český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Takové hodiny jinde na světě nenajdete. Někde můžete vidět orloj, jinde zase hodně starý časoměřič anebo třeba stroj, který pamatuje pár století. Unikátní horizontální sluneční hodiny ale mají jen ve Žlutavě na Zlínsku. Čas se na nich určuje z azimutu slunce, a dokonce až s minutovou přesností.

 

 

Obec Žlutava leží u Otrokovic na severozápadním okraji zlínského okresu v podhůří Chřibů. Její historie sahá až do pravěku. První stopy osídlení tam pocházejí ze starší doby kamenné, z doby posledního zalednění. Obec na svých webových stránkám popisuje, jak na jaře roku 1949 nalezl Slavomír Burýšek v úvozu jihovýchodně od Žlutavy mamutí kosti. Nález dal popud k archeologickému výzkumu, který v roce 1951 provedlo Moravské muzeum v Brně. Expozice několika mamutích kostí spolu s patinovanými pazourkovými úštěpy datuje zdejší osídlení do Würmu 2 (asi 30 tisíc let před n. l.).

Z mladší doby kamenné se v okolí našly kamenné sekerky a sekeromlaty, nejtypičtější nástroje tohoto období. V roce 1929 objevil žlutavský občan Cyril Goiš u ústí Dřevnice do Moravy kamenný mlat, později místní našli část sekerky. Z doby bronzové při orání zase objevili hliněné nádoby patřící lidu popelnicových polí. Pak také bronzový špendlík či sekerku s tulejkou a ouškem. Ve Žlutavě jsou i stopy slovanského osídlení. Ve třicátých letech minulého století tam vykopali třiadvacet mohyl s hroby žárovými i kostrovými z druhé poloviny 9. století. Mohyly poskytly mnoho cenných nálezů – nádoby, pracovní železné nástroje, náušnice, denár z let 249–244, bronzový gombík, kopí, pazourková křesadla, ostruhy, železné sekery, toulec s šipkami, meč a jiné.

 

Unikátní hodiny i studánka s krápníky

Ale vraťme se k unikátním slunečním hodinám umístěným v centru obce mezi kostelem a hasičskou zbrojnicí. Postaveny jsou na horní ploše pískovcového balvanu z místního kamenolomu. Hodiny navrhl a vypočítal Vratislav Zíka, který popisuje, jak vlastně čas měří. „Když je plocha číselníku osvětlena sluncem, natočíme otočné pravítko tak, aby směřovalo od slunce. Stín krátkého kolíčku musí padat do podélné drážky pravítka. K aktuálnímu datu najdeme na hraně pravítka mezi čtvrthodinovými křivkami čas.“

 

 

Pokud se to někomu může zdát poněkud složité, je hned vedle hodin informační tabule, na které jsou další podrobnosti i snímky ukazující správné nastavení. Podmínkou je, že musí být osvětleny sluncem. Jinak to není přesné. A i když bude jasná obloha, nemusí to stačit. Odpoledne na stroj padne stín blízké borovice či okolních budov, proto je celoročně nejvhodnější přijít se podívat na hodiny dopoledne.

Žlutava má také několik přírodních zajímavostí, kterými se nemůže pochlubit jen tak někdo. V jejím nejbližším okolí je skoro dvacet studánek, většina z nich udržovaných. Některé mají krásná jména, jako Konvalinka, Živá voda, Lojzova nebo Maculíkova. Opravdovou raritou mezi nimi je Krápníková studánka pod místní bytovkou na začátku Romanického potoka. Přístupná je po louce pod zástavbou. Pramen původně vyvěral ve formě podmáčené louky. Voda byla zachycena drenážními trubkami a svedena na kraj lesa. V létě v roce 2017 byl pramen jednoduše upraven. Jeho voda při padání po pár metrech do koryta potoka vytvořila povlaky z vysrážených minerálů.

 

Alois Koutný psal kroniku i pro vlastní potomky

Popsaná historie samotné obce Žlutava se datuje do druhé poloviny 17. století. Tehdy ji založil majitel napajedelského panství Jan Rotal. Dnes má krásně upravená obec necelých 1200 obyvatel s příslušností k nářečí „dolskému“, jak stojí v jedné z obecních kronik. Jen pro vysvětlení, dolským nářečím se označuje běžná mluva na území, které se táhne úzkým pruhem po celém hanácko-moravsko-slovenském pomezí. Do této oblasti patří 109 obcí.

 

 

A když už jsme zmínili kroniky, těch má obec celou řadu. Mezi nimi jsou i ty, které psal a maloval dlouholetý kronikář, historik Alois Koutný. Dění v obci zapisoval čtvrtstoletí a mimo to napsal i historickou publikaci Vyprávění o Žlutavě, kde zaznamenal nejvýznamnější mezníky v životě obce i celé oblasti. Sám si vedl i vlastní kroniku, kterou odkázal potomkům. Jeho dcera Pavla Polišenská v ní ráda listuje a ukazuje ji všem, kdo o to projeví zájem. Ale z ruky ji nikdy nedá. Můžete přijít a podívat se, ale půjčit si ji s sebou nemůžete.

 

 

Chřiby – přitažlivé i záhadné pohoří

Až budete plánovat výlet do Žlutavy nebo „na“ Žlutavu, jak někteří říkají, nečekejte rovinatou krajinu, kterou je Zlínsko známé. Úpatí Chřibů, nejzápadnějšího výběžku Karpat, je tam znát. Ale trocha stoupání se vyplatí. Nádhernou oblastí vedou naučné stezky, turistické a cyklistické trasy, které dovedou třeba k hradu Buchlov, zřícenině Cimburk, Komínským skalám, rozhledně Brdo nebo do zámku v Napajedlích. A pokud byste z kopců byli unaveni, občerstvit se můžete u mnoha krásně opravených studánek. Chřiby poskytují pozoruhodné spojení přírody s historií, je to přitažlivé a někdy i záhadné a mytické pohoří opředené bohatou minulostí.

 

Co také stojí za návštěvu v okolí

  • Přes Žlutavu vede několik značených cyklotras do Chřibů. Přímo ve Žlutavě prozatím není možnost ubytování. V okolí lze navštívit ranč v Kostelanech, rozhlednu Brdo nebo turistickou chatu na Kudlovické dolině.
  • Tento týden vrcholí ve Žlutavě přípravy CYRILOMETODĚJSKÉ POUTI. Všude se uklízí a peče. Zábavné pouťové odpoledne se na hřišti za sokolovnou uskuteční v sobotu 6. července odpoledne, mše svatá v neděli v 10.30 hodin.
  • Zámek Napajedla je krásnou historickou památkou. Toto barokní sídlo stojí za to navštívit. Můžete se kochat krásou historických sálů, kterými procházela napajedelská šlechta – zejména rody Rottalů, Kobenzlu, von Stockau či významných Baltazziů. Zámek je otevřen pro veřejnost od května do října.
  • Hřebčín Napajedla byl založen v roce 1886, dlouhá léta byl nejúspěšnějším chovatelem koní v Československu, po rozdělení Československa v roce 1993 je nepřetržitě každým rokem nejúspěšnějším chovatelem koní v České republice. Po celý rok je otevřen pro návštěvníky ve skupinkách nad 15 osob. Pokud je zájemců o prohlídku málo, bývají přiřazeni některé skupině.
  • Hrad Malenovice, jedna z nejvýznamnějších historických památek zlínského regionu. Byl založen v druhé polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem. Část hradu je přístupná veřejnosti. Během návštěvní sezony se na hradě konají koncerty, divadelní představení a vystoupení skupin historického šermu.

 

Autor: Alois Žižka, Foto: autor a obec Žlutava

Jako doma, ale pod dohledem lékařských a zdravotnických pracovníků. Tak by se dal charakterizovat pokoj rodinného typu, na který dnes lákají porodnice budoucí rodiče. Páry, které si přejí být od prvních chvil po porodu spolu.

 

Porodnice čerpají inspiraci v zahraničních lékařských zařízeních, ale i v porodních domech. Právě ty jsou v současné době velkým tématem a otazníkem pro inovaci českého porodnictví.

 

První rodinný pokoj ve Středočeském kraji

V mělnické porodnici jsou nyní takové pokoje dva. Nemocnice je zařídila s myšlenkou co největší podpory rodiny, rodinného zázemí a s veškerým možným komfortem, aby pro maminku, tatínka a novorozence zajišťoval co nejintimnější kontakt již od prvních chvil.

„Naším hlavním cílem bylo nejen vybudovat pokoje s veškerou výbavou a sociálním zázemím, ale především vytvořit prostředí, ve kterém by se rodina cítila jako doma. Pokoje se těší tak velkému ohlasu, že plánujeme realizaci dalších dvou rodinných pokojů. Celkově budeme moci maminkám a jejich doprovodu nabídnout sedm nadstandardních pokojů, tedy nejvíce mezi středočeskými porodnicemi rodinného typu,“ přibližuje Pavla Jelínková, vrchní sestra gynekologicko-porodnického a neonatologického oddělení v Nemocnici Mělník, kterou provozuje skupina VAMED MEDITERRA.

 

V porodnici jako doma

Nemocnice Mělník provozuje rodinné pokoje od října roku 2018. Za tu dobu se může pochlubit zpětnou vazbou desítek párů. Ty především pozitivně hodnotí, že pokoje uspokojují potřeby nově začínající rodiny, která touží být spolu v rodinném prostředí opravdu od prvních chvil, přitom však s maximální mírou zajištění lékařského zázemí a čtyřiadvacetihodinové zdravotní péče. Navíc zde neplatí návštěvní hodiny jako na klasickém oddělení.

Spokojenost s rodinným pokojem potvrzují i slova manželů Sobkových: „Porod a několik následujících dnů patří k nejdůležitějším momentům v životě. Proto bylo pro nás jako rodinu klíčové, abychom mohli čas s čerstvě narozeným miminkem trávit všichni společně, intenzivně a ideálně bez zbytečných omezení, jako bývají například návštěvní hodiny. Proto jsme zvolili možnost využití společného rodinného pokoje, ve kterém jsme mohli být s naším právě narozeným miminkem. Tato místnost v Porodnici Mělník poskytovala z našeho hlediska vše potřebné. Dostatečnou velikost, světlost, kvalitní a moderní vybavení, čistotu, zázemí v klidu a pohodlí. Cítili jsme se jako doma s tím, že jsme měli komfort zdravotní péče doslova „na zavolání“. Mohli jsme se tak plně věnovat našemu děťátku v jeho prvních hodinách a dnech, prožít s ním vstup do života minutu po minutě. Díky nabídce rodinného pokoje v Porodnici Mělník jsme strávili s naším miminkem nezapomenutelné chvíle, na které budeme vzpomínat celý život, za což děkujeme.“

 

Rodinný pokoj jako hotelový apartmán

Nadstandardní pokoje rodinného typu jsou umístěné v klidném prostředí za oddělenou přepážkou oddělení, aby se zamezilo možnému ruchu z běžného provozu a dění v nemocnici. Jsou vybavené manželskou dvoulůžkovou postelí se zdravotní matrací, která je pohodlná pro pobyt maminky i tatínka. Moderní nábytek, kuchyňský kout s lednicí a rychlovarnou konvicí doplňují vybavení klimatizovaného pokoje. K dispozici mají rodiče také televizi, přípojku k internetu a kompletní příslušenství pro maminku a novorozence.

Rodiče mohou využít i telefonní linku přímo na oddělení neonatologie. V případě nutnosti si mohou zavolat pro pomoc v péči o miminko. V pokojích jsou nainstalovány stmívače světel, aby maminka měla možnost novorozence okamžitě zkontrolovat i v noci. Součástí je sociální zařízení se speciálním sprchovým koutem, který je více prostorný a pro maminky pohodlnější. Pro miminko je v pokojích připravená váha, postýlka s monitorem dechu, speciálně vytvarovaná umyvadla určená ke koupání miminka či pohodlný kojící polštář.

 

Téměř jako ve wellness

Pokoje jsou navíc vybaveny příjemnými doplňky, mezi něž patří župan pro maminku, osuška, ručníky, mýdlo, šampon či vysoušeč vlasů. „Jsme přesvědčeni, že každá maminka snadněji načerpá energii a připraví se na odchod domů, pokud se cítí stále krásná, klidná a opečovávaná. V prvních dnech po porodu je také důležité správně podpořit laktaci, nezanedbat pitný režim a stravu. Pro maximální podporu kojení má tak maminka na pokoji k dispozici neperlivou vodu a také čaje podporující tvorbu mléka. Oba rodiče mají po celou dobu pobytu zajištěnou rovněž stravu, a to snídani, oběd s výběrem ze tří druhů jídla a večeři,“ uzavírá Pavla Jelínková.

 

Autorka: jas, Foto: archiv nemocnice Mělník

Vypravili jsme se na sever, kde sídlí Tisk Horák. Firmu založil tatínek Milan před pětadvaceti lety. Dnes vládne společnosti jeho syn Leoš, který vrátil po letech do výroby výrobu našeho časopisu.

 

Rodinná firma, kterou můžeme mít spojenou i s beruškami, které kralují jejím propagačním materiálům, funguje vlastně devětadvacet let. Od počátku patří k leaderům mezi českými tiskárnami. „Táta začal v malém baráčku s jedním tiskařským strojem, kde sám tiskl, řezal. Byla to taková malovýroba a psal se rok 1990. Pak si pořídil barevný stroj a ten prostor začal být malý,“ odhaluje počátky firmy její současný ředitel Leoš Horák. Druhým zlomovým rokem společnosti je tedy rok 1996.

 

 

Rozjezd podniku

V současné době tiskárna sídlí v budově někdejší Severografie, státního podniku. „Právě v uvedeném roce 1996 se ústecká Severografie prodávala obálkovou metodou a táta ji získal.“ Jeho slova doplnil zakladatel úspěšného podniku a poradce Milan Horák: „Tenkrát jsme měli dát nějakou částku do obálky a já poslechl dobrou radu, abych tam vložil o nějakou korunu víc. Tak jsem k pěti milionům přihodil stokorunu, což rozhodlo.“ Tím získal velký areál s rotačkami, sto lidmi a k tomu pětimilionový dluh. Pracovníky však dokázal motivovat, aby mu pomohli firmu rozjet. Banky v té době naštěstí nedělaly ciráty s půjčkami, a tak nezměrná odvaha Milanu Horákovi vyšla. Chtěl pracovat s ofsetem, staré rotačky prodal a nakoupil novou techniku. Záměr se povedl, i když to vždy legrace nebyla.

Další zlom nastal v roce 2006, kdy Milan Horák pořídil osmibarevný stroj, první ve východním bloku. Nadále dobře investoval do nových technologií, zlepšoval provoz. Jeho syn Leoš by chtěl řídit společnost obdobně. „Tatínek založil podnik a já hodlám pokračovat v tradici, zatím se to daří,“ usmívá se. „Fabriku jsem převzal před pěti, šesti lety. Předtím jsme s tátou po večerech seděli a probírali, co se v tiskárně děje. On se rozčiloval nad lidmi, provozem a vůbec a říkal, co by se mělo. Já na to, že bych to udělal jinak. Tehdy se rozhodl, že bych to měl převzít, že ho nebaví rozčilovat se v práci i doma.“ A tak Leoš Horák začal pracovat v tiskárně pěkně od píky. Zapřáhl ho tehdejší ředitel. Práce mu zavoněla, přestože polygrafii nevystudoval. Po půl roce bylo zřejmé, že ředitelem může být jen jeden, protože tu a tam došlo k rozporům na téma, kam by měl podnik směřovat. Odešel pan ředitel a tiskárně vládne Leoš Horák sám.

 

 

Personální politika je velmi důležitá, tvrdí zakladatel firmy: „Podařilo se nám to rozjet, protože jsem kolem sebe měl dobrý lidi, kteří mi v počátku moc pomohli překonat potíže. Teď jsem šťastný, že to takhle dopadlo, že mám nástupce. Některým podnikatelům se to, bohužel, nepodařilo. Dneska jsem poradce a syn mi posílá výplatu, tak mu moc do ničeho nemluvím.“

 

Nejdřív tiskneme

Po příjemném posezení u kávy jsme se s oběma pány vypravili do provozu. Pěkně krok za krokem jsme sledovali, odkud míří data časopisu k tištěné Naší rodině.

Nejprve jsme nahlédli do konferenční místnosti, kde právě probíhala pravidelná týdenní porada obchodníků, na níž se ujasňují zakázky a probírají se plány. Pak už jsme zamířily do samotného provozu.

Na úplném počátku stojí montáž archu, kde se data, která posíláme z redakce každou středu elektronicky, zkontrolují a poskládají na tiskový arch. Jednotlivé stránky musí být za sebou v takovém pořadí, aby po složení archu postupovaly vzestupně a nic nebylo špatně zařazeno. Kontroluje se, zda jsou správně ořezové značky, jsou-li obrázky v patřičné kvalitě a vše je jak má ve výsledku být. V případě nejasností se volá grafik redakce.

 

 

„Každá zakázka má svou složku, v níž je úplně všechno a každý ví, co má dělat,“ říká Leoš Horák. „Podle ní se připraví hliníkové desky a vytvoří se zkušební plotr, aby byl čas odstranit chyby.“

Pro čtyřbarvu jsou potřeba vypálit čtyři hliníkové kovolisy, na každou je určen jeden. V celku dají dohromady barevný tisk. „Dříve se kovolisy pogumovaly a skladovaly, dnes se odvážejí do sběrných surovin a pro případné dotisky se vytvoří nové. Říkáme jim černé zlato,“ vysvětluje pan ředitel. V Tisku Horák se tisknou letáky, časopisy, katalogy a publikace od gramáže papíru 70, 80 gramů.

Desky se vloží do stroje podle výrobního programu, který je napnutý. Hlídají se doslova minuty. Pak už se tiskne. Mašina je schopná tisknout 15 tisíc za hodinu, optimální je 13 tisíc kusů.

Z pohledu laika se na jedné straně vloží bílý papír, na druhé straně vystupuje z obou stran potištěný arch. Výrobu sleduje technik, který kontroluje, zda je vše optimální. „Oproti ostatním tiskárnám máme výhodu, že máme dlouhý stroj, tedy nejdřív se potiskne arch z jedné strany, pak se obrátí v obracecím zařízení a pokračuje tisk druhé stran bez zásahu člověka,“ upozorňuje pan ředitel k výkonnosti mašiny.

 

 

Z archu k výtisku

Máme vytištěno a archy jsou vyskládané na paletách. Je potřeba je seskládat pro ořez. Knihárna představuje dokončující proces. „Máme tři falcovací zařízení, v nichž skládáme archy do konečné podoby před ořezem.“ Knihy se zpracovávají na lince s lepenou vazbou, časopisy se šijí drátky. V případě lepení vazby je potřeba dodržet určitý časový odstup, protože je nutné nechat lepidlo dobře zaschnout.

 

 

Po lepení či sešití se oříznou strany, knižní bloky se vlepí do vazby a výtisky se srovnají na paletu. Posléze zbývá už jen rozdělení jednotlivých kusů podle rozdělovníků do zásilek, Vypíšou se dodací listy, řidič naloží zakázky na vůz a odveze je distributorům… A už je Naše rodina u svých čtenářů!

 

Autorka: Jana Semelková, Foto: Miroslav Martinovský

Papírové neschopenky od lékaře důvěrně zná každý zaměstnanec. Teď se ale zdá, že je těmto formulářům konec a nahradí je elektronické zpracování evidence pracovní neschopnosti. To ušetří práci jak lékařům, tak dalším úředníků, ale bude to v lecčems jednodušší i pro samotné pacienty. Jen je třeba nebát se nového systému.

 

V teorii je fungování eNeschopenky vlastně docela jednoduché. Lékaři už nyní mají přístup do různých elektronických databází a údaje o pacientech často spravují digitálně. Elektronická neschopenka tedy bude dalším krokem na této cestě. Pokud lékař po vyšetření uzná, že je pacient nemocný a není možné, aby se svou nemocí do uzdravení pracoval, vystaví mu eNeschopenku.

 

Zjednodušení administrativy

Elektronickou neschopenku bude podle plánu státních úředníků lékař moci vystavit ze svého již nyní užívaného lékařského softwaru nebo z webové aplikace ePortálu České správy sociálního zabezpečení. Přímo z registrů České správy sociálního zabezpečení se lékaři už předvyplní eNeschopenka údaji o pacientovi a také o zaměstnavateli. Lékař doplní diagnózu, datum vzniku pracovní neschopnosti a další doplňující údaje. Tímto způsobem se tedy bude moci lékař vyhnout různým nedorozuměním nebo chybám ve vyplnění údajů o pacientovi nebo zaměstnavateli a zároveň budou mít úřady údaj o pracovní neschopnosti ihned k dispozici.

 

Pro pacienty jen malá změna

Elektronicky lékař odešle totiž ihned a automaticky hlášení Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ). Tato zpráva nahrazuje 1. díl současného papírového formuláře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Druhý díl, průkaz práce neschopného pojištěnce, nahradí papír formátu A5, který lékař pacientovi vytiskne. Tento vytištěný papír tak bude sloužit pro kontroly ošetřujícího lékaře, kontroly OSSZ a také k vyznačení potvrzení o délce pracovní neschopnosti a pro ukončení neschopnosti. Je vidět, že pro pacienta se toho zavedením eNeschopenky vlastně příliš mnoho nemění. Jenom část administrativy bude automaticky vyřízena systémem.

 

Změny na žádost lékařů

Systém elektronických neschopenek spustí Česká správa sociálního zabezpečení od 1. 1. 2020 v kompletní a plně funkční podobě, namísto původně plánovaného spuštění ve dvou etapách. Elektronické zpracování přinese výrazné zjednodušení v předávání informací mezi nemocnými, lékaři a zaměstnavateli. MPSV se zaměstnavateli i lékaři intenzivně jednalo a uspořádalo řadu podrobných diskuzí. Zatímco zaměstnavatelé nejvíce akcentovali požadavek na plně funkční eNeschopenku optimálně už od 1. 7. 2019, zástupci lékařů si přáli pokud možno co nejjednodušší způsob zavedení elektronické neschopenky s dostatečným časem na přípravu – ideálně tedy v jedné etapě od 1. 1. 2020. V rámci tohoto jednoho kroku jsou akceptovány nejdůležitější požadavky zaměstnavatelů. Zejména byl zohledněn požadavek na zakotvení tzv. proaktivních notifikací. To znamená, že zaměstnavatelé budou moci požádat ČSSZ o automatické zasílání oznámení o vzniku dočasných pracovních neschopností u jednotlivých zaměstnanců.

 

Zjednodušení pro zaměstnavatele

Samozřejmě nadále platí, že by měl zaměstnanec svému zaměstnavateli sdělit, že jde k lékaři. „Měl by to učinit, jakmile namísto do zaměstnání odchází k lékaři,“ upozorňuje ministerstvo. Pro zaměstnavatele je ale nový systém jednodušší v tom, že urychluje komunikaci. Pokud si zaměstnavatel vyžádá notifikace, dostane zprávu o pracovní neschopnosti svého zaměstnance ve chvíli, kdy ji lékař odešle OSSZ. Pokud o tuto možnost nezažádá, dostane zaměstnavatel zprávu, když neschopenku zaeviduje OSSZ. V notifikaci se ale dozví jen jméno, příjmení a datum narození nemocného a datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Na portálu ČSSZ zjistí další informace, jako místo, kde se má zaměstnanec během neschopnosti nacházet a povolené vycházky.

 

Konec také elektronicky

Podobně to bude fungovat i s ukončením pracovní neschopnosti. Lékař, který při kontrole zjistí, že pacient je již schopen vykonávat své zaměstnání, má opět na výběr dva způsoby vystavení rozhodnutí o ukončení neschopnosti – buď ve svém počítačovém programu, nebo na portálu ČSSZ načte příslušný případ – rovnou se mu vyplní všechny údaje o pacientovi i o proběhlé pracovní neschopnosti, takže je opět eliminováno nebezpečí omylu. Lékař do systému doplní údaje o ukončení pracovní neschopnosti, konečné diagnóze a odesílá hlášení elektronicky na příslušnou OSSZ. Zaměstnavatel se to opět může dozvědět ihned, pokud má nastavenou žádost o notifikace. Příslušná OSSZ na základě elektronicky zaslaných hlášení od lékaře a zaměstnavatele zpracuje výplatu nemocenského. Nemocenské se vyplácí na účet, na který je pojištěnci vyplácena mzda, popř. jiným způsobem, který si pojištěnec zvolí.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test