český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Zanzibaru se říká ostrov koření

Ačkoli je Unguja Island, jeden z ostrovů Zanzibar, součástí Tanzanie, ocitnete se v jiném světě než na pevnině. Více zeleně, žádný pouštní prach a obyvatelé jsou „civilizovanější“. Při výstupu z trajektu z Dar Es Salaamu přísně kontrolují, zda je příchozí očkován proti žluté zimnici.

Výraz Zanzibar pochází z arabštiny a znamená „země černých“. Několik staletí patřil sultánům z Ománu a byl branou do černé Afriky. Odtud proudilo na Střední východ koření a také tisíce otroků. V polovině 18. století, v dobách největší slávy zanzibarského otrokářství, se zde ročně prodalo až 15 tisíc lidí. Sultánovi vojáci nakupovali zotročené a také je často chytali na pevnině Tanganiky (ta je dnes spojena se Zanzibarem do federativní republiky Tanzanie). V 19. století odtud otroci putovali do Persie, Arábie, Egypta a dalších arabských zemí, které potřebovaly levnou pracovní sílu. Daně z každého prodaného umožnily bouřlivý stavební rozvoj, který vyvrcholil za vlády sultána Barghaše (1870–1888). To už byl Zanzibar samostatným státem, k odluce od Ománu došlo v roce 1861. Ve druhé polovině 19. století skotský misionář, lékař a cestovatel David Livingston zburcoval britskou veřejnost proti obchodu s lidmi, k Zanzibaru připlulo několik britských vojenských lodí, pod jejichž hrozbou sultán obchod s otroky zastavil. Později se stal Unguja Island na nějakou dobu dokonce součástí britského impéria a potřeba vzdělaných úředníků přivedla na Zanzibar řadu Indů. Zde se narodil slavný zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury, jehož rodina pocházela z Pársů z Indie. Nezávislost získal Zanzibar v prosinci 1963, v dubnu 1964 bylo schváleno sjednocení Zanzibaru s Tanganikou a vznikla Tanzanie. Největší a hlavní město Zanzibaru je Zanzibar City s více než 200 tisíci obyvateli a jeho historické jádro Stone Town (Kamenné město) bylo v roce 2000 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

 

Stone Town

Velká část budov je stará maximálně sto padesát let, ale historie města je starší. Ve středověku začali na ostrov Unguja připlouvat obchodníci z Persie, od 12. do 15. století už ostrov udržoval obchodní styky s Arábií a Persií. V roce 1503 dobyli ostrov Portugalci a postavili zde první pevnost.

Mezi nejvýznamnější stavbu na ostrově patří Dům zázraků (Beit-al-Ajaib), který stojí přímo na nábřeží. Nechal jej v roce 1883 postavit sultán Barghaš a v té době byl nejvyšší stavbou celé východní Afriky (foto 2). Barghaš stavěl monumentální paláce a městské domy i přesto, že pod vzrůstajícím tlakem britských válečných lodí byl v roce 1873 obchod s otroky zakázán. Elegantní čtyřdílná stavba obklopená širokými verandami byla jako první dům na ostrově vybavena elektřinou, výtahem a tekoucí vodou. Dnes se v paláci nachází Národní muzeum historie a kultury.

Přiléhá k němu ománská pevnost Ngome Kongwe (Old Fort) (na snímku) s masivními zdmi z korálového kamene, která se v minulosti užívala jako popraviště, vězení nebo tržiště, celnice, depo pro železnici a dokonce i jako tenisový klub. Z pevnosti dnes zbylo pouze obvodové zdivo a velký amfiteátr, ve kterém v současnosti probíhají koncerty a společenské události. V době naší návštěvy zde probíhal Sauti za Busara music festival.

Forodhani Gardens je park podél moře naproti pevnosti. Po setmění ožívá místními trhy, kde prodejci za solidní ceny nabízejí především grilované ryby a plody moře. Můžeme zde ochutnat žraloka, tuňáka, makrelu královskou, humra, krevety, mušle, chobotnice či kalamáry. Lze si dát i takzvanou „Zanzibar pizzu“, jejímž základem je čapátí a vejce, náplň si můžeme vybrat z několika slaných i sladkých variant. Velmi dobrá je původem indická samosa, kořeněná brambora, falafel, maniok s chilli, chlebovník a různé druhy ovoce. To vše se zapíjí vynikajícím džusem z cukrové třtiny dochuceným limetkou a zázvorem.

Místní architektura mísí africké, arabské, perské, indické a evropské vlivy. Kromě historických a architektonických skvostů zde najdeme i tržnici s kořením. Ve spleti uliček plných krámků s rozličným zbožím lze snadno zabloudit, ale jejich atmosféra je neopakovatelná. Obyvatelé jsou přátelští, i když nehodláme nic koupit.

Snad nejvýznamnějším architektonickým prvkem ve městě jsou dveře z masivního dřeva, nejčastěji z chlebovníku nebo durianu, které byly symbolem bohatství místních obchodníků a kterých je tu na pět set. Dveře, lépe řečeno bohatě zdobené vyřezávané vstupy do domů, jsou často starší než domy, do nichž tvoří vstup. Jsou totiž z kvalitního dřeva odolného proti termitům, vodě a jinému poškození. Viděli jsme dva typy – starší arabské (ománské) obdélníkového tvaru a novější indické s kulatou horní částí a bohatými květinovými motivy. Vyřezávané motivy na dveřích jsou často islámské, jde třeba o citáty z Koránu. Mezi symboly se ale objevují také ryby (symbol plodnosti), řetězy či lana (bezpečí a ochrana proti zlu), kouř kadidla (symbol modliteb), lotosový květ (v Indii symbol životní síly, věčnosti a čistoty), květinové motivy (božská přítomnost), datlová palma (symbolizuje prosperitu). Zanzibarské dveře bývají často pobity mosaznými cvočky, což je zvyk pocházející z Indie, kde toto zdobení původně sloužilo k ochraně před rozzuřenými slony.

 

Muzeum otroctví

Během 19. století obchod s otroky vyrostl a řídili jej jak Evropané, tak Arabové, Indové a dokonce i místní vládnoucí rodinné klany. Uvádí se, že v polovině 19. století žily dvě třetiny populace Zanzibaru v otroctví. Desetitisíce otroků živořily v hrozných podmínkách malých cel a čekaly, až je prodají. Ve dvou sklepních celách, kam se světlo dostávalo dvěma malými otvory vydlabanými v kamenných zdech, muselo najednou přežít až pětasedmdesát otroků. Nemohli ani vzpřímeně stát.

Cely jsou dnes součástí St. Monica’s Guest House. Na místě někdejšího trhu s otroky stojí Anglikánská katedrála (Kristův kostel) – nejvýznamnější ukázka rané křesťanské architektury ve východní Africe. Oltář stojí symbolicky přesně na místě, kde byli ke sloupu připoutáváni a bičováni otroci. V blízkosti oltáře je na jednom z opěrných sloupů připevněn kříž s černým Ježíšem Kristem, který je vyroben ze dřeva stromu ze Zambie, pod nímž bylo zakopáno srdce Davida Livingstona.

Hned vedle katedrály byl na dvoře vytvořen v letech 1987–1998 skandinávskou umělkyní Clarou Sornasovou Památník otroctví (Kumbukumbu ya historia ya watumwa), který znázorňuje pět otroků z různých částí Afriky, různých kmenů a pohlaví, kteří jsou v jámě a jsou k sobě přivázáni řetězem, který je původní (na snímku).

Kdo byl Tippu Tipa?

Tippu Tipa pocházel ze smíšené arabsko-černošské rodiny, celým jménem Hamad bin Muḥammad bin Jumah bin Rajab bin Muḥammad bin Sa‘īd al-Murghabī, byl svahilský obchodník s otroky a slonovinou, který koncem 19. století prakticky ovládal se svou soukromou armádou rozsáhlé území v oblasti Velkých afrických jezer a východní oblast Demokratické republiky Kongo. Jeho přezdívka s největší pravděpodobností vznikla na základě jeho nervové choroby, kterou trpěl a která mu způsobovala škubání ve tváři.

V roce 1860 byl Tippu Tipa vyslán tehdejším ománským sultánem k jezeru Tanganika, aby získal otroky pro práci na zanzibarských hřebíčkových plantážích. Poměrně rychle se mu podařilo vytvořit soukromé impérium se sídlem v Nyangwe (místo v dnešní Demokratické republice Kongo) a stal se jedním z nejbohatších lidí své doby. Po sérii několika konfliktů a neúspěšných bitev s vládními jednotkami se vrátil na Zanzibar a žil z výnosů svých sedmi plantáží. Dnes už ho připomíná jen jeho dům ve Stone Town, který je v žalostném stavu. Jeho hrobka stojí zapomenuta uprostřed smetiště.

 

Prison Island

Na ostrůvek jsme pluli zhruba hodinu motorovým člunem. Kromě nádherných pláží a namodralé vody je na něm kolonie pro suchozemské želvy obrovské (svahilsky changuu), která tu vznikla v roce 1919, když dostal britský panovník darem čtyři želvy z ostrova Aldabra na Seychelách. Po sloních želvách jsou želvy obrovské druhé největší na světě, váží cca dvě stě kilogramů a dožívají se i více než dvou set let. Želvy na Prison Island se nechají krmit i hladit.

Britové na ostrůvku postavili budovu, která měla sloužit jako věznice, nakonec se ale využívala jako karanténní stanice pro otroky při epidemii žluté zimnice. Z bývalých kobek je dnes bar.

V lese žijí malé antilopy suni a několik druhů ptáků (např. snovači). Stojí tu také bývalý dům britského guvernéra z 19. století.

 

Farma s kořením

Zanzibar je označován jako ostrov koření, a tak jsme farmu s ním nemohli vynechat. Přivoněli jsme k citronové trávě, hřebíčku, pepři, vanilce, skořici, hodně silnému zázvoru a k mnoha dalším, Evropanům neznámým stromům a keřům. Vše bylo čerstvé, dostali jsme dokonce i ochutnat.

Text a foto: Helena Glezgová

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test