český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Když se škola stala povinnou (1/2)

Povinnou školní docházku jistě není třeba představovat, absolvoval ji každý. Je pro nás něčím naprosto samozřejmým a jen málokdo si uvědomí, že to není tak dlouho, kdy žádné povinné vzdělávání neexistovalo. Právě před sto padesáti lety v květnu 1869 byl přijat říšský školní zákon, který osmiletou školní povinnost zavedl také v českých zemích.

 

Po většinu kulturních dějin lidstva bylo vzdělání vyhrazeno pouze pro velmi úzkou skupinu lidí, kteří patřili k elitě společnosti. Vedle těch, co se rozhodli pro duchovní kariéru, to byli synové a často i dcery panovníků a nejvyšších šlechticů. Tehdejší vzdělávání se však od toho současného značně lišilo, probíhalo v soukromí a zaměřeno bylo prakticky – zvládnutí čtení a psaní, základů historie a zeměpisu a náboženství, pokud šlo o více národnostní stát, velká pozornost se věnovala jazykům.

 

Vzdělání jen pro někoho

Vzdělávání nebylo nijak časově ohraničeno a neprováděli je učitelé, ale kněží a ti, kteří se danou oblastí zabývali a měli v ní zkušenosti. Šlo také výhradně o muže, ženy se uplatňovaly pouze při „ženských předmětech“, jako bylo například vyšívání. S jistým zjednodušením lze říct, že každý byl připravován na to, čím měl být – panovníkem, majitelem panství, zemským úředníkem, duchovním. Vzpomeňme na legendy o sv. Václavovi, který se na Budči učil číst z latinských knih, především z Bible. Dlouho do středověku však zůstávala většina panovníků i šlechticů analfabety.

Později s rozvojem státu a jeho institucí vyvstala potřeba vzdělaných úředníků, kteří by pořizovali listinné zápisy, vedli různé úřední knihy či soudní jednání. Významným krokem v českých zemích bylo zřízení pražské univerzity v roce 1348, která měla čtyři fakulty – teologickou, lékařskou, právnickou a artistickou (filozofickou). Lidí ovládajících alespoň tzv. trivium neboli umění číst, psát a počítat, bylo třeba stále víc a pro mnohé vrstvy představovalo vzdělání – hlavně studium teologie – jednu z mála možností, jak se vymanit ze svého nelehkého postavení a chudoby. Jako příklad si uveďme Jana z Husince, který snil, že až bude knězem, nebude mít už hlad a stane se váženým. Dodejme ještě, že do škol chodili výhradně chlapci, pro dívky bylo vzdělání považováno za zbytečné.

 

První vlaštovka z Falcka

Nový impulz do otázky vzdělání přišel s protestanstvím. Již v roce 1592 zavedlo povinnou školní docházku jako první na světě kalvinistické Falcko-Zweibrückenské vévodství. Revoluční bylo i v tom, že povinnost se vztahovala nejen na chlapce, ale i na dívky. O šest let později zavedlo povinnou docházku město Štrasburk a v 17. století ji následovala další říšská knížectví a vévodství. Roku 1717 se připojilo také Prusko, jehož panovník Fridrich Vilém I. seznal, že nutné reformy snáz uskuteční s pomocí vzdělaných lidí. A postaví také lepší armádu. Systém škol a vzdělávání zavedený v Prusku se stal vzorem pro řadu dalších států, kde byla zavedena povinná školní docházka – Norsko (1739), Sasko (1835), Velkou Británii (1870 – 1880) i Francii v roce 1882. Na počátku minulého století už bylo povinné školní vzdělávání uzákoněno ve většině evropských zemí.

 

Za pytlík zrní a pár vajec

V rámci Rakouska i zemí Koruny české byla sice povinná školní docházka zavedena už v roce 1683 ve slezském protestantském Olešnickém knížectví a byla pouze tříletá (6–9 let věku), ale školství habsburské monarchie patřilo k nejhorším v tehdejší Evropě. Učitelé byli většinou málo schopní a především chudí – nízký plat dostávali jen občas, jinak byli odkázáni na naturální plnění: pytlík zrní, bochník chleba, pár vajec, k Vánocům výjimečně slepice nebo králík. Mnoho z nich se rekrutovalo z řad vojenských vysloužilců, zběhlých studentů nebo místních písmáků. Nechyběli ani faráři, kteří však vyučovali hlavně náboženství.

Za školní budovu sloužila na vesnicích obvykle obecní pastouška a nezřídka se škola stále stěhovala tam, kde ji byl sedlák ochotný po nějaký čas tolerovat. Výuka probíhala hlavně v zimě, od jara do podzimu musely děti pomáhat v hospodářství, ve městech také v dílničkách. Pro většinu sedláků ale i řemeslníků byla škola zbytečná a své syny do ní neposílali.

 

Reforma Marie Terezie

Změnit školský systém se odhodlala až Marie Terezie. Byla k tomu přinucena v rámci snah o modernizaci habsburské monarchie a její posílení po prohraných válkách s Pruskem a také nastupující průmyslovou revolucí, především rozvojem manufakturní a později i strojové výroby, která vyžadovala pracovníky s alespoň základním vzděláním. Povolala z Pruska protestantského opata Johanna Ignaze Felbingera, který reformu připravil opravdu důkladně. Vyhlášena byla vydáním Všeobecného školního řádu pro německé normální, hlavní a triviální školy 6. prosince roku 1774. Základem se stalo vybudování škol ve všech farních obcích. V menších městech a vesnicích byly zřizovány jedno až dvoutřídní školy triviální (učily tzv. triviu), ve větších městech školy hlavní (měšťanské) a v Praze a Brně (ale i dalších velkých městech monarchie) školy normální, dovršující obecné vzdělání.

Vzdělání bylo určeno pro chlapce i dívky ve věku od 6 do 12 let, z počátku ve zvláštních dívčích třídách, ale později ve smíšených – vedle náboženství se nejprve v rodném jazyce vyučovalo psaní, čtení a počítání, v měšťankách (i na všech dalších vyšších školkách) už pouze německy základy latiny, geometrie, dějepisu a zeměpisu, chlapci měli též předmět základy zemědělství a dívky ruční práce. Reformou prošla také gymnázia, existující již dříve. Pro přípravu učitelů vznikly učitelské ústavy, což souviselo se zrušením jezuitského řádu v roce 1773, který se zabýval právě školstvím. Většinu učitelů začali tvořit světští kantoři.

 

Autor: Jiří Bílek, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test