český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Hudbě není třeba rozumět, buď se vám líbí, nebo ne…

Ideálním stavem je, když člověk propojí práci s koníčkem. Svoje o tom ví Jan Smigmator. Už jako malému chlapci mu učarovaly jazz a swing. Ač jsou to hudební styly, které bychom čekali spíše u starších, on už v deseti letech věděl, že tohle je „to“, co by chtěl v životě dělat a čím by se chtěl živit.

 

 

Dvaatřicetiletý rodák z Vysočiny strávil dětství v Jihlavě a především v Telči. Už tehdy miloval Franka Sinatru, Ellu Fitzgerald, Tonyho Bennetta a další velikány. Prozpěvoval si jejich písně a všechno se přirozeně vyvinulo. Jeho úspěšnou kariéru nastartovalo také vítězství v anketě Zlatý oříšek v roce 2000.

 

Vzpomenete ještě na soutěž, která žije už dvacet let?

Pro mě do jisté míry znamenala start v opravdovém hudebním světě, po kterém jsem tolik toužil a tolik mě přitahoval. Do Zlatého oříšku se každoročně přihlašují děti napříč celým spektrem zájmů a výběrová komise nemá rozhodování vůbec jednoduché. Výsledky nominovaných jsou nesrovnatelné. Jen posuďte: jak chcete srovnat geniálního matematika s harmonikářem nebo taneční skupinu s chovatelkou drůbeže? Já na účast vzpomínám často a rád. Bylo mi čtrnáct, a i když jsem za rok nastupoval do Prahy na konzervatoř, byl jsem v podstatě pořád dítě. Nominován jsem byl za hudební úspěchy, především za první místo v mezinárodní soutěži dětských jazzových zpěváků v Litvě. A při natáčení Zlatého oříšku vznikla moje spolupráce s Felixem Slováčkem.

 

Můžete to upřesnit?

Tehdy ceny předával ministr kultury Pavel Dostál a zaujalo ho, že mám rád swing a jazz. V průběhu natáčení finálového večera za mnou přišel a řekl, že ve vedlejším studiu točí jeho kamarád Felix a že mě s ním musí seznámit. To mi připadalo naprosto úžasné: Felix – ten velký muzikant a kapelník! A já bych se s ním mohl seznámit osobně? První koncert, který jsem s ním odzpíval, byla veřejná nahrávka Českého rozhlasu. Vidíte, už tehdy sehrál v mém životě obrovskou roli rozhlas. Vrátil jsem se do něj po letech jako dramaturg a moderátor vlastního pořadu. Sny se prostě plní. Ale zpátky k Felixovi: od doby Zlatého oříšku jsem s jeho orchestrem párkrát zpíval a časem jsme se začali potkávat častěji. Je skvělý kapelník, muzice rozumí, miluje swing a v srdci jej má zakořeněný stejně jako já. Dnes, po téměř dvaceti letech, jsou z nás kamarádi.

 

Říkal jste, že jste se vrátil do Českého rozhlasu jako dramaturg a moderátor vlastního pořadu. Prozradíte víc?

Na vlnách Českého rozhlasu Dvojka vysílám už sedm let, se zpěvačkou Dashou, pořad Klub Evergreen, zaměřený hlavně na americký jazz, swing, evergreeny a jejich interprety. Jednou se mi v Jablonci nad Nisou stala vtipná příhoda. Po koncertu za mnou přišli nějací lidé a řekli: My vás už dlouho známe z rádia, ale dneska jsme se konečně přišli podívat, jak vypadáte… Byli překvapení, prý čekali, že budu starší. Český rozhlas mi v popularitě nesmírně pomohl.

 

Byla vaše hudební cesta složitá?

V roce 2008 jsem absolvoval Pražskou konzervatoř v oboru zpěv ve třídě jazzové zpěvačky Evy Svobodové a muzikálového zpěváka Josefa Štágra. Už v době studií jsem ale vystupoval s předními českými jazzmeny a orchestry. V roce 2005 jsem se stal sólistou Orchestru Václava Hybše a absolvoval s ním více než dvě stě padesát koncertů napříč republikou. V současnosti nejčastěji vystupuji se svým bandem Swinging Q, z velkých kapel mě doprovázejí Big Band Felixe Slováčka, Rozhlasový Big Band Gustava Broma, Orchestr Karla Vlacha a další.  

 

Co je projekt Sinatrology?

V roce 2015 jsme si připomněli sté výročí narození swingového krále Franka Sinatry. Já jsem k němu vymyslel, dramaturgicky připravil a za pomoci mého týmu i zrealizoval velký hudební projekt nazvaný Sinatrology. Tematické koncerty jsme odehráli v českých a moravských městech a patřily k vůbec nejrozsáhlejším sinatrovským oslavám na světě. Navštívilo je téměř osm tisíc diváků. Hlavní prosincový galakoncert v den Frankových narozenin tehdy natočila i Česká televize a jeho záznam zařadila do svého silvestrovského vysílání.

 

Mnoho lidí se domnívá, že swing a jazz jsou okrajové žánry…

To záleží na úhlu pohledu. Kdo je chce poslouchat, ten si je najde. Slavné big bandy dál fungují, samozřejmě že už ne pod vedením svých zakladatelů, ale swingující pochodeň nesou dál. My s Felixem odehrajeme i třicet koncertů ročně. Teď jsem začal spolupracovat s německým klavíristou Thilo Wolfem a jeho kapelou. Hrajeme poměrně dost, ta hudba pokračuje. Je ale složité ji dostat do médií. V televizi řeknou, že okrajový žánr nemohou zařadit v hlavním vysílacím čase. Ale když chtějí pustit kvalitní materiál, sahají do archivu. Ne nadarmo se opakují Menšíkovy Silvestry. Jsou bezkonkurenční i proto, že je doprovázely nejlepší orchestry. Zábavné a hudební pořady chybí, těch máme nedostatek. Když běží v televizi StarDance, kouká skoro celá republika. Hraje tam živá kapela se zpěváky, kteří umí zpívat, je to elegantní, vtipné. Škoda, že takových pořadů není víc.

 

Kde se zrodila vaše hudební láska?

Táta sice na Vysočině pořádal dvacet let jazzový festival, ale nikdy nebyl aktivní muzikant. Je vystudovaný sochař. Maminka je původním povoláním učitelka v mateřské škole, ale zpívala a tancovala v jihlavském folklórním souboru Vysočan. Muzika u nás vždycky hrála důležitou roli. Známí říkali, že jazz není pro malého kluka, ale pro staršího chlapa s „vykouřeným a vychlastaným“ hlasem. Ještě dnes občas slyším, že to není hudba pro mladého zpěváka. Ale všichni slavní swingaři začínali jako mladí kluci. Tehdy byl swing hlavní proud, hudba, která se běžně hrála v rádiích a na kterou chodili lidi tancovat. Až v průběhu let se z něj stala hudba pro fajnšmekry.

 

Jak ji vnímají lidé dnes?

Často mi říkají, že jazzu nerozumí. Ale hudbě není třeba rozumět, buď se vám líbí, nebo nelíbí. Jsou to evergreeny a většinu z nich každý aspoň jednou slyšel. Myslím, že se publikum rozšiřuje a mládne. Navíc tahle muzika nezná hranic. Před lety jsem zpíval u Bílého koníčka na Starém Městě, tehdy jen s klavíristou. V koutku seděl francouzský pár a báječně se bavil. Když jsme dohráli, přišel za mnou číšník, že mě ti lidé zvou na sklenku vína. Přisedl jsem k nim a oni se zeptali, zda hrajeme také na svatbách, že se do Prahy přijeli zasnoubit a tuhle hudbu by chtěli na svatbě mít. Vyměnili jsme si telefonní čísla a rozloučili se. Nebral jsem to moc vážně, takových nabídek jsem už pár zažil. Většinou bez výsledku. Asi za měsíc mi ale zavolali a ujišťovali se, zda s nimi počítám. Svatba byla ve francouzském městě Annecy a bylo to nádherné! Dodnes si píšeme k Vánocům a mám u nich dveře otevřené i s celou rodinou.      

 

 

Půjde váš roční synek Fred v otcových šlépějích? Bude z něj muzikant?

Na takové odhady je opravdu brzy. Je pravda, že má muziku rád a je schopen ji soustředěně poslouchat. V sedmi měsících mi dokázal sedět bezmála hodinu na klíně a poslouchat se mnou hudbu, kterou jsem vybíral pro rozhlas. Samozřejmě, že bych měl rád doma muzikanta nebo zpěváka, ale to necháme jen na něm.

 

Znáte původ vašeho zvláštního příjmení?

Náš rod nesl jméno Mydlář. V roce 1637 se jeden z prapředků rozhodl stát farářem. Šel z Telče studovat na jezuitskou kolej do Jindřichova Hradce. Tehdy všichni věděli, že Jan Mydlář je pražský kat. Proto mu doporučili, aby jako farář svým jménem neděsil lidi a změnil je. Nejjednodušší variantou byl překlad do latiny, v níž se Mydlář řekne Smigmarius. Rodina byla na Tomáše Mydláře – Tomase Augustina Smigmariuse natolik hrdá, že se také rozhodla přejmenovat. Vzniklo příjmení Smigmator. Postupně se prodlužovalo a, měnilo g za k, za Němců s na sch, pak na š. Já se rozhodl pro původní tvar. Navíc jezdím hodně vystupovat do zahraničí, kde si s diakritikou nikdy pořádně nevěděli rady. Smigmator funguje bez problémů.

 

Co vás v dohledné době čeká?

Jednou z novinek je cédéčko Smigmator GERSHWIN Winehouse, které jsem natočil s Mitchem Winehousem, otcem zpěvačky Amy Winehouse. Je to člověk, který má v sobě ještě nádech starých časů. Je mu bezmála sedmdesát a jako mladý začínal zpívat po londýnských jazzových klubech. Pozval jsem ho vloni do Lucerny jako hosta a už tehdy jsme věděli, že spolu vymyslíme něco dalšího. Netušili jsme, že to přijde takhle brzy. A co lepšího vytvořit, než cédéčko ke sto dvacátému výročí narození George Gershwina, které připadá na 26. září? Letos v tento den jsme jej pokřtili v Malostranské besedě, o pár dní později v Londýně, vinylová podoba se dočkala křtu až v Chicagu. Mám rád, když mají hudební projekty hlubší smysl, snažím se spojovat je s nějakou událostí. Toto album se mnou nahrály jazzové hvězdy jako třeba americký saxofonista Scott Hamilton, který hrával třeba s Tonym Bennettem. Zázraky se prostě dějí.

 

 

Co chystáte na závěr roku?

Na 22. a 23. prosince plánujeme koncerty Sinatrology, tentokrát s podtitulem Swingové vánoce v Lucerně. Je to čtvrté pokračování projektu, se kterým jsme v roce založení vyprodali během dvou dnů třikrát Smetanovu síň Obecního domu, kam přišly skoro čtyři tisíce lidí. Vloni jsme poprvé koncertovali ve vyprodané Lucerně, tak se sem s Big Bandem Felixe Slováčka letos vracím. Zazní slavné sinatrovky, swingová vánoční klasika, ale i písničky z mých alb. Připravili jsme i malý taneční parket, protože swing k tanci vyloženě svádí. Jako hosté vystoupí například Dasha, Leona Machálková nebo londýnský swingař Atila Huseyin. Věřím, že si to všichni moc užijeme.

 

Termíny dalších vystoupení jsou podrobně vypsány na hudebníkových webových stránkách

 

Autorka: Renáta Šťastná, Foto: Miroslav Martinovský, Miroslav Šmikmátor, Jr. a rodinný archiv

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test