český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Kouzelné kukátko plné fantazie

Krasohled neboli kaleidoskop je trubička plná barev a neuvěřitelné symetrie. Obraz vzniká prostřednictvím soustavy zrcadel buď přeskupováním barevných sklíček uvnitř, nebo díky skleněné kuličce odrážející okolní svět. Úplně první vznikl v Anglii v roce 1815.

 

„Moc rád sleduju, jak se lidem rozjasní tváře, když se podívají do našeho krasohledu. Děti mají do světa fantazie vždycky blízko a dospělí se ve vzpomínkách vracejí do dětství,“ říká Martin Titz. S manželkou vyrábějí ručně tuhle téměř zapomenutou hračku ve svém domku ve vesničce Horní Krupá u Havlíčkova Brodu.

 

Kolik krasohledů denně vyrobíte a podíváte se do každého z nich?

Podívám, abych se ujistil, že je v pořádku. Když nám „teče do bot“ s nějakým termínem, uděláme jich i stovku za den. Dříve jsem se díval i jen tak, pro radost, na to dnes nemám čas. Občas jsem si nějaké povedené dával stranou, ale to už teď také nedělám.

 

Do výroby jste zapojil i svou ženu, komu z vás to jde lépe?

Začínal jsem sám, mám před manželkou tak pětiletý náskok, takže mi to jde o něco lépe, moje žena ale bezvadně zvládá všechny organizační záležitosti: vyřizuje e-maily, objednávky, telefonáty. Ale i práce ve dvou jde lépe, jeden přidržuje, druhý sype, je to jednodušší. Zuzka má grafickou školu, vyrábí některé etikety. Sama je navrhuje, tiskne. Skvěle se doplňujeme.

Hledal jste nějaký výrobní program, nebo nápad přišel úplně nečekaně?

Přišlo to úplně samo. Optické kaleidoskopy s kuličkou jsem vůbec neznal, a když se mi v cizině dostaly do rukou, nadchly mě. Zkusil jsem si jeden udělat pro sebe, potom pár pro kamarády a známé. Stal jsem se vlastně před patnácti lety u nás průkopníkem. Lidem se líbily, a úspěch na prvním trhu v Táboře rozhodl, že jsem opustil zaměstnání a začal s výrobou. Nikdy jsem toho nelitoval.

 

Jak jste se projevoval v dětství, byl jste kutil odmala?

Byl. Vzpomínám, že svůj první krasohled jsem rozebral na kousky, hledal jsem v něm diamanty…  Spolu s autodráhou to bývala má nejoblíbenější hračka. Vyrobil jsem si raketu z umělohmotné trubky, rozebíral budíky a zase je skládal. I dnes pořád něco vymýšlím a vylepšuju, hlavou se mi honí různé nápady. Při rekonstrukci našeho domečku se to hodí.

 

Měl jste jako zdravotní bratr na psychiatrickém oddělení možnost rozdávat pacientům své krasohledy a vyzkoušet, zda pomáhají zklidnit duši?

Když jsem začal s výrobou, v nemocnici už jsem nepracoval, ale opravdu myslím, že je to lék na duši. Dokonce vím, že je od nás kupovala jedna paní jako pomůcku pro arteterapii, pacienti kreslili, co v kaleidoskopu viděli. No, a když má někdo v zaměstnání velký stres, není nad to podívat se na krásné obrázky a potěšit se.

 

Kolik času uteklo od nápadu k výrobě?

To bylo rychlé, snad týden. K prodeji to ale ještě trvalo, bylo velmi komplikované za rozumnou cenu koupit skleněné kuličky, nezbytně nutnou součástku. Teď už se nám podařilo sehnat českého dodavatele, tenkrát jsme je ale museli dovézt až z Mexika. Od počátku jsem věděl, že výroba kaleidoskopů je dobrý nápad, přestože mi ji kamarádi vymlouvali a nevěřili, že by mě mohla uživit. Mýlili se.

 

Důležité je mít skvělý nápad, a ten jste evidentně měl. Co když přijde nějaký další, opustíte krasohledy?

Určitě ne. Občas mám tendenci zkusit ještě něco k tomu, ale zatím bych to ani nestihl. Přece neopustím něco, co funguje a dělá mi radost.

 

Od doby, kdy jste začal s výrobou, uběhlo patnáct let. Kolik jste za tu dobu asi prodal hraček a jak se změnila vaše nabídka?

Zpočátku mi zbýval čas experimentovat, zkoušet nové modely. Ty, které se nejvíc osvědčily, vyrábím dodnes. Snažím se pracovat jednoduše, účelně a s ohledem na čas a cenu. Dříve papírové koncovky jsme vyměnili za trvanlivější dřevěné, začali jsme s výrobou venkovních krasohledů, mám pocit, že je to krok správným směrem. Myslím, že za tu dobu je prodaných už více než sto tisíc hraček. Snažíme se vyrábět i do zásoby, ale často se to nepovede. Teď právě nemáme doma skoro nic.

Byly vaše výrobky nějak oceněné?

Pro mě je největším oceněním zájem lidí. Kupují na trzích, v obchodech, kam krasohledy dodáváme, objednávají si je e-mailem i telefonicky. Potěšilo nás, že se naše výrobky dostaly do celosvětové designerské přehlídky na festivalu Fedrigoni mezi deset nejlepších. Dostali jsme osobní pozvánku k účasti, ale já v návalu práce rozlepil obálku pozdě, když už bylo po všem…

 

Pracovnou se stala jedna místnost ve vašem domku, takže jste doma i v práci zároveň. Je to výhoda, nebo spíš nevýhoda?

Pro mě spíš nevýhoda. Zatím pracuju v obýváku a jsem vlastně pořád v práci. Když nevyrábím, mám výčitky. Nemůžu přestat myslet na práci, to bych musel někam odjet. Práce mě sice moc baví a dokážu nepřetržitě vyrábět od rána do večera, ale přinutit se začít… Když je potřeba, dojdu nakoupit, odvedu děti do školky, nemám pevný pracovní režim, a to je asi chyba. Časem plánuju vybudovat si dílnu v nejzazší místnosti domu, a pak budu v práci, jen až zavřu dveře.

 

Vymyslel jste i jakési dílničky, kde si s vaší pomocí a s komponenty, které dodáte, může každý zkusit vyrobit vlastní kaleidoskop. Jaký je o ni zájem?

Ohlas je velký, zájemců bývá mnoho. Jsou mezi nimi dospělí i děti, tak půl na půl. Dílničky většinou organizuje moje žena, někdy jí pomáhám. Největší takovou akci jsme měli, když jsme na objednávku rozložili svou „dílničku“ na jednom reprezentačním plese. Každý si chtěl vyrobit kaleidoskop, od osmi večer do půlnoci se u nás vystřídalo tři sta padesát zájemců. Naštěstí jsme měli vše připravené, takže jsme to zvládli.

 

Máte tři malé děti.  Co ony a kaleidoskopy?

Patří k jejich každodennímu běžnému životu. Starší dvě, pět a čtyři roky, už se kolem nás motají a pomáhají. Sice to občas zdržuje, ale pomáhají rády a my je neodrazujeme. Nejstarší Viktorka nám podává, přidržuje. Dokonce je už i „designerkou“. Něco nakreslila, manželka její obrázek převedla do grafické podoby a vytvořili jsme dětský obal, který se jejím vrstevníkům na kaleidoskopu moc líbí.

 

Jednotlivé součástky si kupujete nebo vyrábíte, jak je to obtížné?

Vyrábím už jen některé, většinu postupně nakupujeme. Sehnat na trhu kvalitní a dostupné komponenty není jednoduché a trvalo nám to opravdu dlouho. Trubičky jsem původně vyráběl z papíru, dnes využíváme průmyslové špulky na nitě z padesátých let. Zrcátka objednáváme, musíme je nechat naformátovat, kamínky jsou zbytky ze skláren. Teď už máme stabilní dodavatele, většinu českých, jen nerezové plechy nám posílají z Itálie. My pak už „jen“ skládáme, lepíme, vysekáváme, sypeme, vkládáme, čistíme, měříme…

 

Nebojíte se konkurence?

Levnější ale méně kvalitní výrobky z Číny pro nás konkurencí nejsou, jednou ze mě vylákal podrobnosti naší výroby a zneužil mé důvěry kolega z trhu. Zuřil jsem, moc mě to mrzelo. Vyplynulo z toho pro mě poučení dávat si pozor a nic neprozrazovat. V tomto případě se bohužel důvěra nevyplácí.

 

Je mezi vašimi výrobky i nějaká novinka?

Naší novinkou, kterou stále zdokonalujeme, je velký venkovní kaleidoskop. Napadlo mě, že by mohl poskytovat krásný obrázek. Protože jsem podobný nikde ani v zahraničí neviděl, zkusil jsem jej udělat. Dovnitř je opravdu úžasný pohled. Mým prvním pokusem byl krasohled pro Planetárium. Postup při výrobě je obdobný, jediným problémem byl materiál, který by vydržel výkyvy počasí a byl trvanlivý. Vyrábím z nerezových plechů, i když mně osobně se víc líbí železo, které časem získává zajímavou patinu. Ale protože vyžaduje jistou údržbu, pro zákazníky je méně praktické.

 

Kam s těmito velkými krasohledy počítáte?

Nádherně se hodí do venkovních prostor mateřských škol, do různých parků, na veřejná prostranství, nádvoří hradů a zámků, ale i do soukromých zahrad. Naše kukátko by tam všude jistě vzbuzovalo velkou pozornost. Zatím jsou ale problémy tam, kde se využívají fondy EU, neboť je třeba velkého množství různých certifikátů, jejichž získání je finančně hodně nákladné.

 

Do kterých zemí se už vaše hračky dostaly?

Díky našemu odběrateli, který má obchody v Budapešti, Vídni, jezdí na výstavy po celém světě a bere naše výrobky s sebou, jsou k mání v mnoha zemích, dokonce i v USA, Japonsku. Máme z toho samozřejmě velkou radost, ale nejdůležitější jsou pro nás čeští zákazníci.

 

Jak často za nimi vyrážíte na trhy?

Jezdívali jsme hodně často, teď to trochu omezujeme, chceme se víc věnovat dětem. Někdy vyrážíme společně, děti se těší, že budou spát v hotelu, mají vždy spoustu zážitků. Viktorka si udělá na trhu stoleček vedle nás, „vysvětluje“ lidem, jak se do krasohledu koukat, „prodává“. Jen musíme dávat pozor na dětské ručičky opatlané od zmrzliny nebo cukrové vaty…

 

Máte i nějaké tematické kaleidoskopy?

Vyrábíme novoroční kaleidoskopy s přáníčkem, požadavků bývá tolik, že často pracujeme i mezi svátky. Etikety mohou vymýšlet sami zákazníci, třeba reklamní, podnikové, svatební. Nejvíc napilno máme v předvánočním čase, ale objednávky se začínají množit také s prvními slunnými dny, vysvitne sluníčko a nám zazvoní telefon hned z několika obchodů a my víme, že přišlo jaro.

 

Jaký je výhled vaším krasohledem do letošního roku?

Já jsem optimista, takže krásný. Třeba mi zbude víc času i na rekonstrukci domku, ta práce mě moc baví. Máme takový sen, že s naší dodávkou v létě vyrazíme na trhy od města k městu, budeme cestovat, užívat si, prodávat krasohledy. Poznáme nová místa a nové lidi. To by se nás fakt líbilo.

Martin Titz se narodil v roce 1973 v Havlíčkově Brodě, kde vystudoval zdravotní školu. Jako zdravotník pracoval v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, na ARO v Praze na Homolce a v Českých Budějovicích. Před patnácti lety se rozhodl oživit kaleidoskop, téměř zapomenutou hračku ze starých časů. V Pelhřimovském muzeu kuriozit mají jeho kaleidoskop, největší na světě, který měří 212 cm a váží 80 kg. Spolu s manželkou jsou rodiči tří malých dětí.

Autorka: Eva Procházková, Foto: Miroslav Martinovský

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270