český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Víra pomáhá propuštěným vězňům

Dostat se do vězení je nepříjemná zkušenost, která člověka často změní. Bohužel, mnohdy k horšímu. Když si však člověk odpyká svůj trest a chce se začlenit znovu do normální společnosti, není to jednoduché. Propuštěným vězňům může pomoci mimo jiné víra.

 

V Sociologickém ústavu Akademie věd ČR probíhá řada výzkumných projektů, které stojí za pozornost. Jedním z nich je i projekt „Role církví a význam religiozity v následné péči o propuštěné vězně“, realizovaný socioložkou náboženství Andreou Beláňovou a kriminoložkou Terezou Trejbalovou. Na tomto projektu spolupracuje oddělení Ekonomické sociologie Akademie věd a americká University of Nevada ze známého Las Vegas.

 

 

Nalézt osvědčené postupy

Projekt se pouští do dosud nedostatečně prozkoumané problematiky: Zabývá se možnostmi a kompetencemi vězeňských kaplanů a dobrovolníků v rámci péče o lidi, kteří si odpykali svůj trest a mají se nyní začlenit zpátky do běžného života ve společnosti. V první fázi projektu se obě badatelky snažily najít překážky a problematické aspekty této angažovanosti, ale rovněž zdůraznit osvědčené přístupy a pozitivní výstupy. Důležité bylo také pochopit roli a identitu kaplanů a dobrovolníků v českém vězeňském systému.

K tomuto účelu proběhlo dotazníkové šetření, doplněné o polostrukturované rozhovory se dvěma kaplany, jedním bývalým kaplanem a dvěma dobrovolnicemi. I díky vysoké návratnosti poskytl zajímavé a důležité informace o problematice vztahu religiozity a péče o propuštěné vězně v České republice.

 

Kaplani mají vliv

Jaké jsou možnosti vlivu a kompetence vězeňských kaplanů a dobrovolníků v rámci postpenitenciární, tedy následné péče? „Kaplani a dobrovolníci využívají vlastních kontaktů a zdrojů, a především pak živé spolupráce s církvemi a zařízeními s náboženským pozadím. Mají obecně povědomí o možnostech, které je možné využít, ale informace o těchto možnostech jsou spíše kusé a nahodilé,“ píše se v první průběžné výzkumné zprávě. 

Respondenti se rovněž vyjádřili, že jedním z největších problémů, které by bylo potřeba v rámci systému této péče řešit, je nedostupnost vhodných zařízení v místě bydliště propuštěného. Také chybí efektivnější spolupráce s vězeňskými kolegy.

 

Vězeňská duchovní služba je sborem vězeňských kaplanů, které pověřila jejich církev a s jejichž působením vyslovila souhlas Rada pro duchovní službu ve věznicích a ústavech. Kaplani jsou zaměstnanci Vězeňské služby, jsou převážně členy VDP a patří do deseti různých církví. Působí prakticky ve všech věznicích a vazebních věznicích.

 

Kontakt s církví

Informace plynoucí z dotazníkového šetření lze shrnout asi takto. Nejčastější přípravou na následnou péči jsou individuální pastoračně-terapeutické rozhovory, společné duchovní aktivity a zprostředkování kontaktu na konkrétní církev v místě bydliště propuštěného, na kterou se propuštěný může obrátit a která s ním bude pracovat i poté, co opustí zdi věznice a péči vězeňského kaplana. Nejčastěji je využívána spolupráce s místní církví, udržování osobního vztahu s propuštěným a spolupráce se zařízením následné péče.

Ve velké míře kaplani spolupracují s Novou Šancí, Mezinárodním vězeňským společenstvím, Armádou spásy a Teen Challenge, což jsou všechno projekty a neziskové organizace s církevním pozadím, které propuštěným vězňům pomáhají se začleněním do života.

 

Vězeňská duchovenská péče je dobrovolným sdružením křesťanů, duchovních i laiků, kteří byli vedením svých církví pověřeni duchovenskou službou ve věznicích a vazebních věznicích Vězeňské služby České republiky a v obdobných zařízeních, pečujících o adaptaci vězňů a propuštěných, nebo se jiným vhodným způsobem podílejí na činnosti vězeňské duchovenské péče v souladu s cílem a zásadami VDP, a byli schváleni výkonným výborem VDP.

 

Církev a pokání

Podle dotazovaných by efektivitu následné péče zvýšilo povědomí o možnostech, které může propuštěný využít, dostupnost zařízení v místě jeho bydliště a lepší spolupráce s kolegy ve věznici. Na úrovni církve nejvíce schází zapojení řadových věřících a ochota zapojit se do individuální spolupráce. To je samozřejmě mnohdy těžké, protože vůči propuštěným vězňům panuje ve společnosti opatrnost a nedůvěra, která jim značně ztěžuje návrat do normálu. Církevní prostředí by mělo být ve větší míře schopné přijmout člověka, který udělal chybu, kaje se a chce se změnit.

Propuštění vězni jsou vnímáni jako skupina ohrožená řadou faktorů. Konverze a vážně míněný křest jsou podle dotazovaných významnými skutečnostmi, které mohou tyto faktory eliminovat. Úspěšnost duchovenské péče do velké míry závisí na opravdovém zájmu klientů.

Podle zkušeností dotazovaných součinnost s církvemi a osobní víra výrazně snižují riziko recidivy, tedy opětovného upadnutí do zločinné činnosti. 

 

 

Křesťané píšou vězňům

V další fázi projektu se autorky věnovaly specificky vymezené problematice, konkrétně motivacím a postojům dobrovolníků, kteří si píší s vězni. Cílem je poskytnout detailní popis zkušeností těchto dobrovolníků, vymezit profil takového dobrovolníka a přiblížit motivaci k této činnosti. Podle dosavadních výsledků lze říct, že v Česku působí několik organizací, převážně s náboženským pozadím, které koordinují dopisování s vězni. Pro některé respondenty je dopisování součástí jejich zaměstnání či širší dobrovolnické činnosti, pro jiné volnočasovou aktivitou.

Prozatím můžeme usuzovat, že služby těchto organizací jsou využívány, ale existuje i řada individuálních cest, jak se k dopisování dostat. Mnoho dobrovolníků je motivováno vlastním zájmem o danou problematiku. Často jsou informace také šířeny skrze církevní sítě. Většina respondentů výzkumu byla doposud v kontaktu s několika desítkami vězňů a délka dopisování byla velmi různá, od několika dnů po desítky let.

 

Pro dobrý pocit

Jaký je profil dobrovolníka? Možná nás to překvapí. Z dat vyplývá, že jde většinou o ženu ve středním věku, věřící, nejčastěji z římskokatolické církve, a přesvědčenou o tom, že víra je pro vězně důležitá. Prvotní motivací je touha pomoci druhému člověku a zároveň zájem o prostředí věznic. Nemá žádnou preferenci ohledně svého dopisujícího protějšku a s případnými problémy se obrací na koordinátora. Hlavní přínos vidí v poskytnutí naděje, kontaktu s vnějším světem a navázání blízkého vztahu. Přínosy pro sebe spatřuje v možnosti seberozvoje, dobrého pocitu ze smysluplné činnosti a naplnění povinnosti křesťana.

 

 

Supervize je potřeba

Samozřejmě takto načrtnutý profil je nutné vnímat s velkou opatrností a s vědomím omezení této studie distribuované specifickým sítěmi, primárně ve vazbě na církevní prostředí. Skutečnost je tedy mnohem pestřejší a každý případ dobrovolníka je individuální. Co se týče samotné praxe, asi polovina dotazovaných nevnímá v průběhu své činnosti žádné potíže. Pokud se nějaké objeví, jsou buď praktického rázu anebo spojené se vztahovými otázkami. Někteří by uvítali více supervize ohledně obsahu dopisů, ale většina má jasno, jaká témata preferuje a jakým se raději vyhýbá. Rozrůzněnost panovala v otázce, zda udržovat vztah s dotyčnou osobou i po propuštění. Zde hraje velkou roli nastavení a pravidla konkrétní organizace a okolnosti dopisování.

 

Víra přináší změnu

Ukazuje se, že dopisující mají velmi často aktivní zájem na tom, aby pozitivně působili na změnu osobnosti vězně. V tomto ohledu je víra – bez striktního konfesního vymezení – považována za klíčový aspekt procesu změny. Budoucí studie by se proto mohly zaměřit na komplexní problematiku konverze ve vězení, která je již v zahraničí reflektována, ale v českém prostředí zatím čeká na systematické zpracování.

Výsledky studie zatím potvrzují očekávání vědkyň, a sice že ve vzorku budou převažovat věřící jedinci a náboženská víra se objeví jako důležitá motivace pro dobrovolnickou činnost. Zásadní limitací šetření je však nemožnost oslovit jednotlivce, kteří se dopisování účastní bez zastřešení konkrétní organizace, především studenti sociální práce či pastorální péče. Jejich výraznější účast ve výzkumu by tak možná posunula výsledky více sekulárním směrem. „Následný výzkum by také mohl v kvalitativním designu rozvinout téma motivací dobrovolníků a zachytit individuální trajektorie dopisování. Velmi přínosné by bylo rovněž zahrnutí perspektivy samotných vězňů či příslušníků vězeňské služby,“ doplňuje Andrea Beláňová, jedna z autorek výzkumu.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test