český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Honba za Julií

Oblast v severní Itálii zvaná Benátsko nejsou jen Benátky. I když samo město je nádherné, bylo by chybou omezit se jen na ně. V regionu najdeme ještě mnoho krásných míst a malebných měst, které si s Benátkami nezadají – jsou totiž úplně jiné, nezaměnitelné, ale přesto typicky italské. Verona je jedním z nich.

 

Necelých třicet kilometrů od jezera Garda obtéká ze tří stran řeka Adiže (italsky Adige) veronské historické jádro, které svým kouzlem přitahuje pozornost už po staletí. Ze všech stran se sem sjíždějí turisté, milovníci opery i klasického dramatu. Jedni hledají jen neopakovatelnou atmosféru italských měst, jiní pomyslné stopy Monteků a Kapuletů, nemluvě o proslavených operních představeních v místním amfiteátru, který zde postavili už Římané. Uprostřed městské zástavby vypadá tak nějak domácky, vlídně a mírumilovně nezávisle na tom, jestli navštívíme Veronu na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Tohle město má co nabídnout po celý rok.

 

 

Trocha historie nikoho...

... nezabije. A tak není od věci začít na úplném počátku. Místo, kde dnes leží Verona, bylo osídlené už v pravěku, jak o tom vypovídá řada archeologických nálezů a vykopávek. Počínaje rokem 89 př. Kr. se Verona stala římskou kolonií, tehdy byly vybudovány také některé významné památky, které lze obdivovat dodnes. Za římské nadvlády vznikly hradby, ale především proslulý amfiteátr, který zde nechal postavit císař Augustus. I když se jeho dokončení nedočkal, amfiteátr byl dostavěný až za panování císaře Tiberia, jistě by byl na tento svůj počin hrdý – zejména kdyby viděl, jaké pozornosti se těší ještě po tolika staletích.

I po pádu Říše římské se město dál vyvíjelo, stalo se důležitým středobodem celé oblasti, což víceméně přetrvalo dodnes. Zlatou éru Verona zaznamenala ve středověku. Několik králů se dokonce rozhodlo, že Verona bude jejich sídelním místem, a společně s Ravennou a Pavií si ji zvolili za svoji rezidenci. I když Lombardské království zničil Karel Veliký, Verona všechno ustála. Ve městě se usídlili franští králové, kteří odtud vládli celé severní Itálii.

Další výraznou etapou v historii Verony byla více než stoletá vláda rodu Scaligeri, kteří město, poničené rozsáhlým zemětřesením, dál budovali a zvelebovali. Z proslulých rodů, které se podepsaly na tváři města, je třeba zmínit i rod Viscontiů původně z Milána, k jejichž slavným potomkům patří i filmový režisér Luchino Visconti.

 

Verona leží v severní Itálii, sto kilometrů západně od Benátek a třicet kilometrů východně od Gardského jezera. Historické centrum této původně římské kolonie bylo v roce 2000 zařazeno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V současnosti má město něco málo přes 250 tisíc obyvatel a jeho rozloha činí necelých 200 km2.

 

Kde jsi, Julie?

Pokud se řekne Verona, každého napadne především Romeo a Julie. Protože světoznámý anglický dramatik William Shakespeare zasadil děj jedné ze svých nejslavnějších tragédií právě do Verony, pořádají se ve městě den co den, měsíc co měsíc a rok co rok hony za Shakespearovými protagonisty notoricky známého příběhu o znepřátelených rodech, jejichž svárlivost a nesnášenlivost dohnala jejich potomky až do náruče smrti. Kdo by ten příběh neznal? A tak je před údajným palácem Kapuletů dennodenně hlava na hlavě, protože každý chce stanout na balkonu, odkud údajně Julie vyhlížela svého Monteka.

 

 

Je to poněkud absurdní touha, zejména když si uvědomíme, že Shakespeare ve Veroně nikdy nebyl a pro tuto hru se nechal inspirovat básní anglického poety Arthura Brookea, nemluvě o všeobecně známém milostném příběhu ze starších italských textů, kterým se bezpochyby zase inspiroval Arthur Brooke. Přesto Juliin balkon ve Veroně existuje a jistě znamená pro městskou pokladnu vítaný pravidelný příjem. Realita je v tomto případě zřejmě zcela nepodstatná.

 

 

V rámci kulturní nabídky Verona ovšem neznamená jen „reálnou“ kulisu milostného dramatu o Romeovi a Julii. Například na počátku 14. století zde pobýval na dvoře výše zmíněných Scaligeriů sám velký Dante Alighieri, který jim dokonce věnoval Ráj, poslední část své slavné Božské komedie. Jeho pomník (na snímku) důstojně stojí na bývalém hlavním náměstí Piazza dei Signori a připomíná dobu, kdy Dante musel opustit Florencii a žil ve veronském exilu. Ve Veroně také působila věhlasná malířská škola, odkud vzešel například italský malíř a medailér Pisanello, vlastním jménem Antonio Pisano. K slavným rodákům jistě patří zejména Paolo Veronese, italský renesanční malíř, který se později nesmazatelně zapsal zejména do kulturních dějin Benátek. Zdejší vážení a ctění rodáci ostatně postávají na střeše Síně městské rady, čímž se vracíme opět na Piazza dei Signori.

 

 

Aréna atd.

Dnes oficiálně Arena di Verona či Opera di Verona neboli zachovalý římský amfiteátr zejména v létě nabízí bohatý program věnovaný převážně opernímu umění. Aréna byla postavená v jižní části historického města, má rozměry 139×110 metrů a pojme dvacet tisíc lidí. Některé prameny uvádějí, že se sem vejde dokonce třicet tisíc lidí.

Trojka a třicítka je pro tuto historickou památku zřejmě klíčová – Aréna byla totiž otevřena v roce 30 našeho letopočtu... Po římském Koloseu a amfiteátru v Capui u Neapole je třetí největší svého druhu na světě. Časy se mění, ale Aréna ve Veroně zůstává. Dříve sem chodili na gladiátorské zápasy, potom se tady konaly popravy, později veletrhy či býčí zápasy. Dnes v těchto mimořádných autentických kulisách poslouchají operní árie.

Z římských dob se ve Veroně zachovala také působivá brána Porta Borsari, zabudovaná v městské zástavbě jako její neoddělitelná součást, torzo brány na Via Leoni a část mostu Ponte di Pietra, který vede k antickému divadlu z 1. století, to však leží až za řekou. Na rozdíl od Arény na ně veronští poněkud pozapomněli. Až v 18. století se musel objevit jeden osvícený, ale především movitý místní občan, který koupil veškeré domy, které v něm byly v průběhu staletí postaveny, a chod divadla obnovil.

 

Město jako takové

Verona je však především město. Současné, životem pulzující italské město s historickým jádrem, jež v podstatě zachovává původní plán římské městské zástavby s fórem a centrálním křížem ulic. Římskému kříži dodnes odpovídá křížení ulic Corso Porta Borsari a Via Giuseppe Garibaldi. Fórum pravděpodobně bývalo tam, kde je dnes tržiště Piazza delle Erbe, ale o několik metrů níž, proto řadu pozůstatků římské výstavby města najdeme ve sklepích nebo v podzemí. Nahoře už je jen pravá Itálie, ale ani ta není k zahození. V první řadě se o naši pozornost ucházejí četné kostely a kláštery. San Zeno Maggiore z let 1120–1138 uchovává relikviář patrona Verony, a jako takový je značně důležitý. Cihlová kampanila se zvedá nad jižní částí svatostánku, masivnější druhá věž nad severní částí byla údajně vybudovaná nad hrobem legendárního italského krále Pipina. Kostel zasvěcený sv. Zenonovi je pravděpodobně nejzdobnějším románským kostelem v severní Itálii a jeho mramorová fasáda s četnými reliéfy a biblickými výjevy patří k povinným bodům každého, kdo do Verony zavítá byť jen na pár hodin.   

 

  

Ve Veroně mají svoje kouzlo nejenom církevní památky, za naši pozornost stojí doslova každá ulička. A potom další a další památky jako středověká pevnost Castelvecchio s městským muzeem či scaligerský hrad s cihlovým gotickým mostem ze 14. století. Od Palazzo Giusti je krásný výhled na město, podobně jako z návrší nad římským divadlem (Castel San Pietro), kde stála pevnost už za Římanů. Ale prohlídku města je nejlépe zahájit na již zmíněném tržišti, jehož název by v překladu zněl asi Bylinný trh. Bůhvíproč řada českých průvodců uvádí poněkud zavádějící překlad Zelný trh. Staré domy a paláce, které toto tržiště obklopují či stojí v jeho bezprostředním okolí, nabízejí širokou škálu ukázek stavebních slohů a stylů od 13. až po 17. století a vytvářejí tak vyčerpávající přehlídku zdejší severoitalské městské architektury. Uprostřed tržiště stojí jakýsi pavilon na sloupech zvaný Capitello, je zde i nezbytná fontána se sochou Madony Veronské a působivý sloup se lvem sv. Marka jako symbolem byvší benátské nadvlády. Nelze se divit, Benátky nejsou daleko.

Verona jako na dlani se nabízí z nedaleké věže Torre dei Lamberti. Byla postavená roku 1194 a měří necelých sto metrů, takže šlapat až nahoru se nedoporučuje zejména v horkých letních dnech. Na druhou stranu, pohled z výšky na celé město je fascinující, takže nezbývá než se vybavit lahví pitné vody a zamířit k nebesům. A dobrá zpráva na závěr: na věž lze vyjet také výtahem!

 

Autorka: Magdalena Wagnerová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test