český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Barvami hýřící Vulkánova říše

Podle antických bájí byl Vulkán, jeden ze synů Jupiterových, bohem pozemského ohně. Sídlil na ostrově Vulcano v Tyrhénském moři a výtvory své „ohnivé dílny“ – sopky neboli vulkány – rozmístil do různých koutů světa. Mnohé z nich mají svá bouřlivá období už dávno za sebou, celá řada sopek však o sobě dává čas od času vydatně vědět. Jejich ničivé exploze a výlevy žhavé lávy s vrtochy antického boha dnes už nikdo nespojuje, nepochybně však stále patří k nejatraktivnějším i nejhrozivějším „představením“, jež matička země má ve svém repertoáru.

 

Přes všechna nebezpečenství však sopky člověka odedávna přitahují. Vyvřelá láva je totiž velice bohatá na živiny a poměrně rychle se na ní tvoří úrodná půda, sopečné krajiny lákají i svým osobitým kouzlem a významnou roli proto hrají také v turistice a cestovním ruchu. A říše Vulkánova má opravdu co nabídnout! Od nádherně souměrných sopečných kuželů se strmými, mnohde dýmajícími krátery, až po bizarní krajinu lávových polí s vřídly chrlícími horkou vodu. Zvláště působivá jsou pak místa zdobená pestrou paletou barev, většinou rovněž související s rozmanitou činností sopek.

 

Sedm barev v dálavách Indického oceánu

Sedm barev pohromadě však napočítáme asi jen na Mauriciu v dálavách Indického oceánu. Už pouhé vyslovení názvu tohoto ostrova navodí atmosféru exotiky a prosluněných pláží, možná zvýší i tep každému filatelistovi. Vždyť unikátní poštovní známky modrý a červený mauricius trvale patří k nejceněnějším známkám na světě. Kromě nich patří k symbolům ostrova i dávno vyhubený pták dodo neboli dronte mauricijský, u nás známý i pod poněkud nelichotivým jménem blboun nejapný.

Původní krajinu Mauricia značně poznamenaly třtinové plantáže, spousta působivých míst tam přece jenom zůstala. V tropické zeleni na jihu ostrova k nim patří národní park Black River Gorges a území Chamarel, jehož chloubou je kromě stometrového vodopádu neobvyklé návrší Sedmibarevná země neboli Země sedmi barev. Inspirací k jeho pojmenování byla soustava pestrobarevných terénních vlnek, na první pohled připomínajících písečné duny. Ve zdejším teplém a vlhkém podnebí však při jejich vzniku sehrály hlavní roli dlouhodobé procesy zvětrávání sopečné vyvřeliny, spolu s erozí srážkové vody.

Do Sedmibarevné země směřuje většina návštěvníků ostrova a zejména za slunečného počasí tu na ně čeká opravdová pastva pro oči. Není těžké zde rozlišit nejméně sedm vzájemně se prolínajících barev – od převládající červené a oranžové, přes žlutou a hnědou, až po zelenou, nachovou a modrou. Hlavní příčinou této pestré palety je vysoká koncentrace sloučenin železa, hliníku a dalších prvků v sopečné zvětralině. Z důvodu ochrany unikátního území se zde může chodit jen po zpevněných cestách, ani trošku barevného písku si na památku sebrat nesmíte, k zakoupení je však v přilehlém kiosku.

 

Duhové hory z ohně a ledu

Podobné „barevné kopce“ samozřejmě najdeme i v dalších sopečných oblastech. Výjimkou není ani severský Island, jehož podmanivou přírodu dobře vystihuje úsloví „ostrov ohně a ledu“. Odedávna se zde totiž potýkají dva protichůdné živly – oheň z činných sopek a led v podobě stálých ledovců. Jejich společným dílem je nevšední krajina s obtížně vyslovitelným islandským názvem Landmannalaugar – Duhové hory. Najdeme ji v jižním vnitrozemí ostrova, po křivolakých cestách dostupném jen terénními vozidly. Jde rovněž o významnou termální oblast, což prozrazuje spousta vroucích vřídel, teplých říček a dýmajících průduchů. Na rozdíl od převážně čedičového zbytku ostrova zdejší kopce navršila světlá vyvřelina ryolit, jejímuž minerálnímu složení vděčíme i za barevnou či duhovou výzdobu krajiny. Název zdejší vyhaslé sopky Ohnivá hora byl inspirován okrově rudou zeminou s vysokým obsahem železa, nedaleké Modré hoře zase dal jméno pokryv ze sivého sopečného popela. Také okolní kopce jsou jakoby vymalované celou škálou barev, mnohde zpestřených bílým sněhovým lemem a sytě zelenými mechovými polštářky. S touto duhovou paletou pak výrazně kontrastují skaliska z černého sopečného skla obsidiánu.

Také některé další islandské sopky doslova hýří barvami. Údajně nejbarevnější vystupuje na severu ostrova a jmenuje se Červená hora, poněkud kuriózní názvy Šedivé kalhoty a Červené kalhoty zase nese dvojice menších sopek (při značné dávce obrazotvornosti připomínající šortky) v dosahu hlavní silnice z jihu na sever Islandu.

 

Azulejos nejsou jen ozdobné dlaždice

Ve Španělsku, Portugalsku a jejich zámořských ostrovech se na mnoha místech setkáme s ozdobnými dlaždicemi, zvanými azulejos. Bývají pestře malované a zdobí stěny honosných paláců, kostelů i zcela obyčejných domů, zaujmou též na kdejaké kapličce, zídce, lavičkách v parku atd.

Na Kanárských ostrovech v Atlantském oceánu se azulejos dostaly i do pojmenování dvou pěkně „vymalovaných“ přírodních scenérií. Na ostrově Tenerife se tak říká skalní partii při úpatí sopky Teide (ta je s 3718 m n. m. nejvyšší horou celého Španělského království), ještě pestřejší Azulejos najdeme na Gran Canarii, kde poutají pozornost už od silnice, spojující západní pobřeží se středem ostrova. V obou případech bylo jejich neobvyklé zbarvení s prolínáním modrých a zelených odstínů způsobeno průnikem horkých minerálních roztoků ze žhavé lávy do okolních hornin.

 

Po podzemí za čokoládovou výzdobou

S poněkud odlišnou výzdobou spojenou s produkcí žhavé lávy se setkáme v pomyslném suterénu Vulkánovy říše – v sopečných jeskyních. Ty se na rozdíl od známého podzemí v Moravském či Českém krasu netvoří rozpustnou činností vody ve vápencích, ale v důsledku proudění lávy na svahu sopky. Pod postupně chladnoucím a tuhnoucím povrchem totiž láva protéká i nadále, až po ní zůstane volná podzemní chodba – jeskyně.

Spousta takových lávových tunelů a jeskyní, dlouhých i desítky kilometrů, vznikla pod havajskými sopkami v Tichém oceánu a některé z nich se vyznačují i působivou podzemní výzdobou. Ta je samozřejmě zcela odlišná od vápencového krasového podzemí. V sopečných jeskyních se totiž krápníky tvoří současně se vznikem podzemní prostory, a to odkapáváním či stékáním žhavé lávy ze stropu i po stěnách, a díky různým příměsím jsou často pěkně zabarvené. Například v jeskyni Kaeleku na havajském ostrově Maui je prostora zvaná Čokoládová, protože zdejší lávové krápníky a polevy lákají k ochutnání, jako by byly z čokolády.

 

Barvy zrozené z vody

Zbarvení rozličných míst v oblasti současných i dřívějších sopek však nesouvisí jen s produkcí žhavé lávy. Směsice pestrých barev mnohde zdobí také blízké okolí horkých vřídel, včetně atraktivních gejzírů. Z vody obsahující značné množství rozpuštěných vápnitých, křemitých, železitých i jiných látek se postupně srážejí pestrobarevné povlaky i celé vrstvy usazenin – travertinu, gejzíritu aj. Asi nejznámějším příkladem je Yellowstonský národní park v USA, jemuž daly pojmenování působivé, zejména žlutými odstíny „hrající“ kaskády a terasy, podobné jsou k vidění také na Novém Zélandu, Kanárských ostrovech, Islandu a samozřejmě i na řadě jiných míst.

Obsah různých minerálních, případně i plynných příměsí však ovlivňuje také zbarvení vody v jezerech a jezírkách, vyplňujících některé sopečné krátery. Z tohoto hlediska je unikátní především vrcholová partie sopky Kelimutu na indonéském ostrově Flores se třemi kráterovými jezery. Každé z nich má totiž jiné zbarvení – červené, tyrkysově zelené a modré – a jejich odstíny se čas od času výrazně proměňují. Dvě „barevná“ jezera Modré a Zelené jsou vedle sebe posazena i na azorském ostrově São Miguel, ale v tomto případě jde o zbarvení pouze zdánlivé, způsobené odrazem oblohy a okolní krajiny od hladiny. Nejinak je tomu i u známého, azurově modrého Kráterového jezera (Crater Lake) v americkém Oregonu.

 

Text a foto: Jan Vítek

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test