český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Letošní sezonu jsme ustáli se ctí

Před čtyřmi lety jsme dobývali zámek Hrubý Rohozec a s jeho kastelánem Jiřím Holubem prošli objekt od sklepení po věž. Proto jsme se přijeli po čase podívat, co nového se na zámku událo a děje. Zámek, který stojí na okraji Turnova nad Jizerou, byl naším hostitelem v srpnu letošního horkého léta.

 

V roce 2014 jsme dobyli Hrubý Rohozec, tehdy jsme navštívili dva okruhy, kolik jich můžeme vidět dnes?

Prakticky jsme se ustálili na třech. Kromě reprezentativní trasy prvního patra a soukromého druhého patra zámku, jsme otevřeli ještě podzemí a přízemí s technickým a služebnickým zázemím. Dalším okruhem je zkrácená prohlídka pro děti a ta se krásně prolíná všemi třemi okruhy.

 

 

Prozraďte víc o třetí trase, jež míří i do sklepení…

Třetí prohlídkový okruh je zaměřený nejen na nejstarší historii tehdy ještě markvartického hradu z roku 1300, který se dnešnímu zámku moc nepodobal, ale míří také na místa, která užíval zámecký personál. Návštěvník se tak zastaví před vstupem do zámku, kde mu ukážeme všechny detaily, kterých si při příchodu nevšiml a které krásně odkazují na hrad i předchozí rody, jež zámek vlastnily, ukážeme mu nejen pískovcové podobizny majitelů ze 16. století, ale také hladomornu, bývalé přízemí, které se vyrovnáním nádvoří dostalo do podzemí, projdeme sklepy zásobovací i ledniční, zastavíme se v bývalé černé kuchyni, ukážeme, kde byla chlebová pec a kde spávala kuchařka a prohlídku ukončíme v Lokajně a Vrchnostenské kanceláři. Je to příjemný přibližně půlhodinový okruh, který trochu osvětlí i staletí před tím, než na zámek přišel poslední rod Des Fours, kterému jsou věnovány oba hlavní okruhy.

 

Hrubý Rohozec je státní zámek a národní kulturní památka, která leží ve stejnojmenné městské části na severozápadním okraji města Turnova, v části Hrubý Rohozec. Je obklopený nevelkým anglickým parkem, nabízí svým návštěvníkům prohlídku více jak třiceti bohatě zařízených místností, které dříve sloužily jako reprezentační a obytné pokoje příslušníků původem francouzské hraběcí rodiny Des Fours Walderode.

 

Máte speciální okruh pro děti, je jednoduché je zaujmout?

Práce s dětmi je samozřejmě specifická. Záleží na tom, jaká věková skupina se na prohlídce sejde, zda jsou děti stydlivé, nebo naopak až moc akční – jednoduché to ale samozřejmě není. Snažíme se výklad přizpůsobit, vést jej spíš formou otázek, ukázat takové to logické propojení prostor, jako kde se vařilo, kde se to, co se uvařilo, snědlo. Začínáme v zámecké kuchyni v přízemí, končíme v ložnici a herně posledních zámeckých synků ve druhém patře. Trasa nemá daný text, ani prostory, záleží na průvodci, který odhadne, nakolik se dá s jeho skupinkou pracovat, ale snažíme se nepřekročit třicet minut, to je tak akorát odpovídající doba, kterou děti vydrží.

 

 

Jak se vyvedl letošní den pro ně zaměřený v květnu?

Jednou až dvakrát za sezonu se snažíme uspořádat den pro děti v zámeckém areálu. Akce probíhá hlavně v parku, kde jsou stánky, tvůrčí dílničky, historický kolotoč, děti tu mohou vyzkoušet jízdu na ponících, stát se pravým rytířem nebo princeznou, projdou pohádkovou stezku, poslechnou si písničky, zatančí si s nimi Honza Popleta, letos jsme měli připravenou i dračí svatbu, která spojovala celý program. Do toho všeho je možné se tu pořádně vyřádit, projít si už zmiňovanou dětskou prohlídku, pobavit se, vyzkoušet si barmanskou dílničku, střelbu z kuše, zkrátka, když vyjde počasí, dá se tu prožít opravdu příjemný den. Podle reakcí návštěvníků se letošní druhý ročník povedl, tak doufám, že nám bude i v příštím jarním termínu počasí přát, jako tomu bylo letos.

 

Také, zdá se mi, změny „postihly“ park – co je v okolí zámku nového?

Park před několika lety získal finanční injekci OPŽP, tedy Operačního programu životního prostředí, takže změnou určitě prošel. Peníze, které bychom z rozpočtu dohromady nikdy nedali, pokryly vykácení suchých a život ohrožujících stromů, vysázení nové zeleně, záhonů trvalek a okrasných keřů. Přestal být tou ne moc udržovanou džunglí, ale pomalu se začíná podobat anglickému parku, který vysázeli poslední majitelé zámku někdy v druhé polovině devatenáctého století. V současné době hledáme ve státních rezervách nějakou ukrytou dotaci na parkové cesty nebo na opravu zámecké zdi, bazénku v jeho přední části, či vyhlídkové jeskyně, která je nedílnou a oblíbenou součástí návštěv Hrubého Rohozce.

 

Sezona se blíží ke konci, jak letošní hodnotíte? Jací jsou vlastně současní zájemci o historické památky?

Za sebe mohu říct, že jsme ji snad ustáli se ctí! Letošní byla hodně komplikovaná horkým počasím, které bylo znát i na samotných návštěvnících, sluncem uondaných a připravených vybuchnout kvůli zdánlivé maličkosti, nad kterou by jindy mávli rukou. Perné to měli i průvodci, provázet vedrem zneklidněné turisty po zámku, kde například ve druhém patře teplota dosahovala třiceti osmi stupňů, nebylo jednoduché ani pro jednu stranu. A přesto se vše povedlo. Nikdo si výrazně nestěžoval, většina od nás odcházela s poděkováním a úsměvem na rtech. Nás, zámecký personál, zachraňovala večer co večer krásně studená řeka Jizera, která pod zámkem protéká. Sotva jsme zavřeli, vyrazili jsme se na hodinu potopit do báječně osvěžující vody na jez v Dolánkách, a tam ze sebe dostali celý perný den a sto stupňů přehřátí z práce. Pro mě osobně to bylo léto, jak má být – plné slunce, krásných teplých večerů, skvělé party, která se letos na zámku sešla a užila si prázdniny, co strašně rychle utekly, společně se mnou a ostatními stálými zaměstnanci.

 

 

Kolik vás na zámku pracuje?

Co se stálého personálu týče, zámek uživí kastelána, uklizečku, stálou průvodkyni, půl zahradníka a údržbáře.

 

Potřebujete tedy na léto pomocníky. Je těžké vychovat dobré průvodce? Vracejí se?

V létě se naše řady rozrostou o brigádníky. Bývá jich pět až šest na jeden provázecí den, kdy musí pokrýt všechny čtyři prohlídkové okruhy. Každých patnáct až dvacet minut někdo odchází, všichni umí všechno, a tak je i pro ně den pestřejší, když se podaří nechodit stále jen jeden okruh, ale pěkně je prokombinovat. Já si svoje průvodce hýčkám a oni to moc dobře ví. Většina z nich mi nastupuje, když jim je patnáct, šestnáct let a vydrží do pětadvaceti, než ukončí vysokou školu. Jsou tu rádi, berou to tu jako svoje doma, a to je pro zámek skvělé – jakmile k němu získají vztah, vypadá text a prezentace objektu úplně jinak, než když to berou jako povinnou praxi nebo brigádu, která má vydělat na nový telefon, a tím to končí. Občas mají tendence vyzkoušet i něco jiného a jdou na jiný objekt, ale většina se rychle a ráda vrací, protože třeba nenajdou tak přátelské a rodinné prostředí, na které jsou z Rohozce zvyklí. Osobně jsem na svoje „děti“, jak jim říkám, a to i těm, kterým už dneska táhne na čtyřicet i víc a občas zavítají, aby si zaprovázeli, strašně hrdý a jsem rád, že se v nich podaří zažehnout zájem o památky, historii, práci na hradech a jdou v budoucnu v mých stopách. Mám už obsazených dobrých pár hradů a zámků lidmi, co prošli za těch cirka dvacet let „holubí školou“ a teď spravují vlastní objekt.

 

 

Hradozámecká noc – milují ji návštěvníci. Jak se k ní staví průvodci? Baví je učit se jiné texty?

My od fochu bereme tuto noc jako takové ukončení hlavní sezony. Naštěstí není daný nějaký pevný program, každý ji může pojmout po svém. Někteří pořádají koncerty a kulturní vystoupení, jinde probíhají přednášky, někde dělají takzvané prohlídky po anglicku, kdy se návštěvník nemusí trápit s průvodcem a projde si objekt sám bez doprovodu. Je to různé. My jsme před lety vsadili na hrané prohlídky, které se motají kolem historie, osobností a dění na Rohozci. Hned první rok jsme vzbudili emoce prohlídkami, které jsme směřovali do padesátých, šedesátých a sedmdesátých let minulého století, kdy se tvořily nové politicky koncipované expozice i texty. Hrané prohlídky měly ohromný úspěch, tak jsme u nich už zůstali. Každé dva roky obměňujeme téma a hrajeme něco jiného. Jak už jsem zmínil, začínali jsme bláznivým socialismem, poté jsme pohřbívali starého pána – našeho majitele z počátku dvacátého století. V dalších jsme se třeba věnovali modernizaci zámku a zavádění elektřiny, v předposledním ročníku pak balonovému létání a letos jsme to vzali přes tetičku Mitsko Coudenhove, první Japonku, která dostala titul rakousko-uherské šlechtičny a byla s naší rodinou propojena.

 

 

Předpokládám, že scénáře píšete sám, kde čerpáte témata a jak s nimi nakládáte? Nakolik je povolena fabulace?

Scénáře píšu samozřejmě sám – když už jsem ten spisovatel, že ano. Vždycky se děsím, jak rychle utekly dva roky a musím zase napsat něco nového. To se pak lituju, kňourám, že nemám nápad, a vzdychám a dělám všechno pro to, abych nic psát nemusel, ale nakonec se to zlomí a jsou z toho nové hrané prohlídky. Základem nočních prohlídek je podle mě to, aby byly vtipné – návštěvníci se na ně jdou pobavit a ne se zamýšlet nad smrtelně závažnými tématy. Mám naštěstí skvělé herce z řad průvodců, kteří se nestydí a dokážou texty skvěle prodat. Naše nočky (noční prohlídky) jsou tím docela proslulé a těší mě, že nám na ně chodí návštěvníci opakovaně. Co se týče fabulace, držíme se jen postav a některých faktů, ale jinak jsou kompletně smyšlené a dost často vyhnané do úplného absurdna – asi jako moje knížky pro děti, však to asi nemusím obhajovat.

 

 

Chci-li se zúčastnit noční prohlídky, co pro to musím udělat?

Rezervační systém spouštíme vždy prvního srpna, aby byl měsíc času na obsazení prohlídek. Určitě se nevyplatí rezervace podcenit, bez nich totiž na naši Hradozámeckou noc nemáte šanci. Jsme limitovaní prostory, do skupiny se bere přibližně třicet lidí, každých dvacet minut od osmé hodiny večerní do jedenácté, takže zámek na HZN pojme cca tři sta lidí. Dost návštěvníků nechává rezervaci na poslední chvíli, a tak se stává, že poslední týden před prohlídkami zvoní v intervalech co tři minuty telefon, do kterého opakujeme stále dokola stejnou frázi – bohužel, už je úplně plno, zkuste to za rok. Takže doporučím včasnou rezervaci, aby na vás vyšel vámi vybraný čas!

 

A ještě k zámku jako takovému: jak pokračuje soudní spor o vlastnictví zámku? Stále je na bodě mrazu?

Nejlíp by to vystihl název úspěšného filmu Nekonečný příběh. Kauza zatím nemá ani vítěze, ani poraženého, zámek je pořád okleštěný o finance a větší stavební a záchranné práce kvůli nedořešené kauze Walderode. A jak to s rychlostí českého soudnictví vypadá, ke konci se to nijak nechýlí. Uvidíme, co přinese příští rok, ale vypadá to, že minimálně ještě dvoje nebo troje noční prohlídky budu muset vymyslet.

 

Autorka: Jana Semelková, Foto: Miroslav Martinovský a archiv Jiřího Holuba

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test