český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Mezi svými rýmy

Petr Batěk je hercem, který rozhodně nepatří k vyznavačům klidného a pohodlného života. Je typem člověka, který když zrovna nemá práci, musí si ji vymyslet. Ale nedostatkem činnosti rozhodně netrpí. Potkáme ho na divadelních prknech včetně jeviště Národního divadla v Praze. Nedávno pod vedením režiséra Tomáše Magnuska dokončil natáčení první řady seriálu Čechovi, který brzy uvidíme na televizních obrazovkách. Kromě herectví skládá verše, písňové texty, které si sám zhudebňuje, a taky zpívá. Přestože ve své Třinácté komnatě, nedávno odvysílané Českou televizí, přiznal, že ho životní kotrmelce přinutily trochu „přibrzdit“, času na dlouhý odpočinek nemá nazbyt. A když je někde potřeba pomoci, vrhá se do toho s vervou a nasazením.

 

Nedávno vám vyšla v pořadí už třetí sbírka básní. Co pro vás znamená psaní veršů?

Psaní veršů je pro mě v prvé řadě duševní hygiena. Když mám nějaký výraznější pocit, snažím se ho zachytit slovy. Pokud je negativní, vypíšu se z něj, a pokud je třeba krásný, uchovám si ho tak na věky.

 

Většina autorů tvoří na základě nějakých svých vnitřních prožitků, někdy i traumat. Někdo zase pod dojmem čisté radosti, jak je to u vás?

Čerpám ze života kolem sebe a z pocitů, které jsou reakcí na něj. Pro mě je poezie druh komunikace. Netřídím při tom pocity do kategorií. Čím jsou rozmanitější, tím je to pro básníka zajímavější.

 

 

Jste založením spíše optimista, nebo pesimista?

To nevím, je ve mně, myslím, obojí. Ale snažím se být optimistou. V poslední době jsem si to tak naprogramoval a pesimistické myšlení odmítám už v zárodku. Někdy je to těžké, ale jde to. Jsem o tom přesvědčený!

 

Jak váš život ovlivňují vztahy?

Ovlivňovaly ho hodně. V současné době se snažím této nadvlády zbavit a jen si je užívat se vším, co k nim patří. Hodně mých básní je o vztazích, o lásce a zklamání...

 

Bydlíte tak trochu mimo civilizaci – co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Potřeboval jsem místo, kam se můžu schovat před světem. Místo, kam smí jen ti, které mám rád. Místo uprostřed přírody, kde panuje klid a harmonie. Našel jsem ho na maminčině chatě. Je to pro mě oáza klidu a pohody. A co mě k tomu vedlo? Přetlak a také touha najít svůj vlastní ráj na zemi.

 

Kdy jste v sobě poprvé objevil sklony ke kumštu? Ať už to bylo herectví, nebo i hudba, které se také věnujete?

Když si tak vzpomínám, tak asi hned v mateřské školce. Už v dětství jsem v sobě nalezl malého komedianta, který se mnou rostl a sílil. Předváděl jsem scénky, psal povídky, písňové texty atd. S muzikou jsem začal až v patnácti, s profesionálním divadlem v sedmadvaceti.

 

Na internetu lze najít některé vaše písničky, které sám zpíváte, doprovázíte se v nich na kytaru, a některé jsou laděny spíš šansonově. Inspirační zdroj je v případě vaší hudební tvorby podobný jako u veršů?

Nejsem hudební skladatel. Vždycky jsem byl spíše na tu textovou formu vyjadřování, ale v případě mých písniček mě napadá většinou hudba i text současně. Inspirační zdroje jsou stejné. Vlastně, když píšu básně, také při tom slýchám jakousi hudbu, melodii a rytmus.

 

Kde vás vaši příznivci mohou vidět a slyšet jako zpěváka a muzikanta?

Mé písničky jsou na internetu lehce dohledatelné. Připravuji další a také krásný hudební projekt s Patrikem Ulrichem. Ten na rozdíl ode mne hudebním skladatelem je a v mých básních našel pramen inspirace. Kromě toho hraji ve skupinách Pokoj č. 26, The End of Colours a v nově vzniklé kapele Dream Poetry.

 

V Národním divadle hostujete v inscenaci Malý princ. Máte rád Saint-Exupéryho?

Mám! Moje angažmá v této inscenaci bylo zlomové. Vladimír Morávek mi roli pilota nabídl zrovna ve chvíli, kdy jsem si také připadal sám a na poušti. Možná proto jsem Saint-Exupéryho mohl pochopit a ztotožnit se s ním. Vracím se ke svému leteckému vraku téměř každý měsíc a moc rád.

 

 

Čím je pro vás herectví? Berete je jako poslání a možnost se vyjádřit a předat něco ze sebe divákovi, nebo čistě jako profesi?

Samozřejmě, že jako poselství. Nemohl bych trávit čas tím, že bych dělal „jen nějakou“ profesi. Času nazbyt tady nikdo z nás moc nemáme, a proto je třeba dělat jen to, co skutečně chceme. Nebo to co děláme, musíme povýšit na poselství. Těch, kteří dělají „jen nějakou“ profesi, bez lásky a poslání, těch je mi upřímně líto.

 

Jedním z vašich posledních počinů je účinkování v seriálu Čechovi, který brzy uvidíme v televizi. Říká se, že herec, který se neobjeví v seriálu, jako by nebyl. Skutečně to tak funguje?

Popularitu herce diktuje televize a seriál je pro něj příležitostí pravidelně pobývat na obrazovce. Pokud nic netočí, pro veřejnost jako by nebyl. Mluvíme tedy o té mediální stránce, která je součástí hereckého života. Nemluvě o tom, že seriály jsou pro herce sice dočasným, ale jistým chlebem. Je spousta skvělých herců, kteří jsou, ale protože v seriálech nehrají, pro většinu diváků jako by nebyli.

 

Jaký je váš pohled na seriálovou tvorbu?

Nejasný. Doba se zrychlila, a pokud není čas na přípravu a celý proces natáčení probíhá jako v rychlíku, nemůžeme očekávat kvalitní podívanou. Přesto v tom množství seriálů, které v současné době vzniká, můžeme najít perly.

 

Je seriál Čechovi jedním z mnoha, nebo je ve srovnání s ostatními něčím specifický, a tak trochu vybočuje z řady?

Věřím tomu, že vybočuje, protože je takzvaně „vymazlený“. Tomáš Magnusek jej připravoval dlouhé roky, je to jeho dítě a ví o něm I to, co divák nikdy neuvidí. Taková díla i takoví tvůrci ve mně probouzejí respekt.

 

Na tiskovce ke zmíněnému seriálu jste se objevil se svým synem. Půjde v tátových stopách?

Myslím, že ano. Tím, že se často pohybuje po mém boku, má jistý náskok. Letos se mnou třeba moderoval akci na náměstí Republiky v Plzni, která se jmenovala Velikonoce dětem. Nejen on, ale společně s mou třináctiletou dcerou Kristýnkou, stáli se mnou na jevišti v roli moderátorů a vedli si skvěle. Mám z toho velkou radost.

 

Snažíte se jako otec nějak ovlivňovat jeho směřování, nebo to necháte na něm?

Nechávám to na něm. Dobře si pamatuji, že v jeho věku jsem se ovlivňovat také moc nenechal. Stačí, že děti mohou nahlížet do mého světa, rozhodnutí je potom jen na nich.

 

Když se ohlédnete zpět a zhodnotíte své herecké působení – je nějaká role, na kterou jste skutečně hrdý? A naopak, existuje nějaký projekt, u něhož byste byl raději, kdyby se nevysílal?

Všechno co bylo, bylo správně. V umění totiž neexistuje selhávání. Všechny zdánlivé neúspěchy jsou jen přípravou na ty větší, podstatnější boje. Nic bych neměnil. A hrdý jsem na každou postavu, ve které jsem se našel, ať už to je zmiňovaný Saint-Exupéry, Othello nebo Saturnin.

 

Pojďme se ještě vrátit k vaší poslední básnické sbírce Mezi svými rýmy. Kromě toho, že je nádherně ilustrovaná výtvarnicí Michaelou Žemličkovou, má i jistý, řekněme humanitární účel. Můžete se o něm zmínit?

Připadá mi velmi absurdní, že v dnešní komerčně laděné a mnohdy povrchní době existuje poezie, která pomáhá. Naši novou knihu jsme věnovali florbalistovi Radku Zelinkovi, který skončil po brutálním útoku ukrajinských návštěvníků mé rodné Plzně na invalidním vozíku. Byl bezdůvodně pobodán nožem a přišel o nohu a málem i o svůj život. Naštěstí je to silná osobnost, a tak se svou novou situací bojuje statečně. Mám radost, že sbírka Mezi svými rýmy má další a mnohem důležitější důvod své existence.

 

Jaký je váš vztah ke sportu?

V současnosti spíš pasivní. Občas chodím k Pavlu Strouhalovi na Kalah, což je izraelský bojový systém a on mě tam vždycky hodně rychle postaví nohama na zem. Za těch pár modřin to stojí.

 

Je o vás známo, že se kromě herectví věnujete spoustě dalších aktivit, díky nimž jste opravdu hodně vytížený. Je to vaše přirozenost?

Ano, asi je. Je to můj styl života. Rozmanitost mám rád, a tak si ji do života vlastnoručně implantuji. A když jsme u toho, před lety jsem vlastně začínal v divadle Rozmanitostí v Mostě, takže všechno je tak, jak má být.

 

Umíte odpočívat? Jak relaxujete?

Moc to neumím. Postupem času jsem se naučil relaxovat v tom, co dělám. Takže relaxuji za pochodu.

 

Svůj život si spíš plánujete, nebo se snažíte přijímat ho tak, jak přichází?

Trochu plánovat musím. Ale nic se nemá přehánět, takže změny v plánu obvykle vítám s radostí a zvědavostí.

 

Co vás čeká v nejbližších měsících?

Teď se zase věnuji více hudbě, protože začíná letní sezona vhodná pro koncertování. Jinak mám před sebou několik dalších menších rolí v seriálech a v říjnu začneme točit druhou řadu seriálu Čechovi. V divadle teď nic nezkouším a sbírám síly na další spolupráci s režisérem Vladimírem Morávkem. Často moderuji nejrůznější akce, to mě také hodně baví.

 

Autor: Pavel Mészáros, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test