český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Estonskem po ostrovech

Jdeme mořem po úzké kamenité kose stále vstříc nízkým mrakům. Zprava i zleva dorážejí drobné vlny a zpočátku i tři metry široká stezka se stále zužuje, až po půl kilometru skončí. Takové zážitky, okořeněné mnoha majáky, větrnými mlýny, borovicovými lesy i gotickými chrámy nabízejí estonské ostrovy. Hiiumaa, Saaremaa a Muhu jsou největší…

 

Doby, kdy se sem v zimě jezdilo sáněmi taženými koňmi a v létě zvláštními plachetnicemi s plochým dnem, patří historii. Ostrovy Saaremaa a Muhu spojuje od roku 1896 silnice vedoucí po umělé hrázi. Na Muhu a Hiiumaa se ale nejsnáze dostaneme trajektem.

A tak vyplouváme z přístavu Rohuküla a před námi je dvaadvacet kilometrů plavby trajektem na ostrov Hiiumaa.

Estonština je řeč složitá, neboť jde o ugrofinský jazyk baltofinské větve, který má blízko k finštině. Pamatujeme si to nejdůležitější: Tere, palun… dobrý den, tedy spíše ahoj, prosím. Lidé jsou vstřícní a není problém se anglicky, mnohde i rusky, domluvit.

 

 

Tolik malebná Hiiumaa

Tady ještě mezi borovicovými háji, jalovčím i četnými vřesovišti tolik turistů nenajdeme. Žádná velká převýšení nás nečekají, takže na kole by se tu jezdilo ideálně. Povšimněte si, prosím, jak vypadají piktogramy označující cyklostezku a pěší zónu. Bývá na nich žena v rozevláté sukni s dítětem…

A kdo má duši trempa, najde v lesích u moře volné kempy s připraveným dřívím u ohniště. Domácí sem přijedou autem i s dětmi, zůstanou několik dní. V jednom takovém – Kaleste – jsme při cestě z Ristny ke Kõpu přespali mezi dorážením mořských vln a padajícími borovicovými šiškami. Byla tady zastřešená kuchyňka a připravená ohniště a vlny. Koupat se lze nezřídka i na Adama. V srpnu jsou nad mořem jasně modelované mraky, nad kterými jásá fotograf. Zaručit nelze počasí. Občas vane vítr a z modré oblohy počne drobně pršet. Déšť houstne a od lesa se řítí udýchaný mrak, jakoby chtěl dodat vyčítavě ke kapkám: Začaly dřív, než jsem to stihl…

 

Ostrovan, koza a vzteklý kapitán

Ostrovany na Hiiumaa legendy líčí jako osoby vysokého vzrůstu. Jsou pověstní svým nářečím hiiu i svérázným humorem. Posuďte sami. Hned v přístavu návštěvníky vítá socha muže s kozou či kozlem, stojícím na zadních nohách. Pochází z roku 2016 a deska pod ní vysvětluje: Kdysi přepravu s pevninou zajišťoval malý parník s malým kapitánem. Ten však urazil jednoho místního muže. Postižený přišel do přístavu s kozou, když právě odplouval parník. Kapitán vstřícně znovu přistál v domnění, že muž chce s ním jet. Zaslechl však jen, jak muž říká koze: „Toto je parník,“ a když se kapitán namíchl, že nenastupuje, muž dodal: „Toto je zuřící kapitán…“

 

Mořem po kamenech

Podle pověstí na Hiiumaa žil obr Leiger, už zmíněného vysokého vzrůstu, s jehož sochou se setkáme na křižovatce u Suuremõisa. Ten rád pořádal mejdany s příbuznými a obrem Suur Tõllem ze Saaremaa a jednou se pokusil oba ostrovy spojit mostem. Dílo nedokončil. Půjdeme se na zbytky podívat.

Jedeme na přilehlý ostrov Kassari (na snímku). Dnes je s hlavním ostrovem spojen převážně zarůstající nížinou, na které se pasou krávy. Vítá nás nově opravený volně přístupný větrný mlýn. Majitel na výstavce ukazuje nadšení, s jakým si poradil s původní ruinou.

 

 

Cílem je však Sääre tirp. To je místo obdivované malíři i básníky.

Silničku přehradí závory. Dál už jen pěšky nebo na kole. Estonská rodina to zvládá i s kočárkem. Pokračujeme tři kilometry stále se zužující pevninou, z obou stran se přibližuje moře. Na břehu se pasou ovce. Slunce zvýrazňuje mraky. Cesta stále vede do moře. Estonci odstavili kočárek, dítě vzali do náruče. Stezka se zúžila snad na dva tři metry, z obou stran dorážejí vlny, vlnky. Snad půl kilometru jdeme stále po kamenech a naplaveném štěrku, mezi chaluhami, občas uhneme vlnce, která chodníček zaplaví. Ještě kousek to půjde. Ne, tady je konec, dál už je jen mořská hladina.

Baltské pobřeží není skoupé na podobné kosy, tahle na Kassari byla nejdelší.

 

Nejstarší je Kõpu

Příběhy majáků jsou pro nás Středoevropany zahaleny rouškou tajemství. Nejzápadnější částí Hiiumaa je poloostrov Kõpu. Lodě hansovních obchodníků, které proplouvaly jeho okolím, ohrožovaly odnepaměti mělké útesy pod hladinou. Věž osm metrů široká a dvacet vysoká vznikla už v roce 1531 na kopci vysokém šedesát osm metrů, což je nejvyšší bod široko daleko, a byla vidět do vzdálenosti dvaceti kilometrů. Na maják, šířící i světlo ohně, byla přestavěna na podzim 1648.

Nebylo to tehdy nic jednoduchého, představme si hlídače, kteří stoupají na věž po dřevěných venkovních schodech a na vrcholu na otevřeném roštu udržují oheň. Potřebné dřevo si vytahují nahoru lanem. Během sto osmdesáti dní zde spálili na jeden tisíc sáhů, cca tisíc osm set metrů, dřeva. Od roku 1810 se používal k osvětlování konopný olej. Systém zrcadel byl v roce 1860 nahrazen Fresnelovou čočkou. Dnes po mnoha dalších modernizacích jde o třetí nejstarší maják.

 

Z Ristny k Tahkuně

Jako maják Měl Kõpu výraznou nevýhodu. Často se ztrácel v mlhách stoupajících z okolních bažin. Proto vznikly další dva majáky – Ristna a Tahkuna (na snímku). Jsou kovové a oba vyrobila továrna v Paříži v sedmdesátých letech 19. století a sestaveny byly až na místě. Ristna je u pobřeží na stejnojmenném mysu od roku 1874. Dnes je u paty majáku i malá restaurace a lze se podívat nahoru.

Obejdeme maják a sejdeme do vesničky u moře. Je tady jedna z nejkrásnějších pláží v Estonsku a ráj surfařů. Osvěžit se lze v kavárně, pojíst u grillu, ale jak upozorňují prospekty, moře záhy přechází do hloubky. My jsme zažili prostředí romantické, ale s vysokými vlnami.

Tahkuna je na poloostrově Tahkuna na severu ostrova nedaleko Kärdly. U silnice nás upoutá čekárna s lavičkou, možná na autobus, postavená z běžeckých lyží. VISU připomíná značky běžek z doby SSSR známých i u nás. Maják vysoký 42,6 metrů postavili v roce 1875. Projektoval jej britský inženýr Alexander Gordon. Točitým schodištěm v tubusu vyběhneme až do horní kabiny, odkud je daleký pohled na moře i na záliv pevniny.

 

 

Na pobřeží blízko majáku pomník se zvonem připomíná havárii trajektu Estonia. Odsud je téměř přesně dvacet dva mil k místu, kde se 28. září 1994 potopil. Z devíti set osmdesáti devíti cestujících zahynulo za dosud ne zcela vyjasněných okolností osm set padesát dva osob.

Míjíme několik větrných mlýnů na louce, jsou otevřené a lze se po schůdkách podívat dovnitř. Udělejte to, pokud jste ještě ve větrném mlýnu nebyli. Na Saaremaa z nich už udělali muzeum. Tady na Hiiumaa se ještě neplatí.

 

 

Na Saaremaa

Míříme do Sõru. Právě odsud jezdí trajekt do Triigi na největším ostrově Saaremaa. Po hodince plavby přistaneme a hurá napříč ostrovem ze severu na jih do největšího města na ostrově – Kuressaare. Zastavíme se u středověkého kostela na samotě asi kilometr od obce Karja. Světlá stavba ze 13. století působí jako pevnost, přesto patří k nejmenším a nejzajímavějším chrámům na ostrově. Ukrývá rytinu Ukřižování. Na sloupech vidíme bohatou figurální výzdobu. Na hřbitově u kostela jsou prastaré kamenné náhrobky z 13. století. Některé zdejší chrámy připomínají kostely na Gotlandu, kde obyvatelé zchudli, neměli na přestavbu a chrámy se tak zachovaly v románském či gotickém stylu. Není to jediný pěkný kostel na ostrově. Obdobné najdeme ve vsi Valjala či Pöide.

V Angla zase jak bájní rytíři stojí pětice větrných mlýnů. Lopatky proti ztmavlé obloze vypadají děsivě. Mlýny lze pozorovat ze silnice, chcete-li ovšem podrobnější prohlídku, můžete se zúčastnit propagovaných ukázek práce v hrnčířství i třeba pečení chleba, prohlédnout mlecí kameny i výstavku pěkně zarezlých zemědělských strojů.

Meteoritický kráter na okraji vesničky Kaali patří mezi nejznámější turistické cíle ostrova. Z informačních tabulí se dozvíme, že obří meteorit, který do těchto obydlených míst před 3500 až 7600 lety spadl, zanechal stopy v přírodě i ve skandinávských ságách a v lidových eposech Edda i Kalevala. Vážil dvacet až osmdesát tun a ve výšce pět až deset kilometrů se rozbil na kusy, které tady mimo hlavního kráteru, na sto deset metrů široké prohlubni o hloubce dvaadvacet metrů, vytvořily i osm menších. Výbuch byl srovnatelný či dokonce silnější než v Hirošimě. V pohanských dobách tady bylo obětiště. Dnes je kolem hlavního kráteru s jezírkem na dně les.

 

„Hlavní město“ Kuressaare

Metropolí ostrova je Kuressaare, což znamená Čapí ostrov. Jsou tady obchody, radnice s turistickým střediskem. Na náměstí v radnici je dobře vybavené informační středisko. My se odsud vydáme k stejnojmennému čtvercovému zámku ze 13. století. Musíme tedy z městečka překonat vodní úžinu na umělý ostrov, kde stojí jeden z nejzachovalejších baltských hradů. Chrání jej mocné hradby, po kterých se lze projít.

Vedle pěkných městských dřevěných staveb najdeme na okraji města i zachovalý zbytek kamenného mostu.

Na jih od města vybíhá poloostrov Sörve. Právě tady prý pobýval obr Suur Tõll. Vydáme se až k majáku v Sääre, kde vojenské muzeum i pomníky připomínají tuhé boje za druhé světové války. V Sääre jsou patrné ruiny sovětského opevnění. V návštěvnickém centru u majáku přehlédneme majáky zakreslené na podlaze na mapě ostrova. Žel, texty informují jen znalce estonštiny.

 

Harilaid: lesem i mořem

Na západní straně Saaremaa leží ostrovní národní park Vilsandi, pověstný ptactvem, kam se exkurze objednávají. Kolem městečka Kihelkonna s malebným bělostným kostelem a zvonicí na kopci míříme raději na naproti ležící Harilaid. Silnička je malebná, ale nezpevněná. V poslední části už musíme po svých. Je to asi desetikilometrový okruh k majáku stojícímu v moři. Cesta vede lesy, po břehu jezera, pak po břehu moře, pískem i kamením, až se úzký stožár majáku objeví za dunou. Dívka jdoucí za mnou se opodál svlékne a zcela nahá vběhne do vln. Po cestě míjíme volný kemp.

 

Zpět na pevninu

Trajekt odjíždí z Kuivastu na ostrově Muhu. Sem přejedeme ze Saaremaa po hrázi. Přespíme v soukromém kempu v malebné Koguvě, obci plné roubených chalup krytých došky. Na trámech visí copy cibule i česneku. Kdysi to býval jeden z hlavních přístavů na Muhu…

 

Text a foto: Richard Grégr

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test