český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Velikonoce v letošním roce připadly na počátek dubna, a právě od toho okamžiku mohou po zimní odmlce návštěvníci z řad široké veřejnosti opět projít zámeckou branou a nechat se okouzlit vznešenou lehkostí, s jakou byl vybudovaný jeden z nejkrásnějších renesančních objektů, jaký lze v Čechách vůbec najít. Vítejte na zámku Kratochvíle!

 

Původně stálo uprostřed hlubokých lesů a jihočeských rybníků menší panské sídlo s rozkošným názvem Leptáč, které ovšem se zámkem Kratochvíle nemělo příliš společného. Objekt nechal zbudovat na místě byvšího hospodářského dvora proslavený rybníkář Jakub Krčín, který v roce 1569 dostal dvůr na netolickém panství k doživotnímu užívání od Viléma z Rožmberka. Nechal ho vyzdobit nástěnnými malbami s loveckou tematikou a okolo zřídil menší oboru.

 

Pod taktovkou Viléma z Rožmberka

Krčín panství po nějakém čase vyměnil s Vilémem z Rožmberka za Sedlčany. Možná později výměny litoval, protože jak jinak vysvětlit původ řady pověstí, ve kterých vystupuje duch Jakuba Krčína, ať už jako přízrak v ohnivém kočáru, duch spolčený s ďáblem, vraždící regent či zjevení zapřažené do pluhu, které musí vyčistit zanesené stoky? Ovšem ať už to bylo jakkoli, Vilém z Rožmberka si toto místo zamiloval a v roce 1581 požádal císaře Rudolfa II. o udělení oficiálního statusu tvrze. A potom byly zahájeny zásadní stavební úpravy, během kterých nezůstal kámen na kameni a na jejichž konci byla stvořena jedna z nejkrásnějších renesančních staveb v našich končinách, neboli zámek Kratochvíle.

 

V prostoru výhradně literárním

Během pátrání po dávných osudech zámku Kratochvíle nelze pominout Vladislava Vančuru. Román Konec starých časů nás přivádí do dávného dvanáctého století: Zámek Kratochvíle byl založen jakýmsi košíkářem, který se ubíral v den svatého Matěje na výroční trh do města Krumlova. Řečený košíkář se jmenoval Koketák. Nesl v každé ruce deset košíků a nemohl ani smeknouti lidem, s nimiž se potkával. Ta věc mu vynesla štěstí. Právě na místě, kde stojí nyní zámek, potkal opata ze Zlaté Koruny. Pan opat jel v kočáře. Koketák se mu uklonil a již měl na jazyku křesťanské pozdravení, ale jak se klaněl, spadly mu dva košíky do bláta. Tu se košíkář nezdržel neslušného zaklení. Opatovi věc neušla, zakabonil se, vystoupil z kočáru, a aby dal chlapovi na pamětnou, jal se skákati po jeho zboží a rozdupal mu všechny košíky. Přitom se oháněl a mával rukama, až mu spadl z prstu nádherný prsten. Měl k zbláznění velkou cenu. Opat (jak byl v ráži) nic nezpozoroval, ale všemi mastmi mazaný Koketák si dobře zapamatoval místo, kam prsten spadl. Když pak byl opat hotov se svým ponaučením, řekl košíkáři, aby se klidil k ďasu. „Jestliže tě potkám podruhé,“ děl, „a nedáš-li mi křesťanské pozdravení, nebudu už skákat po tvém zboží, ale potrestám tě stokrát citelněji.“ Toho se Koketák ulekl, ale přece jen měl odvahu zeptati se opata, skákal-li vskutku jen po jeho zboží. Opat přisvědčil. „Milosti,“ děl opět Kokekták, „nemáte v obyčeji brát své slovo zpátky?“ „Nikterak,“ odvětil opat a hotovil se vstoupiti do vozu. „Nuže,“ odtušil opět Koketák, „rozumím-li dobře, Milosti, daroval jste mi právě krásné místo, neboť mimo košíky jste zasáhl svým střevícem dvacet pět stop půdy vpravo a vlevo.“ Když to opat uslyšel, dal se do zvučného smíchu a doopravdy daroval onomu Koketákovi něco země. Učinil to, maje ruku v týle a pronášeje tato slova: „Tu máš, ty chlapíku, za kratochvíli, kterou jsi mi způsobil.“

 

Zámek především lovecký

Kratochvíle byla zamýšlena k účelům loveckým a její výsledná podoba svědčila o vytříbeném vkusu i znalosti tehdejších módních vlivů v cizině. Je všeobecně známo, že Vilém z Rožmberka navštívil renesanční letohrádek Hackelberg poblíž Pasova, zámek Köpenick nedaleko Berlína či Neugebäude, letní sídlo Maxmiliána II. u Vídně. Všechny zmíněné objekty mohly Vilémovi posloužit jako inspirace, když se pustil do rozsáhlé přestavby Leptáče, aby vytvořil půvabný zámek ve stylu italských vil, s fasádami zdobenými malbami a sgrafity, mansardovou střechou, širokým vodním příkopem a kamenným mostem. Zámecký areál ohradila obvodová zeď, kterou dotvořila vysoká věžovitá brána, kostelík a hospodářské budovy.

Jak zaznamenal rožmberský archivář a knihovník Václav Březan, pan Vilém rád stavěl a zanechal po sobě řadu památek, například „v netolické oboře velmi nákladné a krásné stavení, totiž vnitř u prostředku nový štok klenutý na bahně, což vše na kolí stojí, a ve všech stranách bašty zevnitř, též bránu s věží a pokoje při tom a lozumenty pro své služebníky pořádně a nákladně, též i kostelík, postaviti dal.“

 

Ve výjimečném postavení

A když už měla vzniknout stavba ve stylu italských vil, bylo třeba obrátit se na italského architekta. Se stavbou bylo započato v osmdesátých letech 16. století podle návrhů stavitele Baldassara Maggiho z Arogna, který řídil i samotnou stavbu zámku. I když měl Maggi za sebou už několik staveb pro rod Rožmberků, s Kratochvílí to bylo přece jen trochu jinak. Tady nemusel přihlížet k dřívějším dispozicím a neměl ani jiná omezení, zde mohl roztáhnout křídla a popustit uzdu vlastní fantazii. Stavba se jistě neobešla bez četných rizik a komplikací, ale výsledek rozhodně stál za to. Kvůli bažinatému terénu bylo nejprve potřeba zpevnit základy zámecké budovy dřevěnými piloty. Na nich vyrostla symetrická obdélná „vila“, která měla původně jen jedno patro. Nebyla umístěná do středu zámecké kompozice, ale posunutá do přední části zahrady a kolmo k hlavní ose areálu. Zámecký prostor byl tedy vymezený vstupní branou s věží, hlavním palácovým vstupním portálem a centrální baštou v zadní obvodové zahradní zdi, čímž došlo k rozdělení prostoru na dvě osově souměrné části. Dokonalost symetrie byla posílena ještě okrasným vodním příkopem okolo hlavní budovy – tím Maggi de facto zabil dvě mouchy jednou ranou, protože kromě role estetické posloužil vodní příkop také k odvedení nežádoucí přebytečné spodní vody ze základů stavby.

 

Šlechtic s vizí

Vilém z Rožmberka byl bezesporu jeden z nejzajímavějších šlechticů v českých dějinách. Narodil se roku 1535 Anně z Rogendorfu a Joštovi z Rožmberka, který zemřel, když byly Vilémovi čtyři roky. Přesto se chlapci dostalo kvalitního vzdělání, mluvil plynně latinsky a německy, v patnácti letech byl uvedený ke královskému dvoru ve Vídni. Hoch byl brzy zralý a schopný zapojit se do společenského života, a to byl pravděpodobně důvod, proč mu Ferdinand I. udělil plnoletost už v šestnácti letech. V roce 1551 Vilém převzal vládu nad největším dominiem v Čechách a v tomto postavení vydržel neuvěřitelných čtyřicet let. Dokázal rozšířit državy Rožmberků (nejen) v jižních Čechách, čtyřikrát se oženil a vydal takové množství moudrých nařízení, že by mu záviděl každý současný politik. Navzdory celoživotním snahám zplodit vlastního potomka zemřel bezdětný v roce 1592.

 

Namísto milovaného dítěte

Vilém z Rožmberka měl Kratochvíli ve značné oblibě a využíval tento renesanční zámecký klenot až do své smrti. Pobýval tady i jeho bratr Petr Vok. Po Rožmbercích zámek vlastnily další významné šlechtické rody Eggenberků a Schwarzenbergů, ale nikdo z nich naštěstí neměl zájem podobu objektu výrazně upravovat ve stylu nových stavebních trendů, a tak si Kratochvíle uchovala původní renesanční podobu do dnešních dnů.

Lovecký letohrádek posledních Rožmberků se nachází v malebné krajině mezi lesy, loukami a rybníky nedaleko Netolic v Jihočeském kraji. Nejen prohlídku zámecké zahrady, ale především zámecké budovy by si nikdo neměl nechat ujít, protože štuková a malířská výzdoba či dodatečné instalace zámeckého zařízení interiérů plně respektují styl, ve kterém byl objekt za slavné éry Rožmberků vybudovaný. Zabílené malby byly opatrně odkryty, zachoval se dokonce i pozoruhodný Zlatý sál. Restaurátoři vrátili této památce nejen její byvší krásu, ale především život. Kratochvíle se stala jakýmsi jihočeským klenotem stavitelského a dekoračního renesančního umění a jen těžko si představit, že by někoho mohla návštěva tohoto mimořádného objektu zklamat.

Magdalena Wagnerová

Jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů byl Václav Hugo Talich, jehož 135. výročí narození si připomínáme. Byl spjatý s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, kterou přivedl na světovou úroveň a nahrával s ní i pro gramofonový průmysl. Jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku. V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.

Sochu věnoval strašínskému kostelu koncem patnáctého století jeden z nejmocnějších a nejbohatších pánů té doby Půta Švihovský, držitel velkých hradů v okolí, Švihova a Rabí. Gotická milostná socha Panny Marie s Ježíškem, umístěná do středu barokního oltáře, se stala nejcennější památkou regionu a ochranným symbolem celého pošumavského kraje. Do Strašína k ní mířily davy poutníků zblízka i daleka. Před dvaceti sedmi ji odcizil zloděj, beze stopy zmizela. O vánočních svátcích roku 2017 se socha, vlastně její dokonalá replika, na hlavní oltář kostela vrátila.

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270