český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Kubou křížem krážem (3/3)

Druhé největší město Kuby se rozkládá na jihovýchodním pobřeží ostrova kolem velkého zálivu Karibského moře a obklopuje je nejvyšší kubánské pohoří Sierra Maestra. Santiago de Cuba bylo pojmenováno podle Santiaga – sv. Jakuba, španělského patrona. Má odlišný charakter než jiná kubánská města.

 

 

Santiago se často nazývá Kolébka revoluce, protože hrálo ústřední roli ve svržení Batistova režimu. Za počátek Castrovy revoluce se považuje jeho nezdařený útok na kasárna Moncada (1953), kde byla v té době druhá největší vládní posádka v zemi. Většina povstalců byla brutálně zmasakrována, Castro uvězněn. Soudní proces ale díky svému řečnickému nadání proměnil v manifest revoluce. Všechny tyto události pobouřily veřejné mínění a v průběhu dalších bojů bylo Santiago důležitým centrem rebelů. Za okamžik vítězství se označuje Castrův první projev pronesený z balkonu místní radnice. Město se dodnes pyšní titulem Město hrdina Kubánské republiky, což je patrné i z množství pomníků a plakátů připomínajících revoluční události. Kasárna Moncada dnes slouží jako muzeum s originály použitých zbraní, přesným plánem útoku i zkrvavenými uniformami povstalců.

 

Je mimořádné, živelnější, okouzlující, navíc s bohatou historií. V 19. století se stalo centrem národně osvobozeneckého boje proti Španělům. V letech 1868–1898 zde proběhlo několik bitev, z nichž některých se účastnil místní nejslavnější rodák, partyzánský vůdce, generálporučík Antonio Maceo. Po něm je v Santiagu pojmenováno letiště a několik místních památek a jeho obrovská jezdecká socha (na snímku) stojí na náměstí Revoluce.

 

 

Ve městě žije cca 90 procent černošského obyvatelstva. S nadsázkou jsme si s kamarádkou říkaly, že někteří vypadají jako Denzel Washington, Morgan Freeman a Sidney Poitier. Zdejší Kubánci jsou veselí a přirození, v ulicích zní hudba a zpěv a po celém městě se tančí. Pouliční kapely lákají turisty k poslechu a místní muži vyzývají k tanci salsy. V provozu je řada restaurací i oficiálních míst (Casa de la Trova), kde se každý večer konají úžasná hudební představení.

Santiago de Cuba je kolébkou téměř všech kubánských hudebních žánrů, hudba je na Kubě součástí života. Odtud vzešli hudebníci jako například Eliades Cochoa, Nico Saquito, Sindo Garay či Compay Segundo.

Ve městě najdeme architektonické slohy od baroka až po neoklasicismus, krásné jsou stromové parky, koloniální stavby s obrovskými okenicemi a stěsnanými balkony. Ulice stoupají nebo klesají, některé jsou se schodišti. Nejznámější takovou ulicí je Padre Pico.

 

Srdce Santiaga – Parque Céspedes

Původně se náměstí jmenovalo Plaza de Armas. Nynější pojmenování získalo podle Carlose Manuela de Céspedes, hrdiny v bojích za nezávislost, jehož památník s bronzovou bustou na náměstí najdeme. Je zde rovněž socha kubánského básníka, hudebníka a bojovníka za svobodu Perucha Figuereda, autora textu kubánské hymny La Baymaesa. A právě na tomto náměstí z balkonu neoklasicistní radnice Ayuntamiento (bývalý guvernérský palác) 1. ledna 1959 pronesl Fidel Castro svůj známý projev a se stovkami lidí oslavil vítězství revoluce.

 

 

Náměstí dominuje první kubánská katedrála Catedral de Nuestra Señora de la Asunción (na snímku) z roku 1528. Od té doby ale byla několikrát poškozena zemětřesením, požárem i nájezdy pirátů, několikrát byla opravována a přestavována. Dnešní podobu získala v roce 1922. Naproti ní stojí nejstarší koloniální obytný dům na Kubě Casa de la Velázquez z roku 1522, v němž žil španělský dobyvatel, první guvernér Kuby a zakladatel města Diego de Velázquez. Dnes je v domě Muzeum kubánského historického koloniálního prostředí a exponáty tvoří francouzský, britský, španělský a kubánský velkolepý nábytek, vyřezávané kufry, španělská keramika a francouzský porcelán z domácností bohatých plantážníků.

 

Den matek je pro Kubánce významným svátkem. V ulicích je živo, všichni kupují a píší barevná přání, jezdí vozíky s barevnými marcipánovými dorty, prodávají se skleněné i živé květiny. I my jsme od domácího dostaly jako matky květinu, přání a dort. Náměstí Parque Serrano, kde zní živá hudba a místní hrají domino, se v Den matek proměnilo v prodejnu dárkových tašek s kosmetikou. Byly ke koupi dva druhy a stála na ně dlouhá fronta. A Kubánce zajímá, jak v Čechách slavíme Den matek, co dáváme jako projev úcty a díků.

 

Ozdobou města jsou dvě ulice – Enramada (na snímku) a Aguilera. Z uličky s volně pobíhajícími kočkami, psy a prodejnou rumu nad přístavem, kde jsme bydlely, se najednou objevíme na rušné třídě plné barevných koloniálních domů a obchodů a barevných deštníků jako ochraně proti slunci.

 

 

Pevnost San Pedro de la Roca

Město neustále ohrožovali piráti a nepřátelé, a tak vystavělo na vysokém útesu cca 8 km jižně od města v první polovině 17. století na svou obranu Castillo de San Pedro de la Roca (na snímku). Pevnost je pojmenována po guvernérovi Santiaga, zkráceně se jí ale říká El Morro. Má tři úrovně, které jsou propojeny množstvím schodů, uliček a padacích mostů. V pevnosti si lze prohlédnout expozici Muzea pirátství, najdeme zde i sbírku historických zbraní, také rozměrnou nástěnnou mapu věnovanou námořní bitvě mezi španělskou a americkou flotilou, ze které odešli papírově silnější Španělé na hlavu poraženi. V roce 1997 byla pevnost zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

 

 

Původně jsme měly v úmyslu využít na cestu k pevnosti místní dopravu, ale nakonec jsme kývly Kubánci, který nám nabídl odvoz. A to oni nesmějí – vozit jen tak cizince. Auto už hodně pamatovalo (viz fotografie), ale řidič se smál, že to je spolehlivá sovětská Lada, a cestou troubil na kamarády, že má kšeft s cizinkami. Dovezl nás, kam měl, cestou tam i zpět, i tam, kam nebylo původně domluveno. Rády jsme mu připlatily, protože hustě pršelo.

 

 

Náměstí Revoluce

„Nesmíte vynechat náměstí Revoluce,“ říkal nám domácí Alexi. A tak jsme vyrazily. Pěšky, i když kolem nás jezdily koňky a kočí lákali ke svezení. Procházely jsme nejchudší částí města, minuly předměstskou masnu, polorozbořené domy a Kubánci na nás mávali, ať si je vyfotíme. A následovaly stejné otázky – odkud jsme přijely a jak se nám Kuba líbí.

 

Pláž Caleton

Poznávání města a jeho historie jsme chtěly proložit koupáním a sluněním. Ptala jsem se Alexiho, jaká pláž je v okolí Santiaga nejkrásnější. Poradil nám pláž Caleton a nasměroval na autobusové nádraží Viasul nebo na taxi colectivo. Chtěly jsme ale cestovat běžnou dopravou a našly jsme místní autobusové nádraží, na kterém byla neopakovatelná atmosféra. Každá lavice nesla jméno cílové stanice, lidé si sedali, jak přicházeli. V čas odjezdu přišla úřednice a rozdala všem čísla na papírku podle toho, jak seděli. Do autobusu nebyla šance nastoupit s číslem 10 před číslem 9. A cena – za taxi colectivo bychom zaplatily 15 CUC, tj. 15 euro, za autobus s nápisem VENCREMOS jsme zaplatily 1 CUP, tj. 1 Kč. Navíc cesta s místními byla milá. Kubánci se překřikují, nahlas hraje hudba, cizincům rádi poradí, kde vystoupit.

Pláž mohla být o trochu lépe udržovaná, přesto nádhera. Vstup na pláž platí pouze cizinci, ale suma nebyla závratná. Byly jsme na ní nejen jediné cizinky, ale i bělošky. Jezdily jsme tam obden a místní na nás již čekali s rumem a s objednávkou oběda. Obyvatelé z okolních vesnic si rádi přivydělají, nabízejí plody moře, ryby, chobotnice – vše s bohatou zeleninovou oblohou a banánovými chipsy.

Při jedné zpáteční cestě nastoupili do autobusu dva muži s mladou ženou. Evidentně jí nebylo dobře. Cestující pomáhali, jak mohli, podávali vodu, pytlíky na zvratky… A jelikož na Kubě nefunguje záchranná služba jako u nás, řidič autobusu vyřešil situaci po svém. Nezastavoval na zastávkách, ale až za nimi, aby mohli jen vyskočit školáci. Po příjezdu do města troubil a řítil se ulicemi přeplněnými auty, motorkami a koňskými povozy k nemocnici. Nikdo z cestujících nereptal, nikdo se nedíval na hodinky.

 

CUC a CUP

Na Kubě mají dvě oficiální měny, obě se nazývají peso. První je konvertibilní peso (peso cubano convertible) CUC, druhé národní kubánské peso (peso cubano) CUP. Zjednodušeně 1 CUC = 1 euro, 1 CUP = 1 koruna.

Konvertibilní peso používají zejména turisté a vydělají si je i Kubánci, kteří s nimi přijdou do styku. Běžní Kubánci oficiálně nemají možnost si CUC vydělat, jsou pro ně jako pro nás dříve bony. Za CUC je možné nakoupit luxusnější zboží. V některých čtvrtích Santiaga de Cuba nebylo možné konvertibilním pesem platit. Šlo o obchody, ve kterých funguje „lístkový“ prodej, tedy de facto jakýsi prodej na příděl – zejména to platí u fazolí či rýže.

Kubánci dostávají plat v CUP, za která lze kupovat omezené zboží. Průměrný Kubánec si měsíčně vydělá zhruba 300 až 500 CUP, tedy zhruba 15 až 20 CUC. Nemůže si tedy ani zdaleka dovolit nakupovat v rozsahu, v jakém jsme zvyklí, i když ceny zboží jsou velmi nízké.

Ke směně je lepší si na Kubu přivézt eura, při výměně dolarů si totiž ve směnárnách strhnou desetiprocentní daň. I při bezhotovostním platebním styku a při použití bankovní karty je používán kurz dolaru s daní.

V turistických centrech, jako je Varadero nebo ostrovy Cayo Largo, je možnost platit také v eurech. Nazpět však dostaneme CUC.

 

Autorka: Helena Glezgová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test