český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Loučení s Vlastou Chramostovou

V neděli 6. října odešla na věčnost velká dáma českého divadelního a filmového herectví, Vlasta Chramostová. Její život není jenom svědectvím o velikém talentu a nezdolné vůli, ale také o pevném charakteru. Ten ji poslal na kolizní kurs s komunistickou totalitou, v důsledku něhož jí byla na více než deset let herecká scéna zcela zapovězena.

 

Vlasta Chramostová se narodila roku 1926 do rodiny elektroinženýra jako nejstarší z pěti dětí. Svoje dětství prožila ve Skryjích u Moravského Krumlova. Od malička ji přitahovalo herectví v nejrůznějších podobách, proto bylo jenom logické, když se na studia vypravila na konzervatoř do Brna. Po jejím absolvování ji čekalo první angažmá ve Svobodném divadle v Brně. To bylo hned po osvobození od nacistů. V letech 1945–1946 následovalo krátké angažmá v Městském divadle v Olomouci a od roku 1946 pak po tři roky hrála v Státním divadle Brno.

 

 

Zákaz vstupu na scénu

Pak už zamířila na scény divadel v hlavním městě. Stala se přední členkou Vinohradského divadla, ve kterém setrvala celých dvacet let. Na Vinohradech odehrála řadu velkých rolí, například Roxanu nebo Marii Stuartovnu. V roce 1969 jí byla kvůli politickým postojům zakázána činnost ve filmu, televizi a rozhlase, hrála však ještě v Divadle Za branou a v roce 1973 hostovala v Západočeském divadle v Chebu, kde stvořila hlavní roli v Brechtově hře Matka Kuráž, následně jí bylo znemožněno vystupovat úplně.

Protože se nemohla a nechtěla vzdát herectví úplně, realizovala je prostřednictvím bytového divadla pro zvané. V roce 1977 podepsala Chartu 77, v lednu 1989 se zúčastnila vzpomínkového aktu za Jana Palacha, načež byla komunistickou justicí podmíněně odsouzena k trestu odnětí svobody.

Listopadové revoluce v roce 1989 se aktivně zúčastnila a po návratu svobody se opět zařadila mezi přední osobnosti české kultury. V roce 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla. Je vlastně velmi vypovídající, že svou hereckou kariéru začala po pádu nacistické totality a vrchol své vyzrálé kariéry zakončila v období po pádu totality druhé.

 

Bytové divadlo Vlasty Chramostové tvořily dva pokoje jejího bytu, které společně vytvářely specifický divadelní prostor, který mohl v hledišti pojmout dvacet až třicet osob. Účast na představení znamenala stálé nebezpečí, že budou – zvlášť privátně zvaní – návštěvníci následně lustrováni a vyslýcháni komunistickou tajnou policií. Již první představení bylo nahráno na gramofon a publikováno ve švédské Uppsale. Dvě představení se zaznamenaly a filmové záznamy inscenací pak dopravily oklikou přes Londýn do rakouské televize a skrze ni k okruhu diváků v jižních Čechách a na Moravě. Jednou státní bezpečnost pochytala diváky, naložila je do auta a v zimě je vyložila ve sněhu kdesi u Jičína a doporučila jim, ať přemýšlí na cestě zpět o divadle…

 

 

Filmová kariéra

Kromě divadla se Vlasta Chramostová objevovala i ve filmech, kterých natočila pětadvacet, hrála také v televizních inscenacích a seriálech. První filmová role, kterou dostala, působí s ohledem na její další osudy až ironicky – byla v budovatelské agitce Velká příležitost (1949). Na tuto a další podobné role ale vzpomínala jen nerada a byly diktovány spíš dobovou nutností. V šedesátých letech přišlo několik příležitostí v komediích – Až přijde kocour (1963), Komedie s Klikou (1964) nebo Bílá paní (1965), které divákům odkryly další dimenze jejího herectví. Velmi výraznou úlohu vytvořila v psychologickém dramatu Spalovač mrtvol (1968) po boku Rudolfa Hrušínského. Pak ale přišel komunistický zákaz, který se vztahoval i na filmovou tvorbu, takže nejbližší další velká role přišla až v roce 1997 ve filmu Je třeba zabít Sekala. Je také autorkou vlastních pamětí, které pod názvem Vlasta Chramostová vyšly v roce 1999.

 

Pevný charakter

Za své role ve filmech Je třeba zabít Sekala a Kuře melancholik byla Vlasta Chramostová nominována na Českého lva. Za celoživotní přínos divadlu dostala v roce 2007 Zvláštní cenu Thálie a v roce 1998 obdržela státní vyznamenání, Řád T. G. Masaryka III. třídy, který jí byl propůjčen za zásluhy o demokracii a lidská práva, čímž došla ocenění i její mimodivadelní a mimofilmová charakterová pevnost, pro kterou si jí mnoho lidí vážilo.

V jednom z rozhovorů, které dala před dvěma lety u příležitosti výročí Charty 77, se vyjádřila i k těm, kteří podepsali komunistickou Antichartu: „Bylo velmi smutné vidět, jak mnozí podlehli. Když jsem to viděla, vypila jsem lahev whisky chudých, tedy rumu. Ani jsem nehnula brvou, protože jsem věděla, jak a čím je vydírali, zastrašovali, co na koho věděli. Chápala jsem je, i když se naše cesty poté rozešly. Já ale své rozhodnutí zpět nevzala.“ Vlasta Chramostová zemřela ve věku 92 let.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv Národního divadla

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test