Město mezi horami

Vytisknout

Tyrolsko je nejvýchodnější částí Rakouska a Innsbruck je jeho hlavním městem. Pokud bychom hledali místo, z kterého dýchá romantika života v klínu vysokých hor, byli bychom tady skutečně správně. Innsbruck je ale mnohem více. Je to město s bohatou historií i pestrou současností.

 

Příhodné místo v údolí mezi skalními štíty je osídleno už odedávna – první sídliště jsou doložena kolem roku 1000 př. Kr. Zachovaly se zde urny s ostatky z doby bronzové. Ve 4. století po Kr. vznikla v dnešním Wiltenu, čtvrti na jihozápadním konci města, malá římská pevnost s názvem Vedildena. Toto osídlení, vytvořené jako součást římské snahy o kontrolu území, mělo díky posádce vojáků ochránit římskou cestu spojující italskou Veronu s Brennerským průsmykem a dál až s Řeznem. Strategická pozice budoucího Innsbrucku tak byla od počátku jasná.

 

 

Důležitý most

Původní římská pevnost zanikla v 6. století v důsledku pádu římské říše a dalších politických změn v Evropě – a samozřejmě také v důsledku takzvaného stěhování národů. Výhodné místo ale už nikdy nebylo opuštěno. Postupně se zde formovaly osady se jmény Ambras, Hötting a Mühlau.

Roku 1138 byl založen klášter premonstrátů Wilten, nesoucí ve svém jménu původní římské označení, který provozoval převoz přes řeku Inn. A to se ukázalo jako klíčové. Překračování řek totiž ve středověku bylo náročné a nebezpečné. Přívozy a mosty byly velmi důležitým strategickým prvkem, kdo je kontroloval, mohl z nich mít značný prospěch. Tak i přes řeku Inn byl postaven most a koncem 12. století zde vznikla osada při mostu a už před rokem 1205 jí byla udělena městská práva. Její vliv rychle rostl, protože kontrolovala obchodní stezku do Itálie. Však i jméno Innsbruck můžeme rozložit a přeložit jako „most přes Innu“.

 

Tyrolská muzea

Mnoho z historie Innsbrucku můžeme zhlédnout v jednom z místních muzeí. Tyrolské muzeum lidového umění (Tiroler Volkskunstmuseum) je zaměřené na lidovou tvořivost, užitý design, masky a tradiční tyrolské oděvy. V tomto oboru si vydobylo uznání v celé Evropě a je považováno za jedno z nejlepších muzeí místní lidové kultury vůbec. Po celý rok je tu v provozu replika historického tyrolského statku a v době vánoční jsou tu potom neméně známé tyrolské jesličky v nejrůznějších tradicích od historických po současné, které lákají návštěvníky z blízka i z daleka.

Druhé muzeum, které určitě stojí za návštěvu, je Tyrolské národní muzeum (Tiroler Landesmuseum), které nabízí hned sedm různých expozic z dějin Tyrolska. Nalezneme zde archeologické doklady o nejstarším osídlení, i příklady umění místních tvůrců od středověku po současnost. Tím ale muzejní svět Innsbrucku zdaleka nekončí, můžeme třeba navštívit Muzeum Alpské jednoty nebo Muzeum lokální železniční a tramvajové dopravy. Kdo by si ale myslel, že se do Innsbrucku jezdí jenom do muzeí, byl by na omylu.

 

Innsbruck sportovní

Innsbruck je totiž také místo zaslíbené zimním sportům. Hned dvakrát se tam konaly zimní olympijské hry, a to v letech 1964 a 1976, a také zimní paralympijské hry v letech 1984 a 1988. Kvůli olympiádě vznikla úplně nová čtvrť Reichenau a také neodmyslitelná Olympijská vesnička.

Nejpatrnější památkou na hry je slavný skokanský můstek Bergisel, který se zapsal i do dějin českého sportu. Nachází se na kopci téhož jména. Je jednou z nejdůležitějších staveb Světového poháru ve skocích na lyžích, na kterém každoročně hostuje Turné čtyř můstků. Český skokan Dalibor Motejlek na něm získal jedinou medaili pro československou olympijskou výpravu v roce 1964. Do dnešní moderní podoby byl skokanský můstek přestaven v roce 2003 podle návrhu irácké architektky Zahou Hadid.

 

Kaple za manžela Marie Terezie

Není možné navštívit Innsbruck a minout Hofburg, někdejší sídlo tyrolských knížat. Svou dnešní podobu, kterou návštěvníci obdivují, získal ke konci 18. století, kdy jej Marie Terezie nechala přestavět ve stylu říšského vídeňského stylu inspirovaného rokokem.

Sama císařovna Marie Terezie navštívila Innsbruck nejméně dvakrát, a to v roce 1739 při okružní cestě po své říši a v roce 1765 během svatby syna Leopolda II. se španělskou princeznou Marií Ludovikou. Na počest sňatku byl také v Innsbrucku vztyčen vítězný oblouk na konci ulice Marie Terezie. Tuto šťastnou událost ovšem zastínilo úmrtí jejího manžela Františka Štěpána. Marie Terezie jako věrná a zbožná manželka nechala jeho poslední ložnici přeměnit na kapli a zároveň zde založila ženský klášter, v němž se sestry za zesnulého panovníka modlily.

 

Zlatá střecha pro císaře

Velice oblíbenou turistickou atrakcí v samotném městě je Zlatá stříška (Goldenes Dachl). Je charakteristickou kulturní památkou, která odkazuje na dávnou stavební historii města. Je to gotický arkýř, který by za normálních okolností nepřitahoval žádnou větší pozornost, ale mimořádné na něm je, že jeho střechu kryje 2657 pozlacených měděných šindelů. Sloužil jako tribunka pro císaře Maxmiliána I. a jeho rodinu. Reliéfy na arkýři ukazují mimo jiné portréty císaře a obou jeho manželek.

Arkýř byl z nařízení Maxmiliána I. roku 1500 přistavěn k budově, která sloužila od roku 1420 jako rezidence tyrolských zemských knížat. Architektem byl Niklas Türing starší, fresky s postavami císařské rodiny namaloval Maxmiliánův dvorní malíř Jörg Kölderer. Arkýř přežil i bombardování města za druhé světové války a dnes se stal se svojí do dálky zářící střechou jedním z hlavních místních symbolů.

 

Oblíbený zvláště v zimě

Pro Čechy bývají v Innsbrucku nejlákavější zimní sporty. Lyžaři se zde shromažďují samozřejmě hlavně v období od Vánoc do jara. Nedaleké lyžařské areály Patscherkofel stejně jako Nordkettenbahn nabízejí plný lyžařský servis. Konec konců mnoho ze sportovních areálů v okolí Innsbrucku má svůj původ v přípravách olympijských her a kdo z lyžařů by si nechtěl změřit síly s takovou výzvou.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv