český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Pavel Svoboda: „Bach dokonale vystihuje duši varhan…“

Varhaník Pavel Svoboda o sobě před časem řekl, že žije rychle, protože jedině tak zvládá nespočet aktivit, v nichž je zapojen. Přes své mládí patří mezi špičkové varhaníky, a to v celosvětovém měřítku. Koncertuje po celé republice, často vyjíždí za hranice, spolupracuje se skvělými sólisty i tělesy.

 

Je ovšem také zakladatelem a už osm let uměleckým ředitelem hudebního festivalu F. L. Věka. Založil spolek PROVARHANY, který zachraňuje královské nástroje v Podorlicku, i působí v oblasti osvěty například pořádáním odborných konferencí. Mimo to učí na dvou vysokých školách a v neposlední řadě velice aktivně podporuje projekt Svatovítské varhany.   

    

V Dvořákově síni Rudolfina jste na Pražském jaru hrál skladby J. S. Bacha a zahájil projekt kompletního provedení varhanní tvorby tohoto génia. Čím vás fascinuje? 

To se ani nedá vypovědět. Bach snad dokonale vystihuje duši varhan a ta genialita uvnitř je tak inspirativní, že ji chci poznat co možná nejlépe.

 

Vaše představení kompletní Bachovy varhanní tvorby bude probíhat na dvaceti koncertech během následujících sedmi let. Co bylo impulsem pustit se do této náročné práce?

Nejde jen o moje preference a „poznání“ tohoto rozsáhlého díla, ale také o určitou zkušenost. Jestliže učím na vysoké škole hru na varhany a studenti hrají vždy něco jiného, je na místě, abych jako pedagog celé to dílo ovládal. Bach je totiž základ. 

 

Prozradíte důležité kapitoly jistě zajímavého plánu? 

Plánuji jednotlivé koncerty s konkrétním zaměřením – třeba italské či francouzské vlivy v jeho tvorbě – budou to programy Francouzský Bach, Severoněmecký Bach, Vánoční Bach apod.

 

Kolik skladeb jste musel nastudovat a objevil jste při přípravě i nějaké dosud neznámé? 

Zatím mám v repertoáru asi třetinu, na většinu se teprve chystám. Sám jsem nic nového neobjevil – od toho máme hudební vědce a muzikology, aby bádali. Občas se skutečně něco najde. Neznám detaily, zda existuje i rukopis nebo jen opis, ale jednu „novou“ chorální fantazii jsem hrál v Lipsku. Byla nalezena před několika málo lety. 

 

Budete i natáčet?

Celého Bacha ne, ale teď právě připravuji jedno CD s nahrávkou jeho vrcholných děl. Natočeno bude stylově na varhanách G. Silbermanna kousek od Lipska, na které hrál i Bach. Takové nástroje by měli všichni varhaníci poznat. Nebo alespoň slyšet. Je to nádhera. 

Vzpomenete si na své první setkání s Bachem? 

Pamatuji si na Air z Orchestrální suity D dur, jak jsme jej hráli v ZUŠce u paní učitelky Daniely Štěpánové v úpravě pro dva akordeony. To byl zážitek! Jistě, slavné skladby se stávají slavnými tím, že je někdo použije ve filmové nebo populární hudbě apod. Podprahovým vnímáním je pak považujeme za důvěrně známé, vyznáme se v nich, máme je spojené s konkrétní emocí z filmu. První setkání s Toccatou a fugou d moll pro varhany bylo také fascinující. Ale vždycky přemýšlím, proč je tak známá d moll a nikoli třeba g moll, která není méně chytlavá či geniální.

 

S tímto skladatelem je spojen i váš velký úspěch z roku 2016 v prestižní mezinárodní soutěži Johann Sebastian Bach Wettbewerb Leipzig, kde jste získal titul laureáta. Jak soutěž probíhala? 

Slavná soutěž k poctě J. S. Bacha se koná od roku 1950. Zahrát si v místech, kde Bach působil a poznat specifika „jeho“ nástrojů je stejně důležité, jako setkávat se tam s kolegy z celého světa a navazovat kontakty. Bylo to náročné, zkušenost k nezaplacení. 

 

Jedná se o dosud největší úspěch vaší kariéry? 

To neumím posoudit. V hudebním světě možná ano, je ale spousta jiných věcí, které jsou důležité. 

 

Vraťme se zpět do pražského Rudolfina. V poslední době jste tam dvakrát vystoupil benefičně v rámci projektu Svatovítské varhany. Těšíte se na nástroj, který španělská firma Grenzing staví pro naši katedrálu? 

Ano! Pro nás varhaníky je to bez nadsázky stavba století a náš obor se tím stává součástí civilizovaného světa. Jsem nadšený z propojení kulturních, církevních a podnikatelských i politických kruhů, tedy lidí, kteří pomáhají tomuto záměru. Jsem přesvědčen, že lidé ve Společenství Svatovítské katedrály v čele s mecenášem a advokátem Pavlem Smutným dali tomuto projektu onu vysokou úroveň nejen díky zajištění financí, ale také publicity a kvality zpracování celé akce. Stejně jako kdysi národní sbírka na Národní divadlo se i tento počin jistě zapíše do dějin.  

 

Věřil jste od začátku v úspěch snah o pomyslné dokončení chrámu sv. Víta a v to, že se podaří shromáždit potřebných osmdesát milionů korun? 

V počátku jsem se hlavně obával, zda bude skutečně vybrána kvalitní firma. Pan Grenzing je naprostá špička a mám z toho obrovskou radost. Slyšel jsem i názory, že za tyto peníze by se postavilo varhan pět nebo víc. Možná ano, ale jejich životnost i kvalita by byla třeba desetkrát menší. Je to o filosofii, co chceme dalším generacím předat a jaké bude svědectví o naší době.

 

Znáte technické parametry budoucího nástroje? 

Bude to velký nástroj, který obslouží jak liturgii, tak koncertní provoz a naplní zvukem celou katedrálu. Technické detaily jsou na svatovitskevarhany.com a podle mého názoru nejerudovanější osoby při tomto projektu jsou Štěpán Svoboda a Josef Kšica, kterým budu vždy vděčný, že takovou věc rozjeli. 

 

Vy však podporujete nejen Svatovítské varhany, ale také záchranu královských nástrojů v Podorlicku, a proto jste inicioval vznik spolku PROVARHANY. Daří se plnit cíle, s nimiž jste jej na konci roku 2015 zakládal? 

Ano, díky skupině dobrovolníků, starostkám a starostům, benefičním koncertům a sbírkám se podařilo obnovit varhany v Dobrušce, Přepychách a letos i v Deštném v Orlických horách. Nyní startuje projekt v klášterním kostele v Opočně. Jde o to, že na kůrech kostelů je mnoho historicky cenných a jedinečných varhan. Místní si to často neuvědomují nebo nemají prostředky ani na pravidelnou údržbu natož na rekonstrukce. 

 

Co vám v této souvislosti dělá největší radost? 

Vše, co se podařilo a nadšení lidí, kteří pochopí, že u nich ve vesnici mají něco mimořádně hodnotného, čeho si začnou vážit a starat se sami.  

 

Vedle toho jste již osm let také uměleckým ředitelem hudebního festivalu F. L. Věka, pojmenovaného po obrozenci z Dobrušky, který se údajně setkal s Mozartem. Díky vaší dramaturgii si posluchači mohou vychutnat umění vynikajících interpretů. Koho se vám podařilo získat pro letošní rok? 

Letos, jako všude, si připomínáme sté výročí republiky. V tovární hale firmy KBA v Dobrušce zahraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu a přiveze Novosvětskou Antonína Dvořáka. Dále vystoupí Gabriela Beňačková a řada dalších interpretů. Myslím, že i lidé na „venkově“ si zaslouží kvalitní kulturu a kostely, synagogy, zámky a sály najednou ožijí. 

Jak těžké je získat absolutní špičky v oboru pro koncerty tzv. na venkově. Hrají roli i osobní kontakty a vaše renomé coby uznávaného varhaníka? 

Samozřejmě osobní kontakty vše zjednodušují. Nebudu ale zastírat, že ne všechny plány se podařilo uskutečnit.

 

Mimo již zmíněné aktivity působíte ještě na pražské HAMU a Pedagogické fakultě UHK. Je náročné to vše skloubit s vlastní koncertní činností doma i v zahraničí? 

Všechno dělám moc rád a nešlo by to bez lidí kolem sebe, jež pomáhají. Nyní zvažuji, kterou činnost omezit a na kterou se koncentrovat více. 

 

Vaše manželka Iva Kramperová je úspěšnou houslistkou. Potkáváte se často na pódiích? 

Teď méně než dříve. Letos asi jen tři koncerty.

 

Hodnotíte navzájem své výkony? 

Když je na to čas, tak asi ano, ale jde o naprosté detaily jako srozumitelnost ve velké akustice, volba tempa skladby apod. 

 

Půjde ve vašich šlépějích i malá dcerka?

Nevím, rozhodně ji nebudeme do hraní nutit. Pochopitelně vše vidí všude kolem sebe, dobře intonuje, má vynikající sluch, ale upřímně – spíš trochu doufám, že bude dělat něco jiného. 

 

***

Varhaník Pavel Svoboda (*1987) se hudbě začal věnovat na ZUŠ v Dobrušce, hru na varhany studoval na Konzervatoři v Pardubicích. Absolvoval AMU v Praze u doc. Jaroslava Tůmy, interpretační kurzy u významných varhaníků a roční stáž na Universität der Künste v Berlíně u nizozemského varhaníka Leo van Doeselaara. Na magisterské studium navázal disertací, na které pracuje v rámci doktorátu HAMU v Praze. Mezi jeho největší úspěchy patří titul laureáta ze soutěže Pražské jaro v roce 2013, o tři roky později získal 2. cenu a titul Bachpreisträger v prestižní mezinárodní soutěži v Lipsku. Jako sólista vystupuje s orchestry, účinkuje na hudebních festivalech doma i v zahraničí. Hrál recitály mimo jiné v Německu, Francii, Polsku, Číně, Kolumbii a to na prestižních pódiích (Katedrála Marseille, Beijing Concert Hall atd.). Nyní připravuje projekt, jehož cílem je nastudovat a veřejně uvést kompletní varhanní dílo Johanna Sebastiana Bacha. Je dramaturgem a uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a předsedou spolku PROVARHANY, který se zaměřuje se na ochranu historických varhan. V roce 2014 bylo vydáno jeho CD Historické varhany v Dobrušce 1727, druhý díl Historické varhany v Dobrušce 1904 vydala v roce 2016 společnost ARTA Records. Hru na varhany vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a je vedoucím Oddělení historicky poučené interpretace na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze.

 

Dana Ehlová, Foto: archiv Pavla Svobody

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270