český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Buď pozdraven, svatý oleji

Jedna z církevních tradic, které se bytostně pojí s velikonočním Svatým týdnem, je svěcení olejů. Při této příležitosti posvěcuje biskup za přítomnosti svých kněží trojici svatých olejů, které si pak kněží rozebírají a užívají je v průběhu roku. Olej katechumenů, olej nemocných a svaté křižmo jsou symboly duchovní starosti církve o člověka.

 

Podle katolické tradice se na Zelený čtvrtek slaví v dopoledních hodinách mše svatá pouze v katedrálních chrámech, tedy v těch, které jsou domácí místnímu diecéznímu biskupovi. Tomuto zvláštnímu slavení také diecézní biskup předsedá a spolu s ním koncelebrují kněží z různých částí diecéze, aby tak naznačili jednotu diecézního kněžstva se svým biskupem-ordinářem. Vyjadřuje se tím prastará víra křesťanského společenství vyjádřená slovy „Kde je biskup, tam je církev“.

 

Slavnost celé církve

Účast na bohoslužbě svěcení olejů – která je také známa pod latinským termínem missa chrismatis, tedy „mše křižma“ – je mimořádný zážitek. Nejen proto, že takový počet kněží na jedné bohoslužbě vídáme jen opravdu zřídka a při mimořádných příležitostech, ale především proto, že se v této bohoslužbě ukazuje jednota mezi biskupem jako pastýřem, kněžími, ale i věřícím lidem.

K tomu všemu přistupují všechny tři posvátné oleje, zejména pak svaté křižmo. Tento, někomu možná trochu exoticky znějící termín, pochází z řečtiny a doslova znamená „pomazání“. V řečtině je velmi úzká etymologická souvislost mezi slovy chrisma (křižmo) a christos (pomazaný). Termín pomazaný v hebrejštině zní mošiach, tedy mesiáš. Pomazání tedy nějakým způsobem hluboce souvisí se samotným jádrem naší víry.

 

Olej jako zdroj energie

Mesiáš znamená v překladu pomazaný. Známý katolický autor duchovní literatury Anselm Grün k tomu říká: „Půjdu-li po stopách tohoto obrazu, dovede mě k tajemství oleje. Člověk se maže olejem, aby byl krásnější, navíc mu tento prostředek pomůže rozzářit tvář a šíří příjemnou vůni. Kdo se maže, vnímá ji. Olej dodává člověku životní energii. Osvěžuje vyčerpaného, uzdravuje nemocného, chladí horečku, mírní bolesti. Zjemňuje drsné a tvrdé. Církevní otcové překládají hebrejský pojem mesiáš řeckým slovem christos. Proto hovoří vždycky o Ježíši Kristu. Ježíš je Pomazaný: Bůh ho pomazal olejem svého božství.“

 

Olej jako Boží milost

Petr Chrysolog píše ve 4. století: „Poté, co se Boží Syn rozlil dokonalým olejem božství do našeho těla, byl podle tohoto oleje pomazání nazván Kristus. Ten, který byl sám takto zalit Bohem, ten, komu byl takovým způsobem vlit sám Bůh, je jediným původcem tohoto jména. Během svého života uchovával Ježíš božský olej pomazání v nádobě svého těla. Ve smrti tuto nádobu rozbil a vylil na nás všecek vonný olej božské lásky.“ Proto ho církevní otcové nazývají titulem z Písně písní „vylitý olej pomazání“.

V této představě otců probleskuje zkušenost, že se díky Ježíšovi cítili jako znovuzrození, naplněni vůní božské lásky, posilněni olejem, který uvolnil jejich údy a očistil je od nečistoty hříchu. Titul Kristus nechápali jako pouhý dogmatický pojem, ale jako fascinující obraz: Vždyť olej pomazání byl jejich každodenní zkušenosti. Mazali se jím po koupeli, těšili se jeho příjemnou vůní, a zakoušeli tak tělesně svou krásu a důstojnost.

 

Pomazání nemocných

Jako je rozmanitý církevní život, tak je rozmanitá i trojice olejů, které jsou během mše na Zelený čtvrtek posvěcovány. Olej nemocných je z nich historicky nejstarší a pojí se úzce se svátostí pomazání nemocných. O ní oficiální texty říkají: „Když člověk vážně onemocní, potřebuje zvláštní milosti Boží, aby stísněn úzkostí neklesal na mysli a aby snad v pokušení neochabla jeho víra. Proto Kristus posiluje věřící v zápase s nemocí svátostným pomazáním jako mocnou záštitou. Slavení této svátosti spočívá především v tom, že po předchozím vzkládání rukou od představených církevní obce koná se modlitba spojená s vírou a nemocní jsou mazáni olejem, který byl posvěcen Božím požehnáním. Tento obřad naznačuje i uděluje svátostnou milost. Tato svátost dává nemocnému milost Ducha Svatého: pomáhá celému člověku k uzdravení, posiluje jeho důvěru v Boha a vyzbrojuje ho proti pokušení a úzkosti před smrtí, aby mohl nejen statečně snášet utrpení, ale také proti němu bojovat, a prospívá-li to jeho spáse, dosáhnout zdraví; poskytuje též, pokud je třeba, odpuštění hříchů a dovršení křesťanského pokání.“

 

Na ochranu proti zlému

Druhým olejem, se kterým se setkáváme v průběhu bohoslužby, je olej katechumenů. Toho se historicky užívalo při přípravě kandidátů ke křtu. Katechumenát, tedy období přípravy na křest, bylo v rané církvi dlouhé a náročné a skládalo se z řady kroků. Jedním z takových kroků bylo i odříkání se zlého a malý exorcismus, kdy byl kandidát křtu symbolicky vyjímán z moci Ďábla a směrován ke Kristu. Právě při tomto obřadu se jako jeden ze symbolů užíval posvěcený olej, kterým byl kandidát křtu mazán. V průběhu staletí se tyto náročné a dlouhé rituály z velké části redukovaly jenom na několik naznačených symbolů, ale pomazání katechumena před křtem olejem zůstalo zachováno.

Katechismus říká o pomazání katechumenů: „Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcování, ďábla, pronáší se nad kandidátem exorcismus (jeden nebo více). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je křtem ‚svěřen‘.“

 

Křižmo neboli svaté myro

Posledním olejem a také tím nejvíce ctěným je svaté křižmo. Jeho jméno má souvislost se stejným slovem, jako titul Kristus, pomazaný – není proto divu, že právě tento olej byl vyhrazen na nejdůležitější a nejslavnostnější pomazání. Na rozdíl od předchozích dvou také není jeho složení jen z prostého, byť kvalitního olivového oleje, ale přimíchávají se do něj ještě další složky, zejména balzám a někdy i další příměsi.

Ve východní církvi tento olej znají pod termínem myrha nebo svaté myro. Koptská církev například do křižma přidává myrhu, aloe, kadidlo, skořici, kasii, cukrovou třtinu, bodlák, mletý jantar a dalších asi 25 druhů „koření“. Křižmo se má čtyřikrát povařit (při vaření jsou předčítána evangelia), přefiltrovat a nakonec smísit se zbylým starým křižmem. Mimořádný význam, který je na východě svatému myru přičítán, je patrný i tím, že jeho svěcení nemůže zastat každý biskup, ale je vyhrazeno patriarchům.

V západní tradici dlouho platilo, že po svěcení křižma duchovní klekali a zdravili Boží milost, kterou olej symbolizuje, slovy: „Ave, sanctum chrisma,“ tedy „Buď pozdraveno, svaté křižmo.“

 

Pečeť darů Ducha

Každý věřící, který přijal svátost biřmování, byl svatým křižmem pomazán. To je totiž jedno z jeho původních určení – jako pečeť darů Ducha svatého završuje to, co započalo už ve křtu. V rané církvi byl křest a biřmování udělován vždy společně, proto pomazání křižmem organicky vyrůstalo z významu křestní liturgie. Když se na západě postupně křest a biřmování oddělily, přestala být tato původní jednota na první pohled patrná, ale přesto je právě pomazání křižmem při biřmování, které na křest nejvíce poukazuje. Tím spíše, že i když se při křtu biřmování neuděluje, bývá novokřtěnec přesto mazán křižmem – historicky je to pozůstatek biřmování a teologicky je to jakási předzvěst a spojovací most s budoucím přijetím této svátosti.

 

Na kněze, proroka a krále

Při obřadu pomazání křižmem říká duchovní tomu, koho tímto znamením označuje: „Bůh tě přijal do společenství svého lidu a jako pomazal svého Syna na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe, neboť patříš ke Kristu na věky.“ To je odkaz na starobylou praxi, která má kořeny hluboko v judaismu, že byli posvátným olejem, křižmem, mazáni významní duchovní i světští představitelé na znamení zvláštní Boží milosti, která na ně sestupuje.

Ve Starém zákoně je asi nejvýznamnější a nejpatrnější pomazání na krále, které i z obyčejného pasáčka Davida může udělat nejvýznamnějšího vladaře. Stejně tak byli ale pomazáváni i kněží v jeruzalémském Chrámu a podobně. Dědictví této prastaré tradice je pak zachováno v užití křižma při obřadech kněžského a biskupského svěcení. Kněžím se křižmem tradičně mažou ruce, kterými budou celebrovat eucharistii, a biskupům hlava na znamení plnosti svátosti, kterou v sobě nesou.

 

Zvony i ikony

Nejsou to ale zdaleka jenom lidé, kteří bývají pomazáváni svatým křižmem. Tento olej dochází užití i v dalších, vesměs velmi slavnostních příležitostech. Při svěcení kostela se jeho zdi mažou křižmem na dvanácti místech. V mnoha kostelech najdete na zdech kříže, které označují právě ta místa, kde byl kostel při slavnostním světícím obřadu požehnán. Křižmem se také tradičně mažou kalichy a pateny, které budou sloužit k eucharistickému slavení. Ke slovu přichází křižmo podle tradice i při svěcení oltáře, nebo třeba zvonu. Podle východních zvyklostí se svatým myrem pomazávají ikony, které byly nově vytvořeny – na východě se říká „napsány“ – než jsou odevzdány k úctě věřícím. Souhrnem můžeme říci, že symbolika olejů, které biskup světí na Zelený čtvrtek, je mnohostranná, má hluboké historické kořeny a poukazuje na mnoho tajemství církve, která naplňují život věřícího člověka požehnáním.

 Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test