český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Je to na tobě!

Všichni rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší. Přesto se však často ocitají se svými potomky ve válečném stavu. Ať už jde o domácí úlohy, výběr kamarádů, či hraní na počítači. Výsledkem bývá většinou jen zjištění, že děti proti jejich vůli k ničemu nepřinutíme. V takových případech radí autoři knihy Dítě na vlastní pohon položit si otázku: „Čí je to problém?“ Odpověď na ni přinese úlevu jak rodičům, tak jejich dětem, a připraví je na život lépe než elitní škola.

 

Děti milují volnou hru, například při sáňkování. Dovádějí, rozhodují se, co budou dělat dál, strkají se, ano, někdy se u toho i pohádají. To patří k věci. Konflikty si mezi s sebou vyřeší a pokračují dál.

Při čtení této knihy jsem často musela myslet na jednu scénu, které jsem byla svědkem letos v Krkonoších. Na kopci spolu sáňkovali čtyři sourozenci, a protože do sebe začali najíždět (což je opravdu bavilo), usoudil jejich otec, že je sáňkování nad jejich síly a začal je organizovat. Od té chvíle se směli sklouznout, až když otec udělil pokyn. Když některé z dětí okamžitě po dojezdu neopustilo dráhu, dostalo od otce vyčiněno. Ačkoli jsem byla nezúčastněným divákem, cítila jsem, jak se mým tělem šíří napětí a stres. A co teprve u dětí samotných?

 

Mnohé studie ukazují, že stres velmi úzce souvisí s pocitem kontroly. Jsme-li přesvědčeni, že můžeme situaci ovlivnit, bude nás méně stresovat. Možnost svobodně se rozhodnout je jedním z nejdůležitějších faktorů lidského štěstí. Kde však v dnešní době děti mohou svobodně rozhodovat o tom, co budou dělat? Celé dny tráví ve škole se spolužáky, které si nevybraly, a poslouchají látku z předmětů, které je často nudí. Ale ani po škole nemají možnost věnovat se tomu, co je zrovna napadne, protože musí na kroužky či na sport. Neustále jsou pod drobnohledem dospělých, kteří řídí jejich životy do nejmenších detailů. Nemají možnost dělat špatná rozhodnutí, ze kterých by se poučily. Nemají tedy možnost testovat tak svoje síly.

 

Autoři knihy by otci řídícímu sáňkování na kopci poradili, aby nechal děti dětmi a šel do restaurace na grog. Doporučili by mu také, aby dětem dal plně zodpovědnost za určité oblasti jejich života, a to dle jejich věku a kompetencí. Čtyřleté dítě může samo rozhodovat, co si oblékne, desetileté může říct, kdy a jak bude dělat domácí úkoly, šestnáctileté může rozhodnout o přestupu na jinou školu.

Jistě, tato metoda vyžaduje od rodičů jistou odvahu. Rodiče budou muset občas přetrpět odvážné módní kreace či zhoršení školních známek. Předáme-li dětem více kontroly, musíme se s částí té naší rozloučit. Rodiče by však měli mít na paměti, že jejich úkolem je podpořit dítě na cestě, kterou si samo zvolí, a ne je nutit do něčeho, co pro něj považují za nejlepší.

Důležité je pomoci dětem získat informace, aby se mohly rozhodnout kvalifikovaně. Jedna studie zabývající se rozhodovacími schopnostmi dětí zjistila, že čtrnáctiletí a jednadvacetiletí měli při rozhodování téměř totožné výsledky. Těchto výsledků dosáhla dokonce i polovina devítiletých dětí. Rozdíl byl pouze v chybějících zkušenostech a informacích.

 

Jak vypadá samostatné rozhodování v praxi? Znamená to, dítěti říkat: „Věřím, že se rozhodneš správně a nakonec to bude na tobě. Ale chci si být jistý, že si vybereš nejlepší možné řešení, a proto bych ti rád pomohl, u každé z možností zvážit pro a proti. Taky bych chtěl, aby sis promluvil s lidmi, kteří mají více zkušeností, a zjistil, co si o tom myslí oni. A nakonec si myslím, že je důležité probrat plán B, kdyby se tvé rozhodnutí nevyvíjelo, jak si představuješ.“

 

Metoda „Je to na tobě“, kterou tato kniha propaguje, neznamená poskytnout dětem neomezené možnosti. Rodiče se často domnívají, že ve výchově existují jen dvě cesty: autokratická nebo liberální. Všichni odborníci na vývoj dítěte propagují však třetí možnost a tou je autoritativní rodičovství. Tito rodiče chtějí děti podporovat a ne kontrolovat. Nastavují hranice, v rámci kterých bude pro ně přijatelné nechat dítě manévrovat, a potom nechají rozhodování na něm.

 

Rodiče by měli přistupovat k dítěti podle těchto zásad:

  1. Ty znáš sám sebe nejlépe.
  2. Máš v hlavě mozek.
  3. Chceš, aby tvůj život fungoval.

 

Rodiče se často mylně domnívají, že jejich děti budou šťastné, jen když získají vysokoškolský titul, nebo vydělají hodně peněz. Myslí si, že dobré známky ve škole předznamenávají i úspěch v životě. V praxi je však důležitější právě odolnost vůči stresu. V průzkumech z let 1960 až 2002 se ukazuje, že studenti středních a vysokých škol mají stále více pocit, že jejich život ovlivňují různé vnější síly a ne oni sami. To často vede k pocitům bezmoci, ze kterých se mohou rozvinout deprese a úzkostné poruchy. Generace dnešních mladých lidí jsou k těmto psychickým obtížím pětkrát až osmkrát náchylnější než v období velké hospodářské krize či za druhé světové války. Jestliže děti budou od dětství zažívat pocit kontroly, budou vůči stresu odolnější.

 

Autorka: Kateřina Vickers, Foto: robert colins on Unsplash

Zpracováno podle knihy Děti na vlastní pohon, William Stixrud a Ned Johnson, Jan Melvil publishing, 2019

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test