český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Tajemství hradu Trosky

Dopřejme si v našem putování po záhadách české historie zase trochu tajemnosti vyvolávající jemné mrazení v zádech z pochybností, zda opravdu neexistují mezi nebem a zemí věci, které… Vypravíme se na známý hrad Trosky, který má charakteristický tvar dvou čedičových sopouchů, jenž nemá ve světě obdoby. Známý německý cestovatel a přírodovědec A. Humpoldt je dokonce nazval „osmým divem světa“.

 

Hrad se dvěma věžemi Pannou a Babou je jedním ze symbolů Českého ráje, který ročně navštíví bezpočet turistů. Byl postaven v posledních letech vlády Karla IV. nebo po nástupu jeho syna Václava IV. a prvním známým majitelem a patrně i zakladatelem byl Čeněk z Vartemberka. Poprvé je připomínán k roku 1396.

 

Díra vedoucí do pekla?

Čedičové sopouchy byly osídleny nejpozději v mladší době bronzové a v mladší době železné se staly centrem rozsáhlé opevněné plošiny využívající okolní pískovcové skály. Žili zde Keltové a patrně tu měli jakýsi posvátný okrsek – i dnes magická krajina Českého ráje jim sloužila jako sakrální zóna, do níž se vstupovalo pouze za účelem provádění obřadů a rituálů. Podle záhadologů je sem přilákala puklina ve skále na jižním svahu, která má být až 600 metrů hluboká a jíž se říká Díra do pekla. Mohli v ní vidět „bránu do jiných světů“ neboli do zásvětí.

Existuje zajímavé svědectví z června roku 1841, kdy se mladý mlynář Jakub ze Žampachu vydal večer za svou milou do vesnice pod hradem. Ve tmě však sešel z cesty a dostal se až k pověstné „díře do pekel“, z níž měli v noci vylézat čerti, propadl panice a spadl do ní. V podzemí se vydal za světlem a dostal se do hradu, který nebyl zničený, ale skvěl se ve své bývalé kráse. Mlynář viděl zbrojnoše a slyšel prapodivnou řeč, spatřil i mladíka, který vysypal na plášť z poháru zlaťáky. Jeden z nich se zakutálel až k Jakubovi. Když se na nádvoří objevili psi, mlynář se raději začal rychle soukat zpátky do tmy a udeřil se do hlavy tak silně, až ztratil vědomí. Přišel k sobě druhý den ráno – ležel na louce kousek od zlověstné díry a v ruce svíral onu zlatou minci dosvědčující, že to vše nebyl jen pouhý sen...

 

Úkryt opatovického pokladu?

Už Čeněk z Vartemberka začal pod hradem budovat rozsáhlé podzemní chodby, které využívaly četných puklin a jeskyní v pískovcových skalách tvořících okolí zdvojeného čedičového sopouchu. Postupně tak vznikl skutečný labyrint, který měl několik východů umožňujících v případě obležení hrad tajně zásobovat či únik obránců. V podzemí měla být také jezírka, z nichž se brala voda, protože hrad neměl a nemá vlastní studnu.

Na počátku 15. století získal Trosky Ota z Bergova, jenž se měl zmocnit legendárního opatovického pokladu známého ze Starých pověstí českých A. Jiráska. Viděl ho při své utajené návštěvě kláštera císař Karel IV. – první místnost byla plná stříbra, druhá zlata a třetí cenností. Podle jedné verze benediktýnští mniši poklad před útokem husitů ukryli tak důkladně, že se ho už nikdy nepodařilo najít, podle druhé ho objevili kartuziáni a odvezli do valdického kláštera, podle třetí (a nejpravděpodobnější) ho ukradl Ota z Bergova a odvezl na Trosky. Ukryl ho buď v rozsáhlém podzemí, nebo ve skalním jehlanu, na němž stojí věž Panna. V ní má být vchod do nitra skály, který je zavalen obrovským kamenem, s nímž se zatím nikomu nepodařilo pohnout.

Trosky odolaly obléhání husitů, v roce 1455 je získal Jan Zajíc z Házmburka a o dvanáct let později je dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad. Sláva hradu definitivně skončila za třicetileté války, když jej v roce 1648 vypálili Švédové.  Trosky se změnily v romantickou zříceninu.

 

Kudy do podzemního labyrintu?

Dvě charakteristické věže hradu - vyšší Panna a nižší Baba - podle pověsti připomínají dvě znesvářené majitelky, matku a dceru. V sedle mezi nimi vyrostl dvoupatrový palác a další stavby, které poskytovaly jak bezpečí, tak pohodlí, ač dnes působí trochu ponurým dojmem. Před úplnou zkázou zachránilo hrad až 19. století vyhledávající romantismus. Tehdy se také pokusili proniknout do podzemního labyrintu první odvážlivci v naději, že najdou nějaký poklad. Zachovala se o tom řada poměrně hodnověrných zpráv hovořících o vytesané chodbě dlážděné plochými pískovcovými deskami. Měla by ústit do jeskyně Sklepy vzdálené asi 500 metrů od hradu, která je skryta v zalesněném svahu mezi skalisky. Z ní ale vede několik chodeb různými směry, všechny jsou však slepé, místy silně zanesené naplaveným pískem, který někde dosahuje výšky až dva metry. Některé chodby končí závalem působícím dojmem, že byl způsobem úmyslně. Možná tuny písku opravdu brání přístupu k podzemnímu jezírku, o němž se zachovalo svědectví z let před druhou světovou válkou, za nímž prý jsou nízké, železem pobité a zkorodované dveře a za nimi... Fantazii se opravdu meze nekladou.

Ale ani to není poslední záhada známého hradu.  Vstup do podzemí se na něm dosud nepodařilo objevit (snad bude opravdu pod balvanem v Panně), ale podle pověstí mají existovat nejméně další dva vstupy do podzemního labyrintu – první by měl být kdesi na jihovýchodním svahu a dosud se ho nepodařilo objevit, druhý ve velké jeskyni na západní straně pod mohutnou skálou, která zvenčí vypadá jako umrlčí hlava a jíž se říká Kostelík.

Pokud byste se chtěli pokusit odhalit tajemství Trosek sami, pamatujte, že to může být i velmi nebezpečné. Podle psychotroniků je tu přemíra negativní energie jako pozůstatek toho, že na louce před hradem bývalo popraviště.

 

Autor: Jiří Bílek, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test