český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

S úsměvem jde všechno líp

Hudba je její velkou láskou, věnuje se jí naplno nejen svými koncerty, ale i hraním v muzikálech. Párkrát si také „odskočila“ před kameru a k jejímu životu neodmyslitelně patří charita. Hana Křížková si udělala čas na naše otázky, její odpovědi jistě přinesou potěšení všem.

 

Říkáte o sobě, že jste životní solitér…

Nevím, jestli je to přesná formulace – nemám moc ráda škatulky. Zkrátka jsem člověk pozitivní, který se rád směje, má rád lidi kolem sebe, dívá se na svět s optimismem, ale také jsem lítostivá a někdy jsem moc ráda sama – schoulená do sebe.

 

 

Pocházíte ze Strakonic z muzikální rodiny. Tatínek dirigoval písecký divadelní orchestr. Vyrůstala jste se třemi sourozenci a jen vy jste se vydala na hudební dráhu. Jaké bylo vaše dětství?

Krásné! Rodiče se nám hodně věnovali. Bohužel tatínek zemřel, když jsem byla malá. Bylo mi deset let a byl to pro mě velký šok, dokonce jsem přestala na tři měsíce mluvit. Ale maminka, přestože byla ještě mladá, se nám snažila všemožně věnovat, dávat nám maximum lásky, i když určitě nebylo lehké celou rodinu uživit. Měla dvě zaměstnání a nikdy si nestěžovala. Byla neskutečně hodná a laskavá. Moc mi chybí!

 

Odmalička jste chtěla být zpěvačkou nebo herečkou, a tak jste se účastnila různých pěveckých a recitačních soutěží a během gymnázia jste zpívala se skupině Rotor. V soutěži Mladá píseň Jihlava jste získala cenu od novinářů a profesionálně jste začínala ve skupině Metronom. Jak vzpomínáte na své začátky?

Opět musím říci, že moje začátky byly krásné. Nikdy jsem nedělala, co by mě nebavilo, co by mě netěšilo. Ráda jsem jezdila na soutěže, ráda jsem bavila své spolužáky, ráda jsem zpívala na tancovačkách s Rotorem a to vše, vcelku samozřejmě, vyústilo v profesionální zpívání. Metronom, byl velmi dobrý odrazový můstek, jednak tam byla skvělá parta a jednak jsme z šedesáti procent jezdili po kasárnách a u vojáků jsem měla úspěch ještě dříve, než jsem začala zpívat.

 

Spolupracovala jste s Petrem Kotvaldem, Karlem Černochem, zpívala v jazzových klubech a pak přišel muzikál Drákula. Od té doby jste vystupovala v celé řadě dalších. Který máte nejraději?

Jak na spolupráci s Petrem, tak s Karlem vzpomínám moc ráda. S Karlem jsem jezdila přes sedmnáct let, byla to dobrá škola. Svému vztahu k muzice ráda a s humorem říkám, že jsem hudební schizofrenik – na jedné straně miluju nekomerční muziku jako swing, šanson, blues, latinu, se kterou koncertuju, na straně druhé miluju muzikály. Obojí mě naplňuje a těší. Muzikálů mám něco přes dvacet. Pečlivě vždy zvažuju, do kterého vstoupit, která role mi bude sedět, proto nemám žádnou nejraději, každou jsem hrála a hraju s chutí. Například v Drákulovi s různými přestávkami jsem dvacátým pátým rokem a mám za sebou něco přes tisíc představení. Momentálně se hraje osmým rokem v Hudebním divadle Karlín a je stále vyprodaný – co víc si přát. Kromě Drákuly tam ještě vystupuju v Carmen, v divadle Hybernia zpívám v Mefistovi a osmou sezonu hrajeme muzikál Popelka na ledě. Kromě toho koncertuju, dělám svá Talk show, vystupuji na různých kulturních akcích…

 

Ve filmu Andělská tvář jste debutovala jako filmová herečka. Výraznou roli jste měla v seriálu Ošklivka Katka a objevila jste se i ve filmech Doktor od jezera hrochů, Dědictví aneb Kurvaseneříká nebo seriálu Sanitka. Baví vás to před kamerou?

Moc! A už teď se těším na nějakou další nabídku a přála bych si, aby to byla role trochu větší.

 

Vydala jste čtyři alba – Zpověď, Co se tak svítí v Betlémě, Blues. Jazz. Swing…, Jak asi voní štěstí. Koncertujete se svou kapelou. Co nejraději zpíváte?

Koncertuju jednak s kapelou, mám devítičlenný band vedený Martinem Kumžákem, a jednak sama s hal playbacky. Momentálně mě nejvíce baví šansony neboli písničky s texty, jak jim ráda říkám. Ale se stejnou radostí a s chutí si zazpívám swing nebo pěknou latinu.

 

Představila jste se i jako autorka kuchařky U stolu s Hankou Křížkovou. Co vás vedlo k napsání kuchařky? Ráda vaříte?

Byla jsem na operaci s kolenem a trochu jsem se nudila při rehabilitacích, ale hlavně nápad přišel od Marie Formáčkové a ten nápad se mi tak zalíbil, že vznikla kniha mých receptů, receptů mých kolegů a kamarádů, mé rodiny, vše jsem „prošpikovala“ fotkami ze soukromí, z představení, fotkami jídel a krásného nádobí či prostírání. Jestli vařím ráda? Jak kdy. Mám ráda rychlá jídla, jídla na grilu, ale umím třeba i super roštěnky na houbách či fajnový guláš anebo meruňkový koláč.

 

Věnujete se charitě. Jste patronkou občanského sdružení Sluneční paprsek, které se stará o onkologicky nemocné děti, podporujete sdružení rodičů dětí s diabetem Diacel v Milevsku. Proč jste si vybrala právě tato sdružení?

Charita ke mně patří, bez ní si opravdu nedovedu svůj život představit. Mám to štěstí, že mám práci, díky které můžu pomáhat, potěšit, zazpívat těm, kteří potřebují, ať už jsou to děti, nemocní nebo staří lidé. Jdu do akcí, které jsou smysluplné a poctivé.

 

Jelikož jste stále velice vytížená a podle všeho je vám práce koníčkem, umíte odpočívat? Jak ráda relaxujete?

Jeje, umím. Jsem přece lev. Buď pracuju na sto procent, nebo stejně tak odpočívám. Ráda posedím s přáteli u vínka, nebo jdeme do kina či divadla anebo si hýčkám kytičky na své malé terase. Umím relaxovat!

 

Autorka: Veronika Pechová, Foto: archiv Hany Křížkové

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test