český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

V srdci egyptské Nové říše

Egypt, oblíbená turistická destinace, stále více láká dva typy turistů. Jednak vyznavače potápění a podmořského života a jednak milovníky historie. Ti první obdivují krásu korálových útesů a všemi barvami hrající mořskou faunu, těm druhým se tají dech při pohledu na pyramidy či starověké chrámy. Všichni dohromady zažívají to samé. Úžas!

 

Úžas je první i poslední pocit, který ovládne návštěvníka chrámového komplexu Karnak, považovaného v období vlády Nové říše v letech 1550–1069 př. n. l. za srdce Egypta, posvátné místo s rezidencí faraonů, důležité administrativní centrum i obrovsky bohatou pokladnici.

O Karnaku (na snímku) by se bezesporu daly napsat celé knihy – průvodce nás zahltí tolika informacemi, že se z nich točí hlava, stejně jako z monumentálních staveb, soch a sloupů.

 

 

Palác s mnoha nej

Karnak leží v oblasti starověkého Vesetu (Théb), tedy dnešního Luxoru. Rozkládá se na ploše více než osm set hektarů a je největším v Egyptě. Jeho nejstarší části pocházejí přibližně z období 2000 let př. n. l. – v té době zde stávaly menší svatyně, výstavba současného chrámu byla zahájena okolo roku 1500 př. n. l., poslední přístavby vznikly v období vlády prvních Ptolemaiovců.

Celý chrámový komplex se skládá ze tří částí a vstup do něj stráží sochy beranů v řadě. Hlavní část tvoří posvátná zóna zasvěcená bohu Amonovi, směrem na jih se rozkládá posvátná zóna Amonovy manželky Muty a směrem na sever se nachází zóna starého thébského boha Montua s hlavou sokola.

Hlavní Amonův okrsek je pro většinu návštěvníků synonymem pro celý Karnak a to zejména proto, že dokonale předčí všechny ostatní památky v Egyptě. Na komplikovaném půdorysu stojí několik staveb. Na Velkém nádvoří Amonova chrámu je k vidění pozoruhodná přehlídka nejrůznějších starověkých památek – například svatyně Sethiho I., naproti níž je sfinga s tváří Tutanchamona. K nepřehlédnutelným se řadí rovněž chrám Ramesse III. a nejstarší památkou je osamělý sloup stojící uprostřed náměstí. Jde o pozůstatek stánku, který zde nechal postavit núbijský faraon Taharka z 25. dynastie.

Na prvním nádvoří nelze minout velkou sochu faraona Ramesse II., která se od podobných soch liší tím, že faraon se nechal vyobrazit i se svou manželkou Nefertiti (na snímku). Přestože se královnám sochy nedělaly, Nefertiti byla tak milovaná, že se s ní faraon nechal zvěčnit. Její pozice je však poněkud ponižující – stojí faraónovi mezi nohama a sahá mu zhruba ke kolenům.

 

 

Sloupy s kamennými květy papyru

Hlavní karnacký chrám s bohatou reliéfní výzdobou upoutá především velkou sloupovou síní. Halu s rozlohou téměř 5 tisíc metrů čtverečných zdobí 134 mohutných sloupů v šestnácti řadách. Většina sloupů (122) vystavěných Setim I. je vysoká deset metrů, prostřední sloupy o průměru tři metry vystavěné Ramessem II. dosahují výšky jedenadvaceti metrů. Jejich hlavice v podobě nerozvitého květu papyru mají obvod až patnáct metrů a mohlo by na nich stát padesát lidí najednou.

Na dalším nádvoří se tyčí slavný obelisk královny Hatšepsut, jenž byl vytesaný z jednoho kusu žuly v lomu u Asuánu a po řece Nilu dopravený až sem. Panovnice se řadila mezi velké stavitelky – v karnackém komplexu nechala vybudovat například svatyni z málo obvyklé červené žuly, kam byla uložena posvátná bárka Amona-Re.

Komplex v Karnaku měl i své svaté jezero, které bylo 120 metrů dlouhé, a kněží prý v něm vykonávali noční obřady. V jeho blízkosti leží hrot dalšího obelisku, jenž se pádem rozlomil. O kousek dál si pro štěstí můžeme sáhnout na zadek uctívaného skarabea. Kolem něj vede vydupaná cestička, kdo jej prý sedmkrát obejde, splní se mu každé přání.

 

Kolosy na druhém břehu Nilu

S vidinou splněných přání se z Karnaku vydáme směrem na západ a zároveň tedy na druhý břeh Nilu. V rozsáhlé nížině kolem Théb nás ohromí tzv. Memnonovy kolosy (na snímku), dvě gigantické sochy vytesané z pískovce, jež tu jako jediné zbyly z chrámu Amenhotepa III., devátého faraona 18. dynastie, který patřil k nejmocnějším panovníkům Nové říše.

 

 

Sochy představují faraona sedícího s rukama na kolenou. Jsou dvacet metrů vysoké a jen chodidla měří na délku dva metry, jejich váha se odhaduje na 720 tun.

K jižnímu kolosu se pojí legenda: Roku 27 př. n. l., kdy údajně silné zemětřesení poškodilo skoro všechny thébské monumenty, vznikla na kolosu trhlina odshora až do jeho poloviny, a proto se zřítil. Pověst praví, že každé ráno při východu slunce vydávala socha neurčitý táhlý tón, v němž pocestní rozeznávali smutný popěvek. V tom se shodují významní dějepisci, jakými byli Strabon, Pausanias a Tacitus, řečtí básníci mluví o „zpívajícím kameni“, který představuje Memnona, mytického syna Aurory a Tithóna, krále egyptského a etiopského.

Zmiňovaný jev má přitom zcela přirozený původ. Tóny způsobuje kmitání, ke kterému dochází v narušeném povrchu kamene při náhlé změně teploty mezi nočním chladem a ranními paprsky slunce.

 

Palác „vousaté“ královny

Nedaleko odsud stojí doslova „přilepený“ na skále palác královny Hatšepsut (na snímku), jediné egyptské královny, která se chopila trůnu.

Byla prvorozenou dcerou Thutmose I. a královny Ahmose a už od dětství ji přitahovaly královské záležitosti. Zájem umocnila svatba s nevlastním bratrem Thutmose II., po jehož smrti se stala poručnicí nevlastního syna a současně synovce – Thutmose III.

 

 

Nechala se zobrazovat jako muž – podobizny dokládají, že pro posílení své autority se nechávala zpodobňovat s vousem boha Usira a jako prostředek k posílení respektu nosila na veřejnosti mužské oblečení. Je však známa spíše jako patronka umění než dobrá válečnice, její vláda neoplývala ozbrojenými výboji, naopak rozkvétal obchod, věda a stavitelství. Svoji pozici mezi králi chtěla posílit i tím, že pro sebe a svého otce objednala u architekta jménem Senenmut hrobku, pro niž sama vybrala nedostupné místo.

 

Revoluční architektura

Invence zvoleného architekta, vysokého úředníka a královského vychovatele v jedné osobě se odrazila ve využití příkré skalní stěny, tyčící se na konci údolí a připomínající velký vějíř. Revoluční byla i koncepce pomníku obráceného k východu. Skládal se ze širokých teras, které vedly přes několik ramp k posvěcenému místu. Alej sfing a obelisků se táhla až ke vstupu na první terasu.    

Překrásné basreliéfy na jedné ze dvou stěn znázorňují narození i dětství královny nebo její výpravu do tajuplné země Punt, o níž se díky vyobrazení žiraf, opic, panterů a předmětů ze slonoviny předpokládá, že ležela ve střední Africe.

 

 

Chrám zahrnuje svatyně Anubise, boha smrti, Hatbor, bohyně plodnosti, Amuna, krále bohů, a Re, boha slunce. Celá levá strana údolí je navíc zastavěna monumentálním pohřebním chrámem faraona Mentuhotepa I., který téměř o pět set let dříve, než se Hatšepsut rozhodla postavit svůj chrám, měl obdobný nápad s tím, že vzorem se mu staly chrámy typické pro Starou říši.

V chrámu královny Hatšepsut se později usídlil křesťanský klášter, kterému se říkalo Klášter ze severu a který dal krajině i její dnešní jméno Dér el-Bahrí (Severní klášter), později nazvaný Džeser-Džeseru (Nejposvátnější z posvátných). Díky tomu byla také stavba ušetřena dalších poškození, takže nás ohromuje dodnes.

 

Šest desítek královských hrobů ukrytých v horách

Poslední, neméně úchvatnou, zastávkou bude slavné Údolí králů uprostřed hor protkaných údolími. Kdysi se jednalo o propast ukrytou mezi skalami, která si zachovala svoji krásu a tajuplnost. Fotit běžným turistům je zde však zakázáno. 

Na začátku bylo nečekané rozhodnutí krále Thutmose I. o oddělení vlastního pohřebiště od pohřebního chrámu. Faraon porušil tradici trvající sedmnáct set let a přikázal, aby jeho tělo nebylo pohřbeno v monumentální stavbě, ale na neznámém místě.

Králův architekt Jeni proto nechal v jednom z osamělých údolí vyhloubit šachtu, k ní dal do skály vytesat příkré schodiště a v podzemí vybudovat hrobku. Poté tak byli pohřbívání všichni další králové a v údolí našly místo posledního odpočinku nejvýznamnější osobnosti tehdejší společnosti. Posledním zde pochovaným panovníkem byl Ramesse XI.

Na celé ploše se nachází více než šest desítek dosud objevených hrobů a pohřebních komor různých forem a velikostí. Stěny většiny z nich zdobí hieroglyfy a nádherně zachovalé barevné malby s výjevy z egyptské mytologie.

 

Symbol starověkého Egypta

Nejznámější a návštěvníky nejvyhledávanější je bezesporu hrobka faraona Tutanchamona, jehož zlatá pohřební maska kryjící mumii se stala symbolem éry starověkého Egypta. Hrobka je stará asi 3300 let, byla objevena v roce 1922 a nedávno prošla celkovou rekonstrukcí.

Historie Údolí králů má mnoho stinných míst. Vytoužený klid Thutmose I. a ostatních totiž netrval dlouho, brzy začalo drancování a krádeže. Už za doby faraonů zloději systematicky plenili hroby, aby se zmocnili šperků a pokladů mrtvých, na druhé straně nejoddanější faraonovi poddaní odváželi těla svých panovníků, protože se o ně obávali.

Paprsky slunce pomalu mizí za horami a nám nezbývá než se posledním pohledem rozloučit s místem, které je zdrojem poznání nejen Egypta, ale lidské civilizace obecně.

 

Autorka: Dana Ehlová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test