český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Křížem krážem Grabštejnem

Nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou se tyčí hradozámecký areál Grabštejn. Vypadá majestátně. Veřejnosti se otevřel po rozsáhlé obnově před pětadvaceti lety. Rozsáhlé záchranné práce dokázaly z téměř zničených budov opět vytvořit sídlo hodné obdivu, lze jej cenit jako příkladně restaurovaný památkový objekt.

 

Vyrazili jsme na návštěvu památky, která leží kousek od Trojzemí – tedy nedaleko od hranice naší republiky s Německem a Polskem. Cesta z Prahy uběhla hbitě a v celkem krátkém časovém úseku. Brzy jsme parkovali pod hradem. Ten je dobře vidět, ale před ním se rozprostírá vojenský prostor, kam obyčejný návštěvník vstoupit bez svolení nemůže. Naštěstí malované cedule dobře navádějí návštěvníky k branám cíle.

 

Před branou

Zanedlouho jsme stáli před hradní krčmou U Mehla ze Střelic, v níž nás uvítala tamní kastelánka Iva Bártová. Šenk vznikl z bývalé konírny a nabídka drobného i vydatnějšího občerstvení je velmi uspokojující. Usedli jsme k bytelným stolům, popíjeli skvělou kávu a povídali si s dámou, jež zdejšímu objektu vládne.

Konkurz na volné místo vyhrála v roce 2013 ještě jako studentka fakulty architektury ČVUT. „Tenkrát jsem se přihlásila, abych zkusila, co takové výběrové řízení obnáší. A vyšlo to.“ Stala se nejmladší kastelánkou v republice a je nejmladší dodnes věkem, nikoli služebními roky. „K památkám jsem inklinovala odmala. Toužila jsem mít svazek klíčů, s kterými budu chodit po zámku. Od patnácti let jsme dělala průvodce na různých památkách během letních prázdnin a o víkendech na jaře či na podzim.“ Nikde však nedostala do ruky onen velký svazek, jako nosily dávné hofmistryně. „Stejné to je na Grabštejnu. Snad kdybych s sebou vláčela kupu klíčů pro údržbáře, kde jsou všechny od veškerých zámků, co tu jsou. Některé ani ten svůj ještě nemají. Občas pátrám a hledám, kam který patří.“

Po gymnáziu začala Iva Bártová studovat vysokou školu. „Ve třetím ročníku se můj vztah k památkám prohloubil i díky panu architektovi Václavu Girsovi, u něhož jsem dělala bakalářskou i diplomovou práci. Souzním s jeho názorem, že stáří má na objektech být vidět, neboť materiály stárnou, což by se mělo přiznat. Ostatně právě to oceňují návštěvníci. Měli bychom tento punc zachovat a nedotvářet vše k původní dokonalosti.“

 

Začalo to inventurou

Sezona trvá od dubna do října s tím, že první a poslední měsíc je otevřeno jen o víkendech. „Ale ještě nás čekají adventní víkendové prohlídky, na které všechny srdečně zveme,“ usmívá se paní kastelánka a doplňuje. „Letos se dařilo a přišlo celkem dost lidí, přestože bylo tak teplé počasí. Pro hrady a zámky je vhodnější spíš deštivo, kdy o dovolené není co dělat. Jenže vedra trvala dlouho, tak se mnozí přišli k nám trochu ochladit.“

Zajímalo nás, co čekalo mladou studentku na hradě jako první. Dostali jsme jednoduchou odpověď: „Předávací inventura. Samozřejmě jsem něco podobného čekala. Romantická myšlenka, ten hrad odteď bude můj, splaskla a evidovalo se. Není to věc, na kterou by člověk vzpomínal jako na největší zábavu a byl z ní na větvi. Přijít však musela. Pak jsem se už věnovala specifikám svého nového působiště – je kousek od hranice, návštěvníci budou i z Německa a Polska, je tady blízkost vojenského prostoru, přes který vede jediná příjezdová cesta. To všechno je dané a s tím musím počítat. Naštěstí kooperace s vojáky je v pohodě a dobře se s nimi komunikuje, což bylo a stále i zůstává milým překvapením.“

Na otázku, zda si někdy myslela, že „něco nedá“, odpověděla: „Nic konkrétního si nevybavuju. Spousta věcí přichází, některé jsou čekané, jiné ne. Musí se vyřešit všechno, co přijde. Líbí se mi ona pestrost mé práce, možnost zdolávat výzvy. V nějaké kanceláři by se mi asi tolik nelíbilo.“

Na Grabštejnu je tým čtyř lidí, kromě paní kastelánky ještě její zástupkyně, pak paní uklízečka a pan údržbář. V letních měsících nastupují brigádníci podle potřeby. „Okruh průvodců-brigádníků máme víceméně uzavřený. Prostě se k nám vracejí a těší se na průvodcování zrovna tady.“

 

Doma je na hradě

Paní Iva žije na hradu ve služebním bytě. Zdá se, že to musí být těžké pro mladou ženu. „Byl to trochu náraz, ale ne tak velký. Jsem z malé vesnice, tedy řadu věcí, jako je třeba štípání dřeva, znám. Pak jsem sice pobyla přes Mladou Boleslav na gymnáziu čtyři a půl roku v Praze, k tomu ještě na Strahovských kolejích, kde se pořád něco dělo, ale samoty jsem se nebála. I když v zimě, kdy jsem sem přijela, tedy v období, kdy stromy shodily listí a brzy se smrákalo, působilo okolí trochu depresivně. Zastavila jsem se a teď už žiju oním přirozeným rytmem, jako žili lidé dřív. Jaro a léto v plné práci, na podzim příprava na zimu a v zimě se odpočívá. Udržuje se potřebné, tedy pracuje, ale ne tak intenzivně. Krásně se mi tím člení rok. Pracovat v nějakém ofissu v jednom tempu bych asi nemohla, i proto jsem tady.“

 

Grabštejn je původně gotický hrad. Kdy byl založen, se přesně neví, jisté však je, že v době vlády Přemysla Otakara II. se zde ve druhé polovině 13. století objevili purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně. Donínové objekt drželi po tři století, pak jej ve druhé polovině 16. století pro dluhy prodali císařskému radovi a zemskému místokancléři Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten jej nechal v období 1566–1586 přebudovat na renesanční zámek a pod ním vybudoval poplužní dvůr. Právě v tomto období získala původní kaple svaté Barbory, jež se dotýká horního i dolního hradu, jedinečnou malířskou výzdobu i náročné vnitřní vybavení. Stala se perlou renesance a manýrismu v Čechách. V roce 1586 musel Jiří Mehl Grabštejn opustit, koupil jej nejprve Ferdinand Hoffmann z Grünbühelu a následně se majitelé celkem často střídali. Za třicetileté války dokonce obsadila hrad švédská posádka. Od roku 1704 byl hradozámecký areál majetkem rodu Clam-Gallasů, kteří se pustili do četných přestaveb. Rod vlastnil panství až do roku 1945, kdy bylo konfiskováno na základě Benešových dekretů. Rok 1953 znamenal příchod Československé lidové armády. To už byl hrad ve špatném stavu, do té doby se jen udržoval. Armáda hrad plně využívala do roku 1970, kdy jej předala Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Byl však stále vojensky střeženým prostorem. Po odchodu armády nastala naprostá zkáza objektu, až se z něj stala téměř zřícenina. Rokem 1990 byl hrad předán Státnímu památkovému ústavu a touto změnou se zahájily i rozsáhlé záchranné práce, jejichž výsledky můžeme vidět na vlastní oči.

 

Svatá Barbora

Prošli jsme s paní kastelánkou hradem křížem krážem. Procházka staletími od 16. do 20. století je jedinečná. Mobiliář je z větší míry zapůjčen, neboť mnohé se z hradu ztratilo během nehostinných let. O to víc lze vysledovat stavební prvky a skvěle odvedenou rekonstrukci.

Určitě každého zaujme, jak se žilo kdysi úředníkům. Jejich kanceláře se hodně podobají těm dnešním, ostatně stejně jako jejich byty. Ano, nesou v sobě historii, ale účel věcí a jejich rozmístění je vždy zřetelný.

Vrcholem návštěvy severočeského hradu je rozhodně návštěva kaple svaté Barbory. Místo magické, plné harmonie a pokory. Gotická socha patronky, která stojí v kapli, není původní. Zdobila prostor od 14. do poloviny 20. století, pak ji kdosi z kaple odvezl. Ovšem vedle kopie je dnes na hradu k vidění originál. Na výstavě se mohou návštěvníci obeznámit s životem světice a uvidí původní svatou Barboru, jež se našla v depozitáři Oblastní galerie v Liberci. „Originál a kopie se od sebe liší, protože se postupovalo podle malých černobílých fotografií,“ upozornila Iva Bártová. Ale to vůbec na věci nic nemění. Můžeme si jen tiše přemýšlet, která z patronek je nám vlastně bližší.

 

Autorka: Jana Semelková, Foto: Miroslav Martinovský

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test