český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Umění (ze) starých gramodesek

Pod rukama mu ožívají staré vinylové desky. Místo na smetišti končí jako žádaný artikl různých internetových obchodů. Už čtyři roky vyrábí Jan Čížek pod značkou loop-store originální hodiny, svatební oznámení a pohlednice z gramodesek. „Od začátku nad celým nápadem nepřemýšlím jako nad prostředkem, jak zbohatnout. Pohání mě radost z toho, co mi vzniká pod rukama,“ říká jednatřicetiletý olomoucký podnikatel, který sám sebe nezdráhá označit za snílka. Povídali jsme si s ním nejen o snech, jež pomalu mění ve skutečnost.

 

 

Kdy jste prodal svůj první vlastnoruční výrobek?

Začalo to už na základní škole. V šesté třídě jsem kamarádovi ze staré nabíječky vyrobil brzdové světlo na kolo. Ta nabíječka byla vlastně první předmět, který jsem upcykloval. Dokonce jsem si tím vydělal pár korun a koupil si za ně časopis ABC.

 

Co je upcyklace?

Upcyklace je proces, v rámci něhož se z odpadového materiálu a nepotřebných věcí stávají nové materiály a produkty. Tento termín poprvé použil v roce 1994 Reiner Pilz z technologické společnosti Pilz GmbH. Upcyklace ale existovala dávno předtím, než získala svůj název. Jak to? Kdykoli si lidé nemohli dovolit nové spotřební zboží, tak si je, často improvizací, vyráběli ze starých věcí. Levným a nenáročným způsobem zachraňovali oblečení, renovovali nábytek, vyráběli dekorace… V dnešním slova smyslu je upcyklace synonymem pro zachování tradičních hodnot a šetrný přístup k přírodě. V postmoderní společnosti je zároveň vzdorem vůči konzumnímu způsobu života.

 

Pamatujete si, kdy jste vyrobil první hodiny z vinylové desky?

Při rekonstrukci pokoje mi bylo líto vyhodit staré poničené hodiny – než letěly do popelnice, vyndal jsem z nich funkční strojek, který jsem následně použil při výrobě prvních gramohodin. Ty vznikly tak, že jsem jednou večer do staré vinylové desky pilkou vyřezal jednoduchý motiv. Hodiny jsem vyfotil, sdílel je na Facebooku a mezi přáteli to vzbudilo nečekaný ohlas. Líbily se jim.

 

To byl impuls, díky němuž jste začal přemýšlet o vlastním podnikání?

Zkusil jsem vyrobit ještě jedny a vážně mě to bavilo. Blížily se Vánoce a já si řekl, že si zaplatím prodejní místo na vánočních trzích a nějaké vinylové hodiny prodám. Vyrobil jsem dvacet různých motivů a prostě to riskl. Zboží pro své první zákazníky jsem připravoval několik týdnů. Byl jsem v té době zaměstnancem, takže jsem neměl zkušenosti s podnikáním, hodinářstvím, rýsováním na počítači, obalovým materiálem… Ve všem jsem byl samouk. Tenkrát jsem sice nic nevydělal, ale ani neprodělal. Ta zkušenost mě však utvrdila v tom, že se výrobě vinylových hodin začnu věnovat navážno.

 

 

Měl jste hned představu, jak na to?

V roce 2014 mě inspiroval podobný zahraniční koncept. Ve francouzském Bordeaux jsem natrefil na malý krámek, kde bylo všechno, co zde prodávali, nějakým způsobem upcyklované. Staré věci tu dostávaly nový smysl. Měli tu kšandy a opasky z hasičských hadic, tašky z autoplachet a také hodiny z vinylových desek. Právě ty mě zaujaly nejvíc. Už jako dítě jsem si vydržel dlouhé hodiny hrát s gramofonem, takže mi ten nápad byl docela vlastní. Navíc jsem věděl, že nechci být doživotně zaměstnancem s dvaceti dny dovolené ročně, ale že by mě lákalo přesně tohle: mít volnost a něco vyrábět. Výrobě gramohodin se věnuji čtyři roky a sortiment výrobků postupně rozšiřuji – dnes dělám i svatební oznámení, pohlednice a pomalu začínáme s výrobou mozaikových obrazů.

 

Co se týká výrobního procesu, motivy do výrobků z vinylu si vyřezáváte sami?

Nevlastním všechny potřebné stroje a technologie, některé výrobní operace pro mě tak dělají externí firmy. Jako pro začínajícího podnikatele je to pro mě snazší – nesplácím stroje, neplatím jejich trvalou obsluhu, nemusím si pronajímat větší prostory. Funguje to tak, že ode mě dodavatel dostane přesné zadání, a jakmile má hotovo, pokračujeme u nás v dílně. Ta výroba tedy není stoprocentně ruční. Ono by to šlo udělat od A do Z ručně, ale velmi by se to prodražilo, takže dnes kombinujeme strojní výrobu, založenou na vyřezávání laserovým paprskem, s ruční prací.

 

 

Kolik vás pod značkou loop-store pracuje?

Záleží na období. Dlouhodobě jsme tu dva, v poslední době tři, ale v předvánočním období nás v dílně bývá i deset. Podařilo se mi najít využití pro starší typ gramodesek, tzv. šelakové gramodesky, které jsou tvrdé a křehké. Z těch jsme začali s mou první zaměstnankyní, paní Andreou, která má třetí stupeň tělesného postižení, vyrábět mozaikové obrazy. Mým snem je brzy založit chráněnou dílnu nebo sociální podnik. Díky němu bych chtěl zaměstnávat co nejvíc osob se zdravotním hendikepem. Pomalu se poohlížím po prostorách v centru Olomouce, které by byly bezbariérové a kde by mohla být současně dílna, prodejna, případně i galerie. Chci podnikat eticky a dělat to, co je mou silnou stránkou – rukodělnost. Přitom si zachovat ekonomickou prosperitu a podporovat místní dodavatele a komunitu lidí, s níž sdílím stejné město či region.   

 

Získal jste více svobody, kterou jste si od vlastního podnikání sliboval?

Určitě. Na léto vždy odjíždím s dodávkou a karavanem do Anglie, kde dva měsíce žiju. Sbalím si s sebou část svých výrobků a prodávám je na dece, nebo na upraveném lehátku přímo na ulici. Teď naposledy jsem vylepšil i logistiku. Zboží už nevozím každý den na kole, ale pořídil jsem si třicet let staré motokolo Piaggio, které utáhne i menší vozík. Má tak slabý motor, že do kopce musím šlapat, ale ideálně to dotváří celkový dojem z mého „stánkaření“.

 

 

Máte nějaké podnikatelské zásady?

Určitě na trhu nechci konkurovat cenou. Při hromadné výrobě hodin z asijských komponentů bych zákazníkům mohl nabídnout naše výrobky za lepší cenu, ale já se snažím k výrobě i materiálům přistupovat odpovědně. Mohl bych místo krabic s podílem recyklátu, do kterých balím zboží, používat ty běžné bez recyklačních přísad. Dokonce by to bylo levnější. Stejně tak bych k výrobě hodin mohl místo gramofonových desek používat levná plastová kolečka. Vizuálně by to vypadalo stejně, ale nekorespondovalo by to s mou podnikatelskou filozofií. Navíc chci lidem, kteří pro mě pracují, platit adekvátní mzdu, podnikat udržitelně, využívat lokální zdroje a být eko-friendly. I když se moje hodiny mohou zdát dražší (v e-shopu se jejich cena pohybuje mezi 350 a 1250 korunami), byl bych rád, aby zákazník věděl, co je přidanou hodnotou. Vyšší cena se vždy nemusí rovnat vyšší zisk.

 

Nabízí se otázka, kde gramodesky pořád berete…

Úplně všude. Těch cest, jak se ke mně dostávají, je několik. Jednak staré desky nakupuju po bazarech – těch klasických i internetových. Dost jich mám také z Anglie, z charitních skladů. Další přísun je pak od lidí, co s gramodeskami obchodují. Ty poškrábané nebo jinak poničené od nich vykupuju za zbytkovou cenu. Nebo se na mě už lidi obracejí sami od sebe. Teď mi třeba psala jedna paní z Olomouce, že má doma spoustu desek, a neví, co s nimi, tak ať si pro ně přijedu. Legrační někdy je, že si zákazníci mohou myslet, že jsem rozřezal desku Waldemara Matušky, abych z ní vyrobil hodiny, ale tak to není. Vyrábím jen z nefunkčních nebo poškozených elpíček. Do Matušky bych opravdu nikdy neřezal… (Směje se).

 

Dá se říct, o jaké motivy mají zákazníci největší zájem?

Obecně nejoblíbenější jsou hudební motivy. Třeba Elvis Presley nebo Beatles. Populární jsou ale i městské reliéfy… Vždycky záleží také na tom, kde se výrobek zrovna prodává. Internetu kraluje hudba, na městských trzích s ručními výrobky zase vždycky letí hodiny a pohlednice s tematikou daného města.

 

Vzpomenete si, jaký nejbizarnější motiv jste vyráběli?

Jedna zákaznice si přála do hodin vyřezat chmelovou paličku, hasiče, chameleona a křesťanský kříž. Z našeho pohledu to byl takový nesourodý pelmel, ale pro ni to bylo důležité. Chtěla hodiny věnovat svému manželovi, který byl věřící, dobrovolný hasič, měl rád pivo… zkrátka každý ten symbol nějak souvisel s jeho životem.

 

A co zpětná vazba? Ozývají se vám zákazníci, jaký měl ten který výrobek úspěch?

E-mailů a komentářů chodí plno. Že třeba někdo plakal dojetím a tak. To je krásné. Osobně mě ale nejvíc potěší, když se k nám zákazníci vracejí. Kapitola sama o sobě jsou pak svatební oznámení, která vyrábím z malých gramodesek, tzv. espéček. Na zadní straně mají magnet, takže si je lidé často vystavují jako umělecká díla. A propagují se po celé republice úplně samy, aniž bych jejich prodej jakkoli marketingově podporoval. Je to jednoduché – vyrobíte jich na svatbu třeba třicet a mezi těmi třiceti svatebčany se vždy najde pár, který chystá svatbu, a tato vinylová svatební oznámení mu přijdou originální, takže si je také objedná a vyrobí se jich dalších třicet, a tak putují po celé republice a dokonce i za hranice. Od začátku roku jsme jich v různých variantách vyrobili přes tři tisíce. 

 

 

S jakými problémy se jako živnostník potýkáte?

Můj největší problém je asi to, že si stále ještě nemůžu dovolit, abych měl nastálo víc zaměstnanců: někoho na výrobu, na marketing, na běžnou denní agendu a administrativu. Často se všem těm věcem věnuji sám. Chvíli třeba dělám zakázkové hodiny, následně design svatebního oznámení, pak vyrábím hodiny… a to není dobře, nemůžete střílet jednou flintou na deset zajíců. Potřeboval bych z toho malého živnostníka zkrátka ještě trošku povyrůst. Řešil jsem také problém, kdy mě loni jeden obchodní partner podvedl, občas mám starosti s byrokracií… Na druhou stranu jsem nikdy nevyhořel, nikdo mě nevytopil… takže vlastně žádné vážné problémy nemám.

 

Autorka: Monika Valentová, Foto: loop-store

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test