český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Důkazem lásky na první pohled je Nové Město nad Metují

Český betlém či renesanční perla, tak bývá (a právem) nazýváno Nové Město nad Metují, založené roku 1501 Janem Černčickým z Kácova na mohutném opukovém útesu ze tří stran obtékaném řekou Metují. Kdo sem jednou zavítá, natrvalo se zamiluje.

 

 

Přízvisko český betlém potvrdí (zvláště v zimě) zastávka na vyhlídce při příjezdu po silnici I/14. O renesanční perle nebudeme pochybovat od první chvíle, kdy vstoupíme na více než sto čtyřicet metrů dlouhé a téměř sedmdesát metrů široké Husovo náměstí.

 

Nově vzniklé město nazval jeho zakladatel Nové Město

Ale vraťme se k Černčickému, který nechal na obranu nového města vybudovat až šestimetrové hradby přímo nad skalnatými srázy, čímž získal poměrně velký prostor, dnešní Husovo náměstí. Výška hradeb, které kopírovaly terén a mohutněly v místech pěti válcových bašt se střílnami, se mírně vlnila. Přístup na ně umožňoval ochoz a stráž tak mohla chodit přímo po nich.

 

 

Do města se vjíždělo dvěma bránami opatřenými padacími mosty – Krajskou a Horskou. V místě Krajské (také Zemské nebo Hradecké) položil Jan Černčický roku 1501 základní kámen (na snímku). Postavili ji z masivního opukového zdiva a měla původně hranolovitý tvar. Její výška dosahovala dvou pater, takže odpovídala výšce hradeb. Ochranu jí na jedné straně poskytovala tříposchoďová válcová věž Zázvorka, původně hrůzná hladomorna či šatlava, dnes stylová galerie, a na druhé strmá skála. Průjezd bránou byl velmi úzký, jen pro jeden vůz, a proto byla roku 1874 zbořena.

Její chudší příbuzná se nazývala Horská brána. Z jedné strany ji chránily hradby, z druhé strany hradební stěna domu a bašta. Příjezd od hor ovšem stěžoval značně svažitý terén. Ke zboření došlo roku 1905.

Stráž vykonávali měšťané, ti majetnější si za sebe najímali náhradu. "Osádku" tvořilo šest mužů a dál stálí strážní – branný, který vybíral clo, a hlásný (ponocný), který vytruboval hodiny.

 

Unikátní střed města s podloubím kolem dokola          

Jednotná průčelí domů včetně podloubí nechal po zničujícím požáru v roce 1526 vystavět nový majitel panství Vojtěch z Pernštejna. Renesanční štíty jsou dnes považovány za skvost evropské architektury (na snímku), což potvrdilo v roce 1950 vyhlášení Nového Města nad Metují za státní památkovou rezervaci. Tehdy byla zrekonstruována celá severní fronta náměstí do obdivuhodné podoby z třicátých let 16. století. Od roku 1970 je historické jádro města památkovou rezervací. Dřív měl každý dům své znamení a je škoda, že se málokterá podařilo zachovat. Ovšem posezení u dobré kávy v udržovaném podloubí umožní nejen vstřebat první dojmy, ale také se pouhým pohledem na náměstí připravit na další zážitky.   

 

 

Pozornost poutá sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1767, které je vděkem města za ukončení kruté sedmileté války s Pruskem. Z období baroka pochází Mariánský sloup, postavený roku 1696 na náklady města z vděčnosti, že se mu vyhnula epidemie moru. Současnost zastupuje socha Jana Černčického z Kácova umístěná od roku 2001, kdy se slavilo 500 let vzniku města, na prostranství mezi děkanským kostelem a spolkovým domem.      

Téměř v sousedství, v historickém domě z 16. století přistaveném k dělostřelecké baště se střílnami, sídlí městské muzeum s expozicemi o historii, osobnostech, řemeslech a přírodě Novoměstska.

Také kostel Nejsvětější Trojice, který zahajuje blok domů jižní strany a je pevně srostlý s domem číslo 1227, stojí za prohlídku. Jeho výstavbou dostalo město druhou, velmi významnou dominantu a silueta zdvihající se vysoko nad okolní domy představuje důstojného partnera zámku.

To byly klenoty nejstarší městské části, další láká k návštěvě v západním cípu náměstí. Je to zámek, od roku 1908 sídlo rodu Bartoňů z Dobenína.

 

Slavný skladatel „vítá“ návštěvníky zámku

Na přístupové cestě nás nejprve symbolicky uvítá velikán české hudby Bedřich Smetana. Neobyčejně zdařilý pomník totiž stojí v parčíku na místě, kde v minulosti býval panský pivovar, který po opravě v roce 1818 Ditrichštejnové pronajali sládkovi Františku Smetanovi. Přestože se jeho syn Bedřich narodil v Litomyšli, kam se Smetanovi přestěhovali v roce 1824, jako chlapec často jezdil do Nového Města nad Metují k příbuzným. Tady se také natolik zamiloval do své sestřenky Aloisie, že na její počest složil o prázdninách roku 1840 známou Luisinu polku.

Možná v duchu slyšíte onu krásnou melodii, ale teď již vzhůru na zámek. Jeho historie začíná také v roce 1501, kdy bylo Janem Černčickým z Kácova založeno jádro v podobě pozdně gotického hradu. V jednoduchý renesanční zámek ho přestavěli Pernštejnové, zatímco Stubenberkové, kteří zde vládli celé půlstoletí, ho dále rozšířili. Rozsáhlou barokní přestavbou prošel za vlastnictví Waltera z Leslie v druhé polovině třicátých let 17. století. V roce 1908 koupil sídlo Josef Bartoň, jehož rod byl posledním českým, který roku 1912 jmenoval císař František Josef I. šlechtickým.

 

 

Nejznámějším a nejúspěšnějším členem rodiny byl prapradědeček dnešního majitele, Josef Bartoň, který začínal jako tkadlec v chalupě a vypracoval se až na majitele textilní továrny v Náchodě. Stal se i starostou tohoto města a měl další významné funkce. Bartoňové se věnovali mecenášství. Ve 20. letech minulého století mimo jiné podporovali dostavbu katedrály sv. Víta, ve které je po nich pojmenována jedna z bočních kaplí.

Právě tyto zásluhy ocenil císař povýšením do šlechtického stavu a udělením dědičného šlechtického titulu „rytíř“ s predikátem „z Dobenína“ a dědičným erbem, v němž jsou umístěny symboly textilní výroby – vřeteno a tkalcovské člunky. Po zrušení šlechtických titulů začala rodina používat zjednodušené příjmení Bartoň-Dobenín. V současné době novoměstský zámek vlastní Joseph Michael Barton Dobenin.

 

Zámecká věž s podobou nádoby na stloukání másla

Dominantou zámku je hlavní zámecká věž Máselnice, vysoká padesát tři metrů (třicet sáhů) s krytým ochozem dvacet pět metrů nad zemí, poskytujícím po zdolání sto čtyřicet osm schodů výhled do širokého okolí, na panorama Krkonoš i Orlických hor.

Název věže pochází od vysoké nádoby na stloukání másla, kterou svým tvarem připomíná. Podobu získala během renesanční přestavby zámku 1548–1621, dokončena byla až roku 1656.

Vnitřní úprava v podobě mušlových nik, bohatě modelovaných štukových medailonů s podobiznami římských panovníků a aliančními erby nade dveřmi se datuje do druhé poloviny 17. století. Schodiště z červeného xylolitu bylo upraveno v roce 1909, stejně jako parapet ochozu věže, věžní hodiny se dvěma ciferníky o průměru půldruhého metru a dvěma cimbály o váze šedesát šest a čtyřicet pět kilogramů.

 

Přestavba podle Dušana Jurkoviče

Současná podoba zámku i zahrady je výsledkem renovace z let 1909–1912, kterou pro rodinu Bartoňů provedl vynikající architekt Dušan Jurkovič jako své největší dílo na východě Čech. Jeho typická lidová architektura, známá především z chat na Pustevnách v Beskydech a lázeňských domů v Luhačovicích, vyzařuje i z krytého dřevěného přemostění mezi terasou a zámeckou zahradou. Tento velký balkón (pavlán) byl už mnohokrát opravován, přesto stále sklízí obdiv veřejnosti. Architektův rukopis nesou i zámecké zahrady a terasy z bílých plotů.

Ze zpustlého komplexu zámku vytvořil na počátku minulého století Jurkovič reprezentativní sídlo a přitom zachoval všechny památkové hodnoty. Už přístup k zámku má ojedinělé řešení. Výzdobu průčelí obnovil metodou šerosvitu (chiaroscuro). Místnosti dotvářel dekorativně, jednotlivá patra spojil pohodlným schodištěm, zimní zahradu vyzdobil drobnými kameny z řeky Metuje. Spolupracoval přitom s našimi významnými umělci.

Milovníci historie, kteří přijíždí do Nového Města nad Metují ze všech koutů země i ze zahraničí, mohou dnes zámek projít doslova od půdy po sklep a zajímavou a poutavou formou se seznámí s netradičními prostory. Jedna z prohlídek nabízí totiž technické zajímavosti půdy, poté mimo jiné historickou kuchyni v přízemí a nakonec návštěvník prozkoumá i tajemství zdejšího sklepení. Ke vstupence přitom dostane pracovní list a průvodce svým povídáním usnadní následné zodpovězení zajímavých otázek. Výsledkem správného řešení je vyluštěná tajenka.

 

Další architektovy stavby v okolí

Zámek ovšem nebyl první Jurkovičovou zakázkou na Novoměstsku. Ještě předtím (v letech 1900–1901) zbudoval jednu z tzv. rezeckých vil, která je dnes známa jako Jurkovičova vila (na snímku) a stojí v městské části Ve Vilách, poblíž bývalého lázeňského areálu Rezek. Stavbu si objednal brněnský továrník Barthelmus, do jehož rodiny se Jurkovič přiženil.

 

 

Mnohem známější než tato vila je však hojně navštěvovaná útulná restaurace v kouzelném prostředí přírodní rezervace Peklo, asi pět kilometrů od centra města. Na zakázku bratří Bartoňů zde architekt v letech 1908–1909 upravil pekelný mlýn při Olešence, který se pod jeho rukama proměnil v turistickou chatu s pohádkovým kouzlem.

 

 

Turisté sem proudili už od počátku 20. století a proudí dodnes, kříží se tu turistické trasy i cyklostezky. Magičnost údolíčka, jež bylo pro svou výjimečnost vyhlášeno přírodní rezervací, podtrhuje soutok Metuje s říčkou Olešenkou. Alois Jirásek do tohoto čarovného místa zasadil děj povídky V Pekle. Na dovolenou sem jezdila celá řada známých osobností, například Jiří Guth Jarkovský nebo herec Národního divadla Eduard Vojan.

 

Autorka: Dana Ehlová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test