český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Kubou křížem krážem (2/3)

Silnici, která se v délce osmdesáti kilometrů klikatí z Cienfuegos do Trinidadu, lemuje předhůří Sierra del Escambray, druhého nejvyššího pohoří na Kubě. Na úbočích hor se pěstuje světově proslulá káva a o trochu výše můžete prozkoumávat panenské deštné pralesy. Pod pohořím leží půvabné město, které má mnoho přezdívek – Perla Karibiku, Žluté město, Město ticha noci či Tropická kolonáda – Trinidad. Na autobusovém nádraží Viazul na nás v Trinidadu čekal náš domácí z casa particular – na cedulce měl dojemně napsaná naše křestní jména. Domluvila to s ním naše domácí ze Cienfuegos.

 

Diego Velázquez de Cuéllar byl španělský conquistador a první guvernér Kuby, a to od roku 1511 až do své smrti v roce 1524. Do Nového světa odplul v roce 1493 s výpravou Kryštofa Kolumba. V letech 1501–1509 spolupracoval na kolonizaci ostrova Hispaniola, v roce 1511 byl pověřen vedením expedice, která měla dobýt a osídlit Kubu.

 

Perla Karibiku

Trinidad (na snímku) je pravděpodobně nejzachovalejším a nejstarším koloniálním městem na Kubě. Leží v provincii Sancti Spíritus a v roce 1514 jej založil Diego Velázquez de Cuéllar. Později město proslulo i častou přítomností Hernanda Cortése, jednoho z nejslavnějších španělských dobyvatelů Ameriky, který zde verboval žoldáky pro své výboje do nedalekého Mexika. Působil tu i španělský historik a dominikánský bratr Bartolomé de las Casas, apoštol indiánů.

Krátké etapy v historii Trinidadu ale nic nezměnily na způsobu života jeho obyvatel. Ti po staletí pěstovali tabák a prodávali solené maso. Zásadní změna nastala v 19. století, kdy se do Trinidadu přistěhovali francouzští zemědělci ze sousedního Haiti. V okolí města založili rozlehlé plantáže a začali pěstovat cukrovou třtinu, což je patrné dodnes. Právě díky kapitálu z obchodu s třtinovým cukrem je Trinidad jedním z nejvýstavnějších historických měst na ostrově. Město zbohatlo ale nejen z obchodu s cukrem, ale i z pašování a trhem s otroky. Do Seznamu světového dědictví UNESCO v roce 1988 bylo zapsáno pro svoji koloniální architekturu.

Trinidad je třetím největším městem ostrova a s domy v pastelových barvách a kamennou dlažbou nabízí pohádkovou atmosféru. Staré město se rozkládá kolem krásně upraveného hlavního náměstí Plaza Mayor. Střed náměstí tvoří parčík rozdělený do několika oplocených zelených ploch s vysokými palmami, starými lavičkami, malovaným zábradlím a sochami chrtů. Kolem náměstí stojí honosné koloniálními budovy z 18. a 19. století, ve kterých dnes sídlí muzea, galerie a kavárny.

Dominantou města a současně jeho nejvyšší stavbou je bývalý dominikánský klášter svatého Františka z Asisi. Stojí nedaleko náměstí a najdete v něm Muzeum revolučního hnutí. Muzeum nabízí mapy ohnisek povstání, postupu revolucionářů, zbraně, fotografie snad všech padlých, nákladní automobil a člun, ve kterých povstalci jezdili.

Vystoupaly jsme na vysokou dřevěnou zvonici kláštera, odkud je krásný pohled na celé město. Jako na dlani jsme měly křivolaké, neskutečně zamotané a rozvětvené ulice a uličky, na mnoha místech v centru hraje živá latinskoamerická hudba.

Na poloostrově Península de Ancón asi deset kilometrů od Trinidadu najdete jednu z nejkrásnějších kubánských pláží Playa Ancón s bílým pískem.

 

Doutníky Trinidad Fundadores jsou pojmenovány po jednom z nejkrásnějších měst na Kubě. Od roku 1980 se vyráběly výlučně pro Fidela Castra v továrně El Laguito v Havaně. Po mnoho let byly jediné krabice s doutníky, které měly dovoleno opustit Kubu, ty, jež zahraniční diplomaté dostali jako dar. Castro byl jedinou osobou oprávněnou k povolení, aby doutníky mohly opustit zemi. Značka oficiálně zahájila kubánský vývoz až v únoru 1998.

 

Národní park Topes de Collantes

Před casa partikulare předjel objednaný jeep a zavezl nás na parkoviště k národnímu parku Topes de Collantes v pohoří Sierra del Escambray. Protože cesta do údolí řeky Caburni k největšímu vodopádu Salto de Caburní (na snímku) vede obtížně schůdným kamenitým terénem s kořeny, není zde mnoho návštěvníků. K vodopádu se slézá hodně z kopce, cesta zpět stoupá zase značně do kopce. Před vodopádem ještě čeká na zdolání převýšení žebřík.

Po cestě lemované svěžími lesy a úchvatnými skalami zpívají ptáci, šumí stromy, občas přeběhne přes cestu ještěrka, snad pokaždé jiná. Zhruba 300 metrů před vodopádem Salto de Caburní, který je dlouhý 62 metry a stéká působivou skalní soutěskou, je laguna, do které vtéká menší vodopád. V laguně se můžete vykoupat a osvěžit.

V parku jako na celém ostrově vzhledem k izolaci od pevniny žije či roste značné množství endemických živočichů, ptáků a rostlin, třeba národní květina Kuby lilie Mariposa, které se díky jejímu vzhledu přezdívá „motýlí květ“. Jedno z kubánských pořekadel říká, že „dům není kompletní, pokud na zahrádce nekvete motýlí květ“.

 

Casa particulare znamená soukromé ubytování v rodině Kubánců, kteří mají k této činnosti speciální státní licenci. Od roku 1997 kubánská vláda umožňuje pronajímat pokoje turistům. Cena zahrnuje postel a snídani, ale můžete se s domácími domluvit za příplatek i na dalším jídle. V pokoji se během pobytu neuklízí, ale je možné si domluvit praní prádla. Domy jsou na předních dveřích z ulice jasně označeny modrou značkou Arrendador Divisa. Casas partikulares najdete na Kubě všude, kde se turisté vyskytují. Ceny za pokoj jsou různé podle vybavení, ale i podle města a jeho čtvrtí.

 

Camagüey

Město (na snímku) bylo založeno stejně jako Trinidad v roce 1514 španělskými kolonisty vedenými Diegem Velázquez de Cuéllarem. Je třetím nejlidnatějším městem na ostrově a bylo pojmenováno na počest jednoho indiánského vůdce. Ve městě najdete mnoho krásných kostelů, půvabných dlážděných náměstí, historické sochy a fascinující muzea. Camagüey je propleteno labyrintem uliček, které byly postaveny s matoucím uspořádáním, aby ztížily pirátům útok na město. Nejužší uličkou na Kubě je Funda del Catre Callejón. V červenci 2008 bylo staré město zařazeno do Seznamu světového dědictví UNESCO. Hlavními institucemi tu jsou Univerzita Camagüey a Pedagogický institut.

Do města nás přivedla hlavně touha vidět sochy místní umělkyně Marthy Petrony Jiménez, která byla jednou z prvních absolventů Kubánské umělecké školy učitelů. Získala v roce 1997 ocenění UNESCO pro národní kulturu a další ocenění v mnoha zemích. Její díla obsahuje několik soukromých sbírek po celém světě. V centru města jsme její sochy nenašly. Ochotný Kubánec, kterého jsme se zeptaly, nás dovedl až k nim. Kubánci to tak prostě dělají. Rádi s vámi kus ujdou, přitom se zeptají, odkud jste, a radují se, že z „Československa“.

Ateliér umělkyně je na Plaza del Carmen. Najdete v něm obrazy, sochy a sošky a můžete si prohlédnout i dílnu umělkyně. Na náměstí jsou také instalovány některé z jejích bronzových soch ze života Kubánců (na snímku) – u fontánky pije holub, na jedné z laviček sedí milenci, na jiné typický Kubánec čte místní tisk, míjíte muže, který před sebou tlačí vozík s nádobami, o kousek dál sedí na židlích tři ženy a rozmlouvají. Jedna je volná – pro vás.

Symbolem města Camagüey je hliněný hrnec neboli tinajón. Jde o dva metry vysoké a po obvodu čtyři metry široké zásobníky na potraviny, které původně sloužily k zachycování okapové vody, protože město trpělo nedostatkem srážek. Zúženým koncem se zahrabávaly do země a voda v nich zůstala čerstvá a chladná. Pokud se napijete z dívčího tinajónu, zamilujete se do té dívky a nikdy ji neopustíte, praví místní legenda.

V sedmdesátých letech 20. století býval kraj provincie Camagüey s největší produkcí cukrové třtiny, ale po ztroskotání výměnného obchodu cukr za ropu se SSSR v roce 1990 bylo mnoho továren zavřeno.

Dnes Kubánci podnikají, jak mohou, když jim to reformy Raúla Castra z roku 2011 umožňují. Jako v každém městě na Kubě jsme se vydaly i do odlehlých čtvrtí. V jedné z uliček šila paní za otevřeným oknem utěrky a chňapky, a tak jsme se nechaly pozvat dovnitř a koupily si je. Na jiném místě hráli kluci na ulici domino. Ochotně nám zapózovali.

 

Kubánci mají doma ve vstupní místnosti televizi, ale internet běžně v domácnostech není. Ve všech městech je kromě hotelů a některých restaurací možné se připojit na náměstích, a tak se tam zejména večer shromažďuje množství místních lidí i turistů s mobilními telefony a notebooky. Aby bylo možné se k internetu připojit, je třeba si koupit zvláštní kartu. První pokusy o zaktivování pomocí karty nebyly příliš úspěšné, ale Kubánci rádi poradí. Karty jsou na různá časová rozmezí, podle toho se odvíjejí i jejich ceny. Na karty se stojí dlouhé fronty u telekomunikačních úřadů Etesca telepunto. Někde je Kubánci nabízejí ke koupi i na ulici, ale samozřejmě na černo a s přirážkou.

 

Autorka: Helena Glezgová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test