český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Papež proti královně

Letos tomu je právě čtyři sta padesát let, kdy svou bulou Regnans in excelsis papež Pius V. exkomunikoval britskou královnu Alžbětu I. a tím bylo dokonáno schizma mezi katolickou a anglikánskou církví. Je to příklad toho, že církevní autorita na přelomu středověku a novověku měla nejen svou duchovní, ale i nezanedbatelnou politickou dimenzi.

 

I po čtyři sta padesáti letech zní ta slova tvrdě: „Alžběta, vydávající se za královnu anglickou a služebnice zločinu.“ Tak se ve své bule obrací papež Pius V. na anglickou královnu Alžbětu I. a především na všechny její poddané, které chce vyzvat k povstání a odporu proti panovnici, která si stejně jako Jindřich VIII. před ní osobuje církevní autoritu, kterou papež považoval za své Bohem dané vlastnictví a svůj nárok. Tvrdá slova, která ničím nepřipomínají dnešní papežské dokumenty, jsou svědectvím o době a její atmosféře.

 

 

Problém nároku na trůn

Alžběta byla dcerou Jindřicha VIII. a na trůn nastoupila v roce 1558. Její církevní politika se vyznačovala pragmatickým přístupem. Jedním z Alžbětiných hlavních problémů byla legitimita jejího nároku na anglický trůn. I podle protestantského práva byla po určitou dobu prohlášena nelegitimním potomkem a poté nebyla podle katolických zákonů legitimizována. Vzhledem k nepřátelským postojům zahraničí, zvláště vzhledem k nárokům, které si činil na anglický trůn vdovec po Marii I., španělský král Filip II., to bylo velkým zdrojem nejistoty. Až její definitivní rozchod s Římem ji zřejmě z jejího pohledu učinil právoplatnou nástupkyní na trůnu. To je právě situace, na kterou s takovou razancí reaguje papež.

 

 

Z textu buly Regnans in excelsis

Pius biskup, služebník služebníků Božích, na věčnou památku: Ten, kdo vládne na výsostech a komu byla dána všechna moc na nebi i na zemi, svěřil jednu svatou katolickou a apoštolskou církev, mimo kterou není spásy, na zemi jedinému, a to Petrovi, prvnímu z apoštolů, a Petrovu nástupci, papeži římskému, aby v ní vládl v plnosti moci. Jeho samého učinil vládcem nad všemi lidmi a královstvími, aby zastavoval, ničil, rozprašoval a rozháněl, sázel a budoval, aby tak Bohu zachoval věrný lid, spojený poutem lásky, v jednotě Ducha, a aby ho přivedl v bezpečí a bez poskvrny před Spasitele. V poslušnosti této povinnosti, v které nás Boží dobrota povolala k zmiňované vládě nad církví, nelitujeme žádné námahy a úsilí, abychom celou svou silou zachovávali úplnou jednotu katolického náboženství. Leč množství bezbožných narostlo na síle takovým způsobem, že již není na světě místo, které by nebylo zkoušeno jejich zvrhlými naukami. Mezi nimi pak Alžběta, vydávající se za královnu anglickou, služebnice zločinu, u které nalezli útočiště ti nejhorší ze všech. Právě tato žena uchvátila korunu a obludně usurpovala místo nejvyšší hlavy církve v Anglii se vší svrchovanou autoritou a jurisdikcí, která k tomu náleží. (…) Proto, na základě autority toho, kdo nás laskavě usadil na naši nejvyšší soudnou stolici, z plnosti své apoštolské moci prohlašujeme zmiňovanou Alžbětu za kacířku a milovnici kacířů a její věrní na sebe v tomto smyslu přivolávají trest exkomunikace a jsou odetnuti od jednoty Těla Kristova. 

 

Vzniká anglikánská církev

Alžběta a její rádci vnímali nebezpečí možnosti vyhlášení křížové výpravy proti Anglii, k tomu ale v Evropě chyběla politická vůle. Roku 1559 začal anglický parlament pracovat na zákonech založených na církevních reformách s anglickým panovníkem jako vrchní světskou autoritou i v církevních otázkách. V Dolní sněmovně se tyto záměry setkaly s velkou podporou, ale ve Sněmovně lordů se proti nim vytvořila opozice, především ze strany biskupů. Alžběta v tomto případě měla štěstí, když využila nepřítomnost některých církevních hodnostářů, včetně arcibiskupa canterburského, a své záměry prosadila. Nový zákon o její svrchovanosti byl přijat 8. května 1559. Všichni veřejní činitelé byli nuceni přísahat oddanost panovnici, jinak se vystavili nebezpečí zbavení funkce. Byl také přijat zákon o náboženské jednotě, který stanovil povinnou návštěvu anglikánských bohoslužeb a povinnost používání Knihy společných modliteb jako základního bohoslužebného textu – tím byl prakticky dokonán rozchod s Římem a vznik anglikánské církve, která trvá dodnes.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test