český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Procházka po pražských parcích: Kampa

Procházka po pražských parcích nemusí být nutně jen záležitostí letního času. Pokud je člověk vhodně oblečený a především vybaven obuví, odpovídající chladu počátku kalendářního roku, mohou mu parky poskytnout nejedno potěšení. Zejména ty v centru města, které nabízejí mnohem víc než jen oázu zeleně.

 

Pražský ostrov, ležící v těsné blízkosti malostranského břehu a oddělený od něj mlýnskou strouhou, je starý. První zmínku nalezneme v zakládací listině kostela johanitů z roku 1169. Zmínka se týká kostela Panny Marie Pod řetězem, jenž vybudoval v sousedství Kampy rytířský řád johanitů neboli maltézských rytířů. V té době se Kampě říkalo prostě Ostrov. Název Kampa, nebo také Kampovskej ostrov, se rozšířil až od druhé poloviny 18. století, tajemství původu tohoto názvu však zůstává stále nevyřešené.

 

 

Kde se vzala Kampa

Úřední záznamy hovoří o pražském ostrově Kampa poprvé kolem roku 1770, ale poté se jednotlivé teorie rozcházejí. Pokud se někdo přece jen pustí do nelehkého pátrání, musí začít u latiny, protože výraz campus znamená pole. Ostrov, o kterém je řeč, totiž nebyl přibližně do 16. století z důvodu častých povodní zastavěný. To je jedna možnost výkladu. Anebo se lze přiklonit k jinému výkladu, a to k vysvětlení pojmu campo jako termínu označujícímu ostrovní zahradu. I to se ukazuje jako možné, pokud přihlédneme k faktu, že na Kampě v dávných dobách bývaly rozlehlé soukromé, většinou šlechtické zahrady. Anebo je všechno úplně jinak a jedná se o to, že v 17. století vlastnil jeden ze zdejších domů jistý Rudolf Tychon Gansneb Tengnagel z Campu, což byl hejtman Pražského hradu a vnuk proslulého dánského pozorovatele oblohy, astronoma, astrologa a alchymisty Tychona Braheho. Některé prameny uvádějí, že v zahradě jeho domu se pěstovaly vůbec první tulipány a karafiáty v Praze.

V nelehké pouti za původem názvu nejznámějšího pražského ostrova se však můžeme dostat od latiny až ke staré češtině. Tento výklad byl sympatický zejména zarytým vlastencům a příznivcům národního obrození, kteří s oblibou poukazovali na skutečnost, že staročeský termín zákampí znamenal vlastně záokapí neboli prostor za okapem – to znamená za vodním tokem, čímž pochopitelně mysleli Čertovku.

 

 

Pod mlýnskou vlajkou

Podle pověsti se kdysi dávno staří Pražané vydali k potoku, pramenícímu kdesi pod Petřínem, aby zde vybudovali mlýn. Na vybraném místě ale rostl mohutný dub, a tak jej lidé porazili. Vtom zaburácel hrom, udeřil blesk a oddělil velký kus levého vltavského břehu. Tím vznikl ostrov a Pražané na něm vybudovali svůj první mlýn. Jakmile byl mlýn hotový, objevil se neznámý muž, který se v mlýně usadil a začal vykonávat mlynářské řemeslo. Časem se spřátelil s jedním zedníkem, jemuž se v té době narodila dcera. Když dorostla věku na vdávání, zedník začal mlynáře přesvědčovat, aby se oženil. Mlynář byl ale zásadně proti. Zedník naléhal, a tak se mlynář začal před sousedem schovávat. Mlýn chátral a zedníkovi konečně došlo, že pokud nechce přijít o dobrého souseda, musí s námluvami přestat. Přátelství bylo obnoveno a život šel dál, ale zedníkova dcera se zatvrdila a rozhodla se, že mlynáře dostane do chomoutu, děj se co děj. Jednoho večera se vypravila do mlýna a prohlásila, že odtamtud neodejde, dokud jí mlynář neřekne, kdy bude svatba. Mlynář musel s pravdou ven. Přiznal, že je čert, který se v pekle neosvědčil, a tak ho ďábel poslal na sto let do vyhnanství. Od té chvíle bloudí po světě a čeká, až se bude zase smět vrátit. Jenže zedníkova dcera mlynáři nevěřila, trvala na svém, a tak je ďábel proměnil v sovy, které odlétly neznámo kam. Od té doby se v těch místech začalo říkat U Sovových mlýnů a náhon, kterému se říkalo Rožmberská strouha, lidé překřtili na Čertovku.

 

 

Ostrov opředený pověstmi

K nejznámějším kampským pověstem patří i tklivý příběh o dívce, kterou její otec tak dlouho týral, až se raději utopila. Tělo nešťastné dívky prý nikdy nikdo nenašel, a tak otec nabyl přesvědčení, že dcera – stejně jako její matka – utekla s nějakým mužem. Jednou provždy se zařekl, že s žádnou ženou už nepromluví ani slovo, a svůj slib dodržel. Štěstí mu to ale nepřineslo. Záhy přišel o všechny zákazníky a skončil jako žebrák. Jeho dcera se čas od času na Kampu vrací, a to v podobě přízraku. Objevuje se v místech, kde se tajně scházela se svým milým, kterého tady stále vyhlíží. Ten však nepřichází, a tak smutný přízrak pokaždé k ránu zase tiše mizí.

 

Pohled do reálné historie

V roce 1541 na Malé Straně vypukl rozsáhlý požár, který zničil, co mohl. Kampa na tom paradoxně v jistém smyslu získala; díky nemalé navážce právě z Malé Strany a přirozeným náplavám došlo ke značnému zvýšení ostrova. Potom se na Kampě objevily zahrady, a za nimi následovaly mlýny, které patřily k prvním zdejším stavbám. V roce 1844 vzniklo také schodiště, jež vybudoval český architekt Josef Ondřej Kranner. Byl to český architekt období historizujících slohů, který se narodil v roce 1801 v Praze a zemřel roku 1871 ve Vídni. Byl mimo jiné zakládajícím členem a od roku 1861 předsedou Jednoty pro dostavbu chrámu svatého Víta. Tento muž nejenže se věnoval opravám původní budovy chrámu, ale navrhl plán dostavby a stal se jejím prvním vedoucím. Oženil se s ženou nevšedního jména, s Johannou Jednorožcovou, s níž měl šest dětí. Možná že v době, kdy pracoval na schodišti spojujícím Kampu s Karlovým mostem, jim vyprávěl o všech těch přízracích, přeludech a zjeveních, se kterými byl tento pražský ostrov odjakživa spojovaný.

 

 

Dům u dvou válečků

Značné pozornosti se na Kampě těší zejména dvoupatrový dům s číslem popisným 514. Dům ponořený hluboko pod rovinu chodníku Karlova mostu dosahuje zábradlí prvním patrem, které doplňuje malý balkon s tepaným zábradlím, nad nímž je v zimě v létě umístěný zastřešený mariánský obraz. Po stranách obrazu visí dva dřevěné válečky z mandlu, do kterého podle pověsti strčila ruce jedna roztržitá mladá služka. Ale vroucí modlitba učinila zázrak, mandl se zastavil, válečky se uvolnily a dívčiny ruce nedošly úhony. Existuje mnoho verzí, které se snaží více či méně přesvědčivě najít důvod, proč někdo zavěsil na balkon právě válečky z ručního mandlu. Jedna z nejbizarnějších vypráví o nočním strašidle, které v dávných dobách sužovalo obyvatele Kampy. Noc co noc se vkrádalo do zdejších domů a hledalo příhodný mandl. Když jej nenašlo, zlobilo se, ničilo majetek a strašlivě kvílelo, aby lidé nemohli spát. V opačném případě začalo usilovně mandlovat a ustalo až s rozbřeskem. Poté vyběhlo z domu a zmizelo v ranním oparu, aby se následující noci objevilo zase u nějakého jiného mandlu.

 

 

Kampa současnosti

Ostrov nemá jen bohatou minulost, svoje místo si vydobyla i současnost. Zaměříme-li pozornost na stejnojmenný park, musíme zamířit na jižní část ostrova. Městský park byl vybudovaný v letech 1947–1948 a vznikl spojením několika bývalých šlechtických zahrad, a to Kolovratské, Liebštejnské a Michnovské. Také sem spadá část Nostické zahrady, ta před Čertovkou. Ze zahradní plochy za Čertovkou vznikl městský park až v roce 1950. Najdeme tady olše a jasany, duby, tisy, platany, jinany i kaštany, jejichž holé struktury, obnažené zimním časem a zbavené listí, vytvářejí mimořádné struktury plné nostalgické poezie. Umístění parku mezi Čertovkou, starou zástavbou Malé Strany, Karlovým mostem a Vltavou pak činí z tohoto městského prostranství mimořádný prostor s ojedinělými výhledy. Park doplňuje i několik významných objektů, zejména komplex Sovových mlýnů či domek, který kdysi daroval hrabě Nostic národnímu buditeli Josefu Dobrovskému. Někdy se mu také říká Werichova vila, protože v něm žil od roku 1948 až do své smrti v roce 1980 Jan Werich. V letech 1929–1941 zde bydlel také významný historik umění Zdeněk Wirth a v letech 1948–1968 básník Vladimír Holan. Ti všichni tudy dennodenně chodili, snad se někdy i zastavili a pozorovali otáčející se dřevěné mlýnské kolo, které poháněno proudem v Čertovce dodnes dodává tomuto pražskému koutu neopakovatelné kouzlo starých časů.

 

Autorka: Magdalena Wagnerová, Foto: autorka

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test