český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Bezsrsťáčci – naháči

Návštěva výstavy psů je pro každého milovníka čtyřnohých hlídačů (i vítačů) skutečný svátek. Těšíme se jako děti na pouť.

 

Pro vystavující to ovšem znamená i dlouhodobé přípravy a v poslední fázi také trochu nervozity. Nikdo nechce od posuzovatele nebo ostatních chovatelů slyšet výtku, že něco zanedbal a že to psovi kazí hodnocení. Není to jen tak, psík musí zvládat i některé dovednosti a nesmí se nechat rozptýlit přítomností mnoha psů, vystavujících a návštěvníků. Musí umět na povel zaujmout výstavní postoj. Pěkně a bez tahání speciálního výstavního vodítka se musí podle pokynů rozhodčího předvést v pohybu. Musí absolvovat bez potíží i dost „osobní prohlídku“ včetně kontroly zubů.

 

Trpělivost nade vše

Výstavních kruhů bývá několik a v každém je posuzováno postupně několik plemen. Někdy se vše odehrává venku, jindy v hale. Všude je ruch, spousta zvuků, lidí i zvířat. To je dokonalý test povahy každého z vystavovaných jedinců.

Z vlastní zkušenosti vím, že vystavování psa chce i trpělivost. Obvykle je třeba i několik hodin počkat na chvíli, kdy vstoupíte se svým krasavcem do výstavního kruhu. Kromě perfektní vizáže a kondice je důležité po celou dobu udržet psíka v dobré náladě, aby mezi ostatními zazářil. To není mnohdy vůbec snadné, protože výstavy se konají v každém počasí. Musíte tak společně zvládnout jak chlad a déšť, tak úmorné vedro.

Atmosféru kolem každého výstavního kruhu určuje zejména rozhodčí. Jeho znalosti a zkušenosti, spravedlivé posuzování a v ideálním případě také smysl pro humor. I on je ovšem pečlivě pozorován očima chovatelů. Nelze přehlédnout, že jednotliví chovatelé jsou pyšní na úspěchy svých odchovanců a umí svoji radost dát najevo. Obzvlášť pěkný pes, sympatické chování nebo dokonalé předvedení bývá odměněno potleskem. Někdy je vidět i drobné zklamání majitelů, že si jejich chlupatý kamarád neodnáší žádné ocenění.

Pes může získat například titul vítěz třídy, vítěz plemene nebo národní vítěz případně klubový vítěz. Oblíbené jsou soutěže veteránů a chovatelských skupin. Špičkoví jedinci, kteří splní přísné podmínky, mohou dosáhnout na titul Český šampion, Mezinárodní šampion krásy a Interchampion.

  

Naháči na scéně

Na každé výstavě se objeví pár psů méně obvyklých plemen, a ti pak vyvolávají zaslouženou pozornost návštěvníků. Sama jsem majitelkou jednoho z naháčů, a tak dobře vím, že často vyvolají zájem kolemjdoucích a samozřejmě spoustu otázek zejména od dětí. Budeme se s nimi zřejmě potkávat stále častěji, protože v mnoha rodinách trpí někdo alergií, a přesto tu děti touží po pejskovi stejně jako všechny ostatní.

Mnoho alergiků může s nahatým psíkem sdílet domov, ale přece jenom ne každý má takové štěstí. Alergik, který uvažuje o pořízení takového kamaráda, by měl u chovatele pečlivě a opakovaně vyzkoušet, zda se po návštěvě nezhoršují jeho obtíže.

Je třeba si uvědomit, že péče o bezsrsté psy je v některých ohledech náročnější. Srst totiž poskytuje psům báječnou ochranu, a tu naháči nemají, jejich kůže se může snadno poranit. V zimě je třeba je chránit před prochladnutím, neznamená to však, že by nemohli chodit ven jako ostatní psi. Milují teplo a vydrží se hodiny vyhřívat na slunci, proto je třeba je mazat ochranným krémem, aby se nespálili. Jejich kůže se příliš neliší od té naší, tedy i očista a případně další péče je stejná.

 

Koupání zabere jen pár minut

Umyjete, opláchnete, otřete – a je hotovo. Sdílení postele s majitelem je u těchto plemen běžnou praxí, takže pokud by někdo toužil po psovi do kotce, pak jsou pro něho bezsrstí psi naprosto nevhodnou volbou. Zkušení chovatelé se shodují, že pro všechny naháče (i ty osrstěné) je typická touha po tělesném kontaktu s majitelem. Doma jsou mazliví a láskyplní a venku zvídaví, ale i přirozeně nedůvěřiví.

Vzhledem k tomu, že nejsou osrstění, je na nich vidět skutečně každé hnutí mysli, každá emoce. Přemýšlivý výraz vyvolá vrásky na čele, rozpustilý nápad prozradí hlava na stranu, rozzářené oči a tlamička od ucha k uchu. A takové rozčilení s vrčením, nakrčeným nosem a odhalenými zuby vypadá až trochu strašidelně.

Nejsou to prostě psi pro každého, nejen pro svůj neobvyklý zjev, ale i proto, že vyžadují citlivou výchovu.

 

Historie naháčů je plná dohadů a záhad

U nás můžete potkat už několik plemen takzvaných naháčků, za jejichž prapředka bývá považován africký bezsrstý pes. Jedná se o stará přírodní primitivní plemena, modelovaná vývojem a postupným přizpůsobováním.

Nejčastěji se můžete setkat s Čínským chocholatým psem, originálním a příjemným společníkem. Tento veselý, jemný a elegantní pes s hladkým tělem a bohatou srstí jen na hlavě, ocasu a tlapkách (hairless) je svojí rodině velice oddaný. K cizím lidem obvykle bývá značně nedůvěřivý. Rychle chápe povely a snaží se splnit, co svému majiteli na očích vidí. Vyskytuje se i osrstěná varieta (powderpuff), která bývá pro svůj něžný vzhled nazývaná labutěnka. Byl chován za dynastie Han v Číně a byl strážcem pokladnic. Jeho větší a těžší forma byla užívána k lovu. Mezi lety 1885 až 1926 se objevovali na výstavách v Americe, ale poté byli stěží k vidění po zhruba padesát let. V posledním období však jejich popularita výrazně stoupá.

Mexický naháč patří k pokladům mexické kultury. Aztékové tyto psy považovali za vtělení boha Xolotla, jehož úkolem bylo doprovázet duše zemřelých do podsvětí. Od pradávna těšil lidi svou přítomností a zahříval je svým tělem. V současné době se chovají tři varianty tohoto plemene, lišící se pouze velikostí. Celkově jsou diskvalifikováni psi a feny v kohoutku větší než 60 cm nebo menší než 25 cm. Ideální pes je holý, ale trocha srsti mezi ušima a v týle je docela obvyklá. Osrstěný Xolo má krátkou přiléhavou srst. Je to velmi inteligentní a mírumilovný pes, vhodný i do rodiny s dětmi nebo jinými zvířaty. Nikdy není agresivní. Zejména velký typ je ovšem i dobrým hlídačem. Na svého majitele jsou silně citově vázáni a špatně snášejí odloučení. To ovšem platí pro většinu naháčů.

Peruánský naháč je velmi elegantní a štíhlý pes charakteristický absencí srsti, povoleny jsou pouze její zbytky na hlavě, hřbetě, tlapkách a ocasu. Chová se ve třech velikostech v rozmezí od 25 do 65 cm v kohoutku. O peruánském naháči se hovoří jako o psovi Inků, ovšem z vyobrazení na keramických předmětech civilizací z doby před vznikem incké říše lze vyvodit závěr, že bezsrstý pes se objevil již dříve, snad už 300 let př. n. l. Povaha této rasy je mírumilovná, ale ostražitá. Ve vrhu peruánských naháčů se vyskytují i osrstěná štěňata. Bezsrstá varieta je oficiálně uznána jako národní plemeno státu Peru. Osrstěné jedince peruánského naháče je možné zařadit do chovu na základě splnění klubem stanovených podmínek.

Docela jiná je historie vzniku Amerického bezsrstého teriéra. Začíná totiž až v roce 1972 v Louisianě a to u krysí teriérky, které se narodilo jedno bezsrsté štěně. Toto se narodilo jen s krátkým chmýřím, které postupně vypadalo a později, v 8. týdnu, již byla tato fenka úplně holá, a tak to je i u jejích potomků. Dospělý jedinec nemá buď vůbec žádnou srst, nebo jen jemné a téměř neviditelné kratičké chmýří. Dotek se potom podobá jemnému semiši. Americký bezsrstý teriér je menší nebojácný a bystrý pes, pro svůj temperament se hodí ke sportovně založenému člověku. Je inteligentní, mazlivý a naprosto neagresivní. Velmi touží po lidské společnosti, a proto je považován za psa společenského.

Autorka: Alexandra Horová, Foto: autorka, archiv Lucie Přikrylové a Žanety Dušákové

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test