český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Alois Jirásek a jeho rodina

Brzy po sametové revoluci jsem často slyšela, zejména od mladých, jak na západě jsou geniální a úspěšní lidé, kteří něco dokázali. Ale tady? Prý nikdo nikdy v ničem nevynikl, ani k tomu u nás nebyly a nejsou podmínky. Takové názory mě opravdu štvaly, zejména když jsem si uvědomila, kolik velikánů naše vlast měla a má. A to byl jeden z důvodů, kdy jsme s mým partnerem Václavem Filipem začali přemýšlet o natočení dokumentů o slavných Češích. Jenomže jak to „navlíct“, aby na to Česká televize slyšela a projekt schválila?

 

Náhoda chtěla, že jsem před sámoškou potkala svého kolegu, herce Jiřího Pragera, o němž jsem věděla, že je pravnukem Aloise Jiráska. A nápad byl na světě!  Připomeneme naše slavné velikány přes jejich potomky! O soukromí našich slavných se v té době moc nevědělo. Ve škole jsme se učili o jejich díle, výzkumech apod., ale jak žili, kolik měli dětí, jak na svého slavného předka vzpomínají, co se v rodině traduje, jestli někdo zdědil stejné nadání, o tom nic. Tak se zrodil první, tzv. „pilotní“ díl seriálu Potomci slavných.

 

 

Na konci života ikonou

Když v roce 1930 Jirásek zemřel, měl slavný pohřeb, který se dá bez nadsázky přirovnat k rozloučení s Karlem Gottem. Truchlil celý národ! Z maminčina vyprávění vím, že i ona s manželem a dalšími kolegy sledovali z oken Českoslovanské obchodní akademie celou akci. Viděli vynášet rakev z domu v Resslově ulici č. 1, kde posledních dvacet osm let spisovatel bydlel. Statní skauti uložili rakev na připravenou, smutečně vyzdobenou lafetu taženou čtyřspřežím koní. Tisícový dav potom vůz doprovázel. Zachovalo se mnoho fotografií, průvod se dostal až na Václavské náměstí. Spisovatel Jirásek byl tehdy opravdová ikona.

Dnes jeho jméno znají děti jen z učebnic. I jeho souputníci už prořídli. A dovolím si poznamenat, že málokdo z nás jeho knihy skutečně přečetl. Vždyť je to povinná četba! A její obsah se stále dokola opisuje do čtenářských sešitů, ať už z internetu či jiných zdrojů. Dokonce i Jiráskův pravnuk Jiří Prager se přiznal, že knihy pradědečka pro něj byly zdlouhavé, nekonečné, než se vyprávění dostalo ke skutečnému ději. Teprve jako dospělý pochopil, proč se autor zdržoval dlouhým líčením prostředí. Kdybychom ve škole mluvili nejenom o Jiráskově rozsáhlém díle, ale také o jeho soukromém životě, možná by nám jako člověk byl o hodně bližší. Co mne tedy zaujalo?

 

Čtvrtý v pořadí

Alois se narodil do docela obyčejné rodiny, jeho otec Josef byl nejprve tkadlec, později se stal pekařem. Se svou ženou měl osm dětí, přičemž budoucí spisovatel se narodil jako čtvrtý. Rodiče brzy zjistili, že má dobrou hlavu pro učení, proto ho dali na studia. V roce 1863 se dostal do broumovského kláštera k benediktinům, kde mohl studovat zdarma. Škola sice byla německá, ale učitelé Češi. Po čtyřech letech přestoupil na gymnázium do Hradce Králové, kde 22. července 1871 odmaturoval. Chtěl být malířem, ale zajímala ho i historie, proto ho cesta zavedla na filozofickou fakultu pražské Univerzity Karlovy. Rodiče mu mohli dávat na měsíc jen osm zlatých, ale protože si přilepšoval kondicemi, mohl občas s přáteli navštěvovat, tehdy módní, kavárny.

Dnešní zamilovaní chlapci napíší své dívce verše, ze které kamarád vytvoří písničku. A náš slavný spisovatel nebyl výjimkou. I tahle jeho báseň, třeba že je už z roku 1872, by se dnes dala zpívat.

 

Tys objala mne rukou svou

a ku mně chýlila své skráně,

mně bylo tak, že kloní se

nade mnou strážný anděl Páně.

Tys objala mne rukou svou –

v tvé oči mé se zahleděly

a v políbení horoucím

jsme v rajské luhy zaletěli.

 

Verše patřily jeho první lásce Otýlii Langrové, která jezdívala z Prahy do Hronova do vedlejší chalupy ke svému dědečkovi. Alois se ke Knáhlovům chodíval už jako dítě dívat, jak oba manželé malovali kulisy pro hronovské ochotníky. Otýlie u nich pobývala s maminkou o prázdninách, a dokonce zde s ochotníky hrávala divadlo. Jiráskovou láskou, zřejmě jen platonickou, byla více než čtyři roky, ale jejich cesty se rozešly pro její pěvecké nadání. Přijala angažmá ve švýcarském Luganu u barona Dervise a provdala se za tamějšího prvního houslistu Karla Gallmeyera. Spisovatelova nenaplněná láska se zřejmě stala předobrazem Pauly Butteauové z románu F. L. Věk.       

 

    

Otec početné rodiny

Po čtyřech letech pražských studií nastoupil Alois jako suplent za padesát zlatých měsíčně na gymnázium v Litomyšli, kde se z něho později stal vážený středoškolský profesor dějepisu. Tady se také v osmadvaceti letech 12. srpna 1879 oženil s Marií Podhajskou. Byla to křehká, až subtilní dívka, přesto během deseti let porodila celkem sedm dětí! A představte si, na svět přicházela samá děvčata: Božena, Marie, Ludmila, Miloslava, Zdeňka. Nakonec se narodila dvojčata Magdalena a vytoužený syn Jaromír! Druhorozená Mařenka se nedožila ani čtyř let, skolily ji neštovice. Jen tři Jiráskovy děti se dočkaly potomků: Miloslava, Magdalena a Jaromír.

Malířské nadání po otci zdědily všechny dcery. Ale jenom nejstarší Božena otcův sen uskutečnila. Vystudovala Akademii výtvarných umění u prof. Jakuba Schikanedera a soukromě ještě u Antonína Slavíčka. Byla členkou Spolku výtvarných umění Mánes. Provdala se za překladatele a spisovatele, profesora Hanuše Jelínka, kterého známe díky jeho sbírce Zpěvy sladké Francie. Žili dlouho v Paříži, kde Boženka své obrazy vystavovala a manžel přednášel na Sorboně.

Třetí dcera Ludmila se stala učitelkou, nevdala se a zůstala věrná Hronovu. Tam za ní jezdil i Zdeněk Nejedlý, už jako ministr školství a kultury. Dělalo mu dobře, že se může stýkat s dcerou slavného spisovatele.

Čtvrtá dcera Miloslava si vzala JUDr. Otakara Pragera, který prý byl takovou černou ovcí rodiny. Hrával v Červené sedmě a byl jedním z nejslavnějších pražských kabaretiérů. Jako Žid byl za druhé světové války vlakem transportován do Estonska, kde prý opilí Němci všechny ve vlaku postříleli. Od tohoto kabaretiéra zřejmě pochází i nadání Jiřího Pragera k herectví. Slýcháme ho často jako dabéra, namluvil například Dustina Hoffmanna ve filmu Rain Man. Ani Jiřího tatínek Jaromír nebyl ušetřen koncentračního tábora, vždyť byl ze smíšeného manželství. Osud ho v Osterode spojil s Ondřejem Sekorou, Janem Skopečkem i Oldřichem Novým. Ten nastoupil do lágru místo své židovské manželky, s níž se odmítl rozvést. Jaromírovi se s kamarádem podařilo za dramatických okolností z lágru utéct, zažili nálet na Drážďany. Přesto se mu podařilo dostat až do Hronova, kde se do konce války ukrýval.

Pátá spisovatelova dcera Zdeňka, ač její malířské nadání bylo nejvýraznější, tento obor nevystudovala, zato se vdala za kumštýře – malíře Josefa Tříšku.

Šestá dcera Magdalena měla jen dvě děti, zato její rod se rozrostl nejpočetněji. Dvě z jejích vnuček, Kateřina Ježková a Klára Plieštiková jsou obdařeny výtvarným nadáním natolik, že se mu věnují i ve svém povolání. Dalšího Magdalenina vnuka připomenu jen krátce: Jan Antonín Duchoslav, Sněženky a machři. Věnuje se herectví a můžeme ho vidět třeba v Divadle Radka Brzobohatého.

Konečně jediný syn Aloise Jiráska Jaromír vystudoval práva, ale pracoval v Živnobance jako úředník. Zemřel na infarkt ve třiačtyřiceti letech. Jeho synovi doc. MUDr. Václavu Jiráskovi byly teprve tři roky. Když mu bylo dvanáct, popravili nacisté za heydrichiády jeho maminku pro odbojovou činnost. Vyrůstal tedy u babičky z matčiny strany. Stal se z něj významný gastroenterolog a internista a autor mnoha odborných prací. I on zdědil malířské nadání.

 

 

Starostlivý otec

Alois Jirásek svou rodinu miloval, každé své dceři pořídil rodinný domek. V období první světové války všem posílal balíčky s jídlem na přilepšenou. Sám si v roce 1915 pořídil v Hronově tzv. letní sídlo. Jako otec byl velice starostlivý. Zachovalo se velké množství rodinné korespondence, v níž se svých dětí ptá, co potřebují, v čem jim může pomoci. O byt v Resslově ulici rodina zcela přišla, souhlasila s tím, že se z něj stane muzeum, proto jej musela zanechat v původním stavu. Později byly všechny exponáty přestěhovány do letohrádku Hvězda, kde vzniklo muzeum A. Jiráska a B. Němcové. Dnes, kdy už toto muzeum neexistuje, jsou všechny fotografie, dokumenty, včetně původního nábytku, kdesi v depozitáři.

Alois Jirásek se stýkal i s prezidentem Masarykem, který mu přijel do Hronova poblahopřát k sedmdesátým pátým narozeninám. Spisovatel také působil jako senátor za pravicovou stranu, Národní demokracii. Za svou rozsáhlou tvorbu byl dokonce čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu (v letech 1918, 1919, 1921 a 1928), ale nikdy ji neobdržel. Minulá doba mu nejvíc ublížila tím, že si ho komunisté přivlastnili. Ale i jim vadil právě v letech, kdy se poprvé v roce 1971 objevil televizně zpracovaný román F. L. Věk. Několik scének muselo být vystřiženo a poslední díl, který evokoval pražské jaro 1968, nesměl být v období normalizace odvysílán vůbec. V původní verzi jsme vše viděli až v roce 1989.  

 

Autorka: Libuše Štědrá, Foto: archiv autorky

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test