český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Kubou křížem krážem (1/3)

Upoutávkou „Kuba – ostrov rumu a doutníků je označován jako jeden z pozemských rájů, který je jistě hodno alespoň jednou v životě navštívit“, lákají webové stránky cestovní kanceláře k výpravě. A mají pravdu. Příjemné klima, milí a veselí lidé a jejich radost ze života je balzámem na duši.

 

Kubánci se rádi druží. Když potkají turistu, zajímá je, odkud je. Podají ruku, smějí se. Z „Československa“? Čechy mají v oblibě, hodně z nich ví, že naše hlavní město je Praha, starší ročníky znají Karla Gotta, mladší i Václava Havla. Nebo někdo z rodiny či přátel v Československu pracoval, studoval u nás nebo tu byl na dovolené. Chtějí se s vámi vyfotit, ale stačí, když si vyfotíte jen je. Zajímají se o vaše soukromí – kolik vám je let, kolik máte dětí, jaké máte zaměstnání... Na oplátku vám sdělí vlastní rodinné údaje. A to s velkou pýchou. Za celou dobu cestování po ostrově se nedostavil ani náznak pocitu nebezpečí. V Havaně jsme měly s kamarádkou přes internet zajištěno ubytování na tři noci, jak se to po turistech přijíždějících na ostrov vyžaduje, ale pak už nám nic nebránilo, abychom se rozjely, kam jsme chtěly.

 

Většina Kubánců jsou katolíci, ale stále více obyvatelstva (a to zejména původu černošského) vyznává původně africké náboženství „santería“. Na Kubě existuje pouze kubánská národnost. Někteří občané mají dvojí národnost po rodičích, podle toho, odkud se přistěhovali. Tato druhá národnost slouží pouze pro usnadnění cestování do původní vlasti rodičů. Nikde jinde se na Kubě neuvádí.

 

Viñales

Po krasovém údolí na jihozápadě Kuby, do kterého nám náš domácí z Havany zajistil taxi colectivo, jsme se rozhodly jet na koni. Podloží Viñales je vápencové a jeho stáří se odhaduje na 150 milionů let. Poměrně rozsáhlé údolí je obklopeno tzv. mongoty – zvláštními homolovitými vápencovými útvary obrostlými hustou vegetací, které dosahují výšky až okolo 400 metrů. Mongoty vznikly erozí, kdy se vápencové hrany deštěm a větrem postupně obrušovaly až do své dnešní podoby. Od roku 1999 je Viñales kubánským národním parkem a zároveň je zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Na zdejší do červena zbarvené úrodné půdě pěstují Kubánci velmi kvalitní tabák, ale i kávu. Při zastávce na farmě s kávou jsme koním nabízely jablka, která jsme měly ještě z Čech, ale nechtěli je. Průvodce po farmě nám vysvětlil, že jablka jsou na Kubě vzácná, a tak jim je nedávají. Jablko místo koní snědl s chutí on.

 

 

Jelikož okruh údolím na koních nezahrnoval návštěvu krasových jeskyní, vydaly jsme se k nejrozsáhlejší z nich je Cueva del Indio pěšky. Naštěstí nás tam i zpět vždy někdo popovezl.

Jeskyní se prochází částečně pěšky bez průvodce, takže je dost času si vše prohlédnout. Až v závěru se nastupuje do loďky jako na Punkvě v Macoše, která vás vyveze z jeskyně ven.

Samotné městečko Viñales, podle kterého se údolí jmenuje, bylo založeno v roce 1607, má koloniální ráz a žije v něm většina obyvatel údolí i zdejší zemědělci. Na náměstí je kostelík a umělecká galerie a ve městě je dům, ve kterém žila hrdinka boje za nezávislost Adela Azcuyová. Dnes dům slouží jako městské muzeum.

Z městečka se můžete ještě vydat asi na 6 kilometrů vzdálenou Mural de la prehistoria (Zeď prehistorie), která vznikla v šedesátých letech 20. století na přání Fidela Castra. Jde o zářivými barvami pomalovanou skálu, která zobrazuje vývoj člověka od trilobita až ke kubánské revoluci v roce 1959.

 

Varadero

Kuba leží v tropech. Průměrná celoroční teplota se na ostrově pohybuje okolo 25 °C, teplota moře u pobřeží je zhruba stejná. Ležet v lehkých vlnách teplého Atlantiku s piňacoladou, kterou nám přímo do ananasu připravil z domácích zdrojů plavčík na pláži, když zjistil, že jsme Češky, ano – to byl opěvovaný plážový ráj. Jedinou chybou byl všudepřítomný jemný písek poponášený větrem.

 

Od Atlantského oceánu ke Karibskému moři

Volná místa v autobusu Viazul, který je určen pro turisty, z Varadera do Trinidadu byla až za tři dny. A tak přišla na řadu varianta cestovat na jih, jak se dá. Z Varadera jsme popojely místním autobusem, který odvážel Kubánce z práce domů. Neměl ovšem návaznost do dalších měst. Kombinací cestování taxi colectivo (na snímku), bryčkou a stopem jsme dojely až do vnitrozemí – do Jagüey. Cestu lemovaly rozlehlé sady pomerančovníků, papáje, banánovníků, pole s rýží a cukrovou třtinou. V žádné jiné zemi jsem neviděla na pastvinách takové množství krav, ovcí, koz a koní. A žádné ploty u silnice, ale místo plotů kaktusy.

 

 

V Jagüey nás všichni místní, včetně policisty, posílali na autobus Viazul. Nakonec se nám podařilo nastoupit do kubánského autobusu. Asi jsme byly první turistky, které s ním jely. Někteří Kubánci nás nedůvěřivě pozorovali, ale nakonec došlo i na družbu a nabídku návštěvy v rodině. A ještě díky pomoci spolucestujících jsme získaly další spojení a ubytování v Playa Larga nedaleko pláže.

 

 

Playa Larga

Pláž byla plná lidí, v baru se tancovalo. Daly jsme si mojito. To na Kubě nenalévají jako u nás – rum odměrkami. Barman s vámi hovoří a přitom nalévá, pokud se vejde. A když už přetéká, snaží se ho marně dolévat sodou. Stále se vesele směje, protože je na pláži rád a rád se ptá cizinců, co se jim na Kubě líbí. A raduje se, když ji chválíte, je na ni totiž hrdý.

Při cestě za šnorchlováním do nedaleké zátoky se nám naskytla neopakovatelná podívaná. Silnice byla plná velkých červených krabů. Ale, než jsme stačily vystoupit a vyfotit je, byli pryč. Řidič taxi colectivo nám vysvětlil, že v květnu vyrážejí samečci hledat samičky bez ohledu na cokoli. Budiž Kubáncům připsáno další plus. Respektují krabí touhy, nechají je projít, nepřejíždějí je. A to i proto, že nikam zvlášť nespěchají.

V Playa Larga nebyl mimo sezonu velký provoz, a tak jsme hledaly stanici autobusu Viazul do Cienfuegos. Předešlá zkušenost nás poučila, že je lépe ptát se třikrát a na různých místech. Dvě informace se většinou neshodovaly. Stanice autobusu byla v centru městečka „u tanku“. Pro jistotu jsme čekaly na „zastávce“ od prvního zjištěného času. Kolem nás kroužili řidiči taxi colectivo a přesvědčovali nás, že autobus nepřijede, protože je 1. května. Přijel až půl hodiny po posledním sděleném čase, což dohromady dalo 2,5 hodiny čekání.

Mezitím procházel kolem tanku prvomájový průvod (na snímku) a jeho účastníci nás lákali s sebou. V čele průvodu jeli představitelé města na koních, ostatní měli vlaječky a transparenty, nazdobené vozíky.

 

 

Perla jihu

Cienfuegos je hlavní město stejnojmenné provincie v centrální části Kuby na jižním pobřeží ostrova a přezdívá se mu perla jihu. Město bylo založeno roku 1820 na břehu zátoky Bahía de Cienfuegos a je s Karibským mořem spojené úzkým průlivem, který chránil přístav před útoky pirátů. Uspořádání širokých a přímých ulic je přísně pravoúhlé. Díky zachovalé a jednolité architektuře s francouzským vlivem bylo město v roce 2005 zařazeno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Náměstí alias park José Martí lemují budovy, z nichž nejstarší stavby jsou postaveny v neoklasicistním stylu. V čele náměstí se nachází La Catedral de Nuestra Señora de la Purísima Concepción (Katedrála Panny Marie Neposkvrněného početí, na snímku) postavená v roce 1833 za španělské kolonizace. Zajímavostí katedrály jsou dvě věže s různou výškou. Na protější straně náměstí stojí honosný hotel s věžičkou, před ním pak jediný vítězný oblouk na Kubě.

 

 

Méně turisty navštěvovaným místem v Cienfuegos je nejstarší hřbitov na Kubě Cemeterio la Reina, jehož jedna polovina je posledním místem odpočinku mnoha bývalých elit, zejména cukerných baronů a jejich rodin. Hroby s řadami soch dokládají bohatství rodin, které žily ve městě v době jeho rozkvětu. Některé náhrobky pocházejí z počátku 18. století. Vedle je hřbitov pro chudé, který je plný plevele. Jde o nevšední pohled na předrevoluční Kubu. Hřbitov byl v roce 1990 prohlášen za národní památku. Jsou zde také pohřbeni někteří revolucionáři. U vchodu seděla Carmen, která nás hřbitovem provedla a převyprávěla historii hrobů.

 

José Martí byl kubánský národní hrdina, vůdčí osobnost kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Svým nadšením pro boj za svobodu vlasti, svou organizátorskou, literární, přednáškovou a publicistickou činností dokázal sjednotit lid, rozdmýchat plamen revoluce. Podařilo se mu i získat finance na výzbroj povstaleckých jednotek. Neodradilo ho ani vyhnanství ani otrocké práce, ke kterým byl odsouzen – dlouho pracoval v kamenolomu přikován ke stěně. Kuba získala samostatnost těsně po jeho smrti, a tak se ideálu, za který celý život bojoval, nedožil. Zahynul ve srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou v únoru 1895. Boj za nezávislost Kuby ovšem vedl nejen proti španělskému kolonialismu, ale i proti agresivní politice USA. Volal po rovnosti ras a kladl důraz na vzdělání kubánského lidu. Byl také básníkem, novinářem a spisovatelem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera, kterou nazpívala i americká folková zpěvačka a písničkářka Joan Baez. „Jsem čestný muž. Pocházím ze země, kde rostou palmy…“ zpívá se v ní.

 

Autorka: Helena Glezgová, Foto: autorka 

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test