český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Dominikán plující pod vlajkou Páně

Svatý Rajmund slaví svátek 7. ledna. Tento neúnavný podporovatel misií a pečlivý církevní právník je dnes trochu pozapomenut, ale věru neprávem. Jeho postava v sobě spojuje mimořádného učence s laskavým duchovním pastýřem a učitelem. A i kdyby sám nic nenapsal, tak impulz, který dal k napsání Sumy proti pohanům svatého Tomáše Akvinského, by pro otisk v dějinách dostačoval.

 

Španělské prostředí ve středověku dalo církvi mnoho vynikajících teologů, mystiků, filozofů a misionářů. Všechno toto v jednom v sobě spojuje mimořádná osobnost, veliký církevní právník, představený dominikánského řádu a inspirátor mnoha dalších velkých duchů, v neposlední řadě rovněž svatého Tomáše Akvinského. Toto všechno byl svatý Rajmund.

 

 

Právník chudých

Rodné jméno svatého Rajmunda z Penafortu nebo též Peňafortu je spojeno s hradem jeho předků v Pennafortu v Katalánsku, jehož hlavním městem je Barcelona. Tam mladý Rajmund velmi úspěšně studoval v katedrální škole, kde působil i jako choralista, tedy kostelní zpěvák. Ve dvaceti letech se z něj stal učitel filozofie a po dlouhých devět let svým žákům vštěpoval zásady pravé křesťanské moudrosti a byl jim příkladem života z víry. Pak se roku 1205 rozhodl pro další studium v italské Bononii, tedy v dnešní Boloni, kde už tehdy existovala proslulá teologická škola. Po získání doktorátu přednášel církevní právo jako veřejný učitel. Chudí v něm mívali u soudu výborného obhájce, který od nich odmítal honoráře a naopak sám se zasazoval, aby se mohli domoci práva.

 

Řád pro záchranu zajatců

Barcelonský biskup Berengar Rajmunda při své cestě z Říma přiměl k návratu do vlasti a po vysvěcení na kněze ho učinil kanovníkem, později proboštem a generálním vikářem, tedy svým bezprostředním zástupcem. Ve věku kolem šestačtyřiceti let vstoupil Rajmund do dominikánského řádu schváleného teprve roku 1216.

Vynikal jako věhlasný kazatel, zpovědník a velmi dobrý rádce. Generálem řádu byl mimo jiné pověřen sepisováním teologických spisů. Po konzultacích s Petrem Nolaskem a králem Aragonským, Jakubem I., kteří si jej zvolili za svého zpovědníka, se všichni tři i na základě rady Panny Marie rozhodli, pro vykupování křesťanských vězňů ze zajetí pohanských Maurů. Za tím účelem vznikl řád mercedářů, jehož řeholní pravidla Rajmund sepsal a papež Řehoř IX. je potvrdil. Prvním generálním představeným tohoto milosrdného řádu se stal Petr Nolasko.

 

Řád mercedariánských rytířů

Zakladatelem řádu byl svatý Rajmund a svatý Petr Nolasco. Jeho vznik byl schválen jak králem Jakubem I., tak i papežem Řehořem IX. v roce 1230. Cílem řádu bylo vysvobozovat zajatce z rukou Maurů. Řád byl organizačně rozdělen do dvou tříd – rytířské a duchovenské. Úkolem rytířů bylo bojovat proti Maurům, zatímco duchovní skládali kromě obvyklých tří věčných slibů ještě čtvrtý, a to že se v případě potřeby nechají vyměnit za zajatce a tedy sami zůstanou v zajetí. Díky různým privilegiím se řád rozvíjel a mezi 13. až 17. stoletím osvobodil kolem pěti set tisíc křesťanských zajatců. Postupem doby však převážila důležitost činnosti duchovních a roku 1317 papež Jan XXII. stanovil, že velmistrem řádu může být jen duchovní. To způsobilo, že řádoví rytíři přešli do Řádu rytířů z Montesy, mercedariánský řád přestal být rytířským řádem a stal se řádem čistě duchovním. Dnes působí po celém světě a má přes patnáct set členů, včetně ženské větve.

 

Velké právní dílo

Papež Řehoř IX. v roce 1230 povolal Rajmunda do Říma, aby z něj učinil svého zpovědníka, poradce a domácího kaplana. Je známo, že Řehoř IX. od něj jednou dostal za pokání pečlivě se ujímat chudých a poskytovat jim pomoc. To tehdy, když Rajmund viděl, že do papežského paláce přišla skupina chudých a ničeho se jim nedostalo. Papež pak poctivě dbal, aby bylo o chudé postaráno. Rajmund na příkaz papeže sepsal předpisy církevního práva do sbírky v pěti svazcích, zvané Dekretálky. Ty se staly hlavním pramenem právního učení a základem kodexu církevního práva, jehož vliv je patrný v katolické církvi dodnes.

Asi začátkem roku 1235 nabídl papež Rajmundovi Taragonské arcibiskupství ve Španělsku, ten však z pokory takovou hodnost odmítl, chtěje být dál jen skromným řeholníkem. Pro jeho vyčerpanost z aktivního života mu lékaři radili opustit Řím. Řehoř IX. k němu nerad dával svolení, ale nakonec přece jen kývl.

 

Podporovatel misie

Radostně byl Rajmund přivítán ve svém rodišti, kde začal působit k rozkvětu své dominikánské řehole. Po tragické smrti generála řádu Jordána Saského byl zvolen novým generálem řádu dominikánů, třetím od jeho založení. Nově uspořádal řádové stanovy a projevil se jako zkušený, pečlivý a laskavý otec, když navštěvoval jednotlivé řádové komunity. Vydal také příručku pro zpovědníky, nazvanou Summa casuum, tedy „Souhrn případů“.

Po dvou letech, kdy mu bylo asi sedmdesát, ze zdravotních důvodů složil řádovou hodnost, přijatou z poslušnosti, aby nadále žil jako prostý bratr, který se věnuje misionářskému dílu na obrácení nevěřících. Proto v několika klášterech zřídil školy, kde se učilo arabštině a hebrejštině. Odtud pak vycházeli schopní misionáři.

 

Zázračná plavba

Celý život Rajmund usiloval o šíření křesťanské víry a o spásu bližních, k větší cti a slávě Boží. Jeho život pak byl podle mnoha legend provázen i zázraky, z nichž je nejznámější jeho šestihodinová plavba po moři na vlastním plášti. Jako zpovědník krále Jakuba Aragonského na jeho žádost s ním přeplul lodí na Mallorku. Král si tam však potají dal přepravit i svou milenku, s níž udržoval hříšný poměr i přes zákaz zpovědníka, jemuž přislíbil, že se všech styků s ní už vystříhá. Porušení tohoto slibu bylo důvodem, že Rajmund na ostrově králi rázně řekl: „Buď vaše královská milost tuto osobu ihned propustí, nebo se okamžitě vracím do Barcelony.“ Král v té chvíli nechtěl vidět v Rajmundovi Božího zástupce, ale svého služebníka, který mu vzdoruje a proto se rozhněval. Nařídil, že se jej nikdo nesmí opovážit vzít na loď zpět do Španělska. V té chvíli šlo o to, kdo má větší moc, zda ten kdo zastupuje právo Boží nebo hříšný panovník. S tímto vědomím šel služebník Boží Rajmund k moři, a když jej loď chystající se vyplout odmítla, s naprostou jistotou, spojen s Bohem, rozprostřel na moře svůj plášť, vstoupil na něj a vyplul k pobřeží Španělska bezpečněji než později král se svou flotilou. Alespoň tak to vypráví legenda, která byla často zobrazovaná v umění.

 

Rajmund a Tomáš

Zvláštní vztah je mezi Rajmundem, jedním z největších církevních právníků své doby, a svatým Tomášem Akvinským, jedním z největších teologů. Oba spojovala příslušnost k řádu svatého Dominika a neúnavná píle a důkladnost. Rajmundovi ležela na srdci otázka misií a tak si velmi přál, aby existovala nějaká příručka, kterou by mohli misionáři používat. A právě ke zpracování takového díla údajně pověřil svatého Tomáše. Vznikla tak Summa contra gentiles, neboli Suma proti pohanům. Byla napsána jako filozofická obhajoba křesťanské církve. Vznik tohoto díla je datován do roku 1264, avšak moderní studie jej zařazují spíše ke konci autorova života mezi léta 1270–1273. Suma proti pohanům je řazena do teologických syntéz Akvinského díla a je namířena zejména k muslimům a pohanům, ve shodě se zaměřením dominikánských misií.

 

 

Suma proti pohanům

Vedle slavnější Sumy teologické je Akvinského Suma proti pohanům možná méně známá, ale to neznamená, že by byla napsána s menší teologickou brilancí. Naopak, protože je určena pro misionáře, je její výklad křesťanské nauky možná ještě jasnější, než u Sumy teologické, která má na mysli spíš akademicky vzdělané čtenáře z křesťanského prostředí.

V první části Sumy proti pohanům Tomáš Akvinský filozoficky dokazuje Boží existenci. Své důkazy staví na Aristotelově Fyzice a následně dokazuje různé pravdy o boží přirozenosti: Bůh je věčný, neměnný, nehmotný a prostý jakékoli složenosti. V druhé části se věnuje problematice Boží všemohoucnosti a některým logickým paradoxům, které z ní plynou. Popisuje také duši a anděly. Třetí část se zamýšlí nad otázkami dobra a zla. Hovoří se tady také o astrologii a magii a dalších fenoménech, které v tehdejší době byly považovány za skutečné. Na závěr, jako vrchol díla, se Akvinský zaobírá tématem Boží Trojice. V českém překladu Tomáše Bahounka vyšla Suma proti pohanům v roce 1993 v Matici cyrilometodějské. Sehnat lze toto vydání převážně v antikvariátech. K nalezení je její text ale i zdarma na internetu.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test