český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

S městem za zády (30)

Zajdeme-li v březnu do lesa, můžeme se seznámit s organismy, kterých se uplynulá zima vlastně ani nedotkla. Holá místa mezi jehličnany zdobí porosty lišejníků svými krásnými a zajímavými tvary i v době, kdy okolní les nevykazoval známky života. Zima pro ně vlastně byla vrcholným vegetačním obdobím, přičemž jejich „jaro“ počínalo vydatnými podzimními dešti.

 

Pomalu rostoucí rostliny

Lišejníky jsou k vidění všude kolem nás, na kůře stromů, na zdech, dřevěných plotech, na starých střechách a kamenech, ve skalních rozsedlinách, na zemi a dokonce i ve vodě kolem pramenů a lesních potůčků. Zároveň jsou samy fantastickými pralesy a lovištěm drobných příslušníků živočišné říše, roztočů, stonožek, drobných pavouků a brouků. Není proto od věci podívat se mezi jejich stélky lupou.

Jedním z našich nejrozšířenějších lišejníků je terčovník zední (Xanthoria parietina). Roste na zdech, stejně jako na borce stromů. I v jeho případě jde o zvláštní, symbiotické spojení houby s řasou či sinicí, podle nedávných výzkumů navíc ještě s kvasinkou. Jména lišejníků se ale odvozují od vědeckého názvu dominantní houby. Dodejme ještě, že lišejníky jsou vůbec nejpomaleji rostoucími rostlinami, přirůstají však i v teplotách pod bodem mrazu. Úměrně tomu se dožívají, alespoň ty rostoucí na kamenech, až několika set let, lišejníky v polárních oblastech až čtyř tisíc let, tedy stejně jako tisy a sekvoje.

 

 

Na scénu vstupují bledule

Bledule jarní (Leucojum vernum, na snímku nahoře) vyrůstá stejně jako její příbuzná sněženka z podzemních cibulek. Na rozdíl od sněženky mají její bílé okvětní lístky na špičce nikoli zelenou, ale žlutavou skvrnu. Objevují se v březnu, na rozdíl od sněženek jejich květy vytrvávají až do dubna. Zdálo by se, že jde o nepatrný rozdíl, ve skutečnosti má však delší období kvetení vliv na rozmnožování těchto rostlin. Zatímco semena sněženek pomáhají roznášet do okolí mravenci, kteří rádi ožírají jejich rohovitý přívěsek, bledule se již mohou spolehnout na opylování květů včelami a denními motýly. Po opylení se jejich oplozený semeník začne pomalu sklánět k zemi. Nejsnáze bleduli najdeme – a to v celých hustých porostech – při březích vodních toků, v podmáčených a stinných lužních lesech. Stejně jako je tomu u sněženek, i bledule jsou jedovatými rostlinami, nejvíce nebezpečných alkaloidů obsahuje jejich podzemní cibule.

 

Dva rostlinní lékaři

Když v březnu zasvítí žlutá na břehu potoka či v příkopě, případně i v lomu a vůbec na kamenitých půdách, srdce pookřeje. Tou právě kvetoucí rostlinkou, jednak milou na pohled, jednak nadanou mnoha léčivými účinky, je podběl lékařský (Tussilago farfara, na snímku). Listy této vytrvalé rostlinky s až metr dlouhým plazivým oddenkem začínají růst po odkvětu, a stejně jako květ jsou léčivé. Jde o vysloveně jarní rostlinu, leč na letní dovolené v horách ji můžeme nalézt v plném květu i počátkem srpna. Její léčivé, protizánětlivé a dezinfekční účinky jsou průkazné po mnohá staletí, dodnes se používá především při zánětech horních cest dýchacích.

 

 

Druhové jméno „lékařská“ nese i další vytrvalá rostlina, která se zelenala i v zimě, a touto dobou ji nalezneme v potocích a vlhkých příkopech, dokonce i ve vodních pramenech. Potrpí si totiž na čirou chladnou vodu bohatou na živiny. Potočnice lékařská (Nasturtium officinale) se coby léčivá rostlina používá již od antiky. Pikantně chutnající mladé listy a výhonky před rozkvětem (tedy právě v březnu) se navíc dají použít jako salát, či koření do polévek, tvarohu či masa. Jenže pozor! Je nutné použít potočnici pouze z čistých vod, rizikové jsou okraje pastvin dobytka, kde může být voda zamořena larvami motolice jaterní.

 

Kdo to tady toká?

Na rybnících i řekách doporučuji touto dobou (nejlépe s pomocí triedru) sledovat tok poláků chocholatých (Aythya fuligula, na snímku), jež nepostrádá až groteskních prvků, spočívajících v nalétávání na partnerku, náhlé potápění a nečekaná vynoření. Samozřejmě, že se tyto exhibice samečků odehrávají ve svatebním šatě – lesklém černém peří s bílými boky a charakteristickou chocholkou – díky němuž je polák ptákem nepřehlédnutelným. I když je tažný, stává se často, že se u nás zdrží po celý rok. Zajímavé je také to, že u těchto ptáků dochází k vzájemnému zanášení vajec s jeho příbuzným polákem velkým (Aythia ferina). Můžeme pak pozorovat smíšené skupinky mláďat obou těchto druhů.

 

 

A nezapomeňme na houby!

Od podzimu do konce března lze nalézt především na habrech vlhkomilnou dřevokaznou houbu s rosolovitou, chrupavčitou konzistencí, rosolovku mozkovitou (Tremella mesenterica), velice nápadnou svou zlatožlutou barvou a mozkovitě zprohýbanými laloky. Zatímco po dešti do daleka září svou až exotickou barevností, za sucha ji jen těžko identifikujeme; změní se totiž v jakýsi nezřetelný příškvar či bezbarvou blánu. Ve smyslu zdravotním patří k nejprospěšnějším houbám s protirakovinnými, imunostimulačními a antialergickými účinky. Její působení na nervový, hormonální a imunitní systém je ve stadiu výzkumu. Kdysi se v podobě vodného roztoku destilátu užívala při léčení dny a očních chorob.

 

Text a foto: Jaroslav Vanča

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test