český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Sláva podzimu!

Příroda se zahaluje do pestrých barev, stromy se postupně zbavují své chlouby a i počasí dává znát, že nastává změna. Dny se krátí, ochlazuje se a my jsme nuceni vyměnit letní oblečení za teplejší kousky. Nastává podzim. Pokud by se vás nějaký cizinec zeptal, co to ten podzim vlastně je, můžete jednoduše odpovědět, že jde o jedno ze čtyř ročních období, které je z astronomického hlediska vymezeno podzimní rovnodenností a zimním slunovratem, tj. kalendářními dny 23. zářím a 21. prosincem. Přihlédneme-li k jazykovému rozboru daného slova, jde prostě o období „před zimou“.

 

Nasnadě je otázka: neměl by správný název pro toto údobí znít *předzim? Nikoli. Předpona pod-, která je obsažena ve slově podzim, totiž v minulosti, byť zřídka, sloužila mj. pro vyjádření času s obdobným významem jako předpona před- (srov. podvečer ‚doba před večerem‘).

 

Čeština pro většinu čtenářů představuje mateřský jazyk, který si osvojili v útlém dětství a jehož spisovná podoba jim byla následně vštěpena ve školních lavicích. Ač by se zdálo, že česky umí každý rodilý Čech, může nás čeština i nyní, v dospělosti, překvapit – svou krásou spočívající třeba v bohaté, stále se rozvíjející slovní zásobě, pravopisnými úskalími, s nimiž si někdy neví rady ani zkušený korektor, nebo pozoruhodnou minulostí, během níž si musela čeština nejednou obhájit své postavení jakožto národní jazyk. Vybrané zajímavosti o češtině nám v nové rubrice představí jazykovědkyně Marta Šimečková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.

 

Podjaří, podletí, podjeseň

Stejnou předponou byly utvořeny výrazy podjaří, podletí nebo podjeseň. Že jste je nikdy neslyšeli? Není divu, dnes jde o slova zastaralá, popř. odkázaná na básnický jazyk. Ve staré češtině označovala období předcházející době vyjádřené druhou složkou slova. Např. podletí značilo ‚období před létem, tj. sklonek jara, popř. jaro samotné‘, později došlo k posunu významu na časové ose směrem do budoucnosti, tzn. slovo začalo být chápáno také jako výraz označující ‚období po létě, přechod mezi létem a podzimem, popř. podzim vůbec‘.

Předpona pod- tak nabyla nové funkce, čímž se přiblížila předponě po-, srov. pondělí ‚den následující po neděli‘. Naštěstí slovo podzim tato změna nezasáhla, s obdobím ‚po zimě‘ by si ho snad nikdo nespojil.

 

Podzim, podzimek, podzimec

Kdo by si myslel, že je slovo podzim starobylý, původní název, mýlil by se. Pravděpodobně vzešlo ze slova podzimek, ve staročeských textech hojně doloženého, které se dodnes dochovalo v nářečích, konkrétně na východní polovině Moravy a v západní polovině Slezska. O rozšíření tohoto dnes nářečního výrazu se můžete přesvědčit na příslušné mapě v Českém jazykovém atlasu, monumentálním díle české dialektologie, který je veřejnosti zpřístupněn v digitalizované podobě na webu. Čtení je to opravdu zajímavé!

Slovo podzimek bylo později nahrazeno dnešním podzimem, patrně z důvodu nevyhovující přípony -ek, která byla užívána zejména k odvozování zdrobnělin (např. strom – stromek, dům – domek). I samotné podstatné jméno podzim prošlo zajímavou proměnou, která se dotkla jeho gramatického rodu – původně bylo rodu ženského, jak dokazuje např. úsek ze Snáře Vavřince z Březové z přelomu 14. a 15. století: léto zlé, podzim suchá (namísto suchý).

Kromě těchto výrazů existovalo ve staré češtině ještě slovo podzimie (tj. podzimí), které lze dohledat třeba v lékařských knihách Mistra Křišťana: léto dělí se (…) na podletie (= jaro), v léto, na podzimie a v zimu.

V některých nářečích bylo zachyceno také dnes už pomalu mizející slovo podzimec – tento tvar byl však vynucen rýmovou shodou se jménem světce, které je součástí pranostiky předpovídající příchod podzimu: svaté Vavřenec, prvni podzemec (Prostějovsko), Vavřinec, první podzimec (Podkrkonoší).

 

„Jeseň koketně své skrývá vnady“

Na slovo podzim můžeme být náležitě hrdí. Je typicky české, ve většině slovanských jazyků bychom ho hledali marně. Slováci mají jeseň, Poláci jesień (odtud i jeseň ve východní části slezských nářečí), Bělorusové vosień, Rusové osen’… Sečtělí čtenáři mohou namítnout, že slovo jeseň vystupuje i v českých textech, jedná se však o poetismus. Oblíben byl např. Jaroslavem Vrchlickým, jak dokazuje i výňatek z jeho básně Láska v jeseni citovaný výše. Pro zajímavost dodejme, že slovo jeseň má původ v předpokládaném praslovanském základu *esenь / *osenь, jenž měl snad původně označovat ‚sklizeň‘. Význam se později přenesl i na období, pro něž je sklizeň typická. Krátkou exkurzi do pokladnice naší mateřštiny uzavřeme přáním, ať je letošní podzim mimořádně barvitý, počasím mírný a na úrodu bohatý. Snad se dočkáme i  babího léta. Proč babího? Inu, to je zase jiná kapitola…

 

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test