Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

FLORA

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 8
2013 - ročník 45

Záhady české historie

Vltavín stále tajemný (2)

Kdo četl Malostranské povídky Jana Nerudy, jistě si vzpomene na pana Rybáře, který žil v přesvědčení, že vlastní velmi cennou sbírku drahých kamenů. Nakonec se ukázalo, že jde o vltavíny, které se sice o třináct let později – v době konání Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 – staly velmi vyhledávaným šperkovým kamenem, ale skutečným drahokamem nikdy nebyly.

                 Krásný moravský vltavín se skulptací o váze 153 gramy

Bývají označovány za polodrahokamy, ale ne všichni odborníci s tím souhlasí. Netrapme si tím však hlavu a spíše jako zajímavost si uveďme, že vltavín je spolu s českým granátem ryze domácím, českým a samozřejmě i moravským kamenem, který nenajdeme nikde jinde.
Vltavíny znal už prehistorický člověk, který je pro podobnost s obsidiánem využíval jako nástroje, ale i jako amulety, už ve starší době kamenné. Pak jako kdyby nadlouho upadly v zapomnění a znovu si získaly pozornost až na konci 18. století a zejména při jubilejní výstavě o sto let později, kdy se prodávaly zasazené ve zlatě jako šperky s drahokamem. Ale už tehdy se našlo dost chytráků, kteří místo kamenů používali lahvové sklo, což ovšem laik většinou pozná jen stěží.

Kámen všestranně prospěšný
Renesance zájmu o vltavíny přišla v osmdesátých letech minulého století a trvá dodnes. Každý šperk, do něhož je kámen vsazen, je vlastně unikát, protože i všechny kamínky zasazené do zlata, stříbra nebo jiného kovu jsou jedinečné svým tvarem, velikostí i barvou. A nezáleží na tom, jde-li o kámen přírodní nebo broušený.
Zvýšená obliba těchto kamínků bohužel vede už více než dvě desetiletí k tomu, že zejména jihočeské lesy, louky a nezřídka také pole jsou posety bezpočtem hlubokých jam vykopaných těmi, kteří se snaží objevit vltavíny. Především proto, aby je mohli prodat. Jde o činnost protiprávní, protože k těžbě jakýchkoliv nerostů je u nás třeba povolení, nehledě již k devastaci přírody či poškozování cizího majetku.
Vltavín je těmi, kteří na to věří, považován za měsíční kámen Blíženců, který ochraňuje před zlem, harmonizuje organismus, dodává energii, prohlubuje toleranci a velkorysost, a dokonce prý pomáhá při bolestech hlavy a chrání před nemocemi… No, důkazy na to bychom samozřejmě hledali marně. Každopádně je těch smyšlených atributů na jediný kámen trochu moc. Ať tak či tak, někdejší britský premiér Winston Churchill měl údajně vltavín stále u sebe v kapse. Ale nakonec každý to dnes může zkusit, protože šperky s vltavíny jsou cenově poměrně dostupné.

             Přívěšek s vltavínem – no řekněte, není to originální šperk?

Co zůstalo po pravěkých sklárnách
Pomocí radioaktivní metody byl stanoven věk vltavínů na 14,8 milionu let, což tedy znamená, že měly vzniknout v období třetihor, čili dávno před tím, než se na Zemi objevili první předchůdci člověka. Pro úplnost dodejme, že jiné tektity jsou podstatně starší, jejich věk dosahuje 35 milionů let, zatímco ty nejmladší pocházejí z doby před půl milionem let.
Toto poznání nám umožnil rozvoj vědeckých metod v relativně nedávno době. Předtím se všichni zaměřovali především na to, co je to za kámen a jak vznikl – což ale zajímá odborníky i nadšence dodnes. Už profesor Meyer, který jako první tento kámen v roce 1788 vědecky popsal, poznal, že vltavín není odrůda olivínu a přiklonil se k názoru, že by mohlo jít o útvary podobné tzv. fulguritům neboli sklovitým trubičkám vznikajícím roztavením horniny při úderu blesku. Ale těch je opravdu vždy jen pár, zatímco vltavíny se nacházejí v obrovském množství.
Jiní badatelé soudili, že kamínky vznikly přetavením popele pravěkých rostlin a poměrně dlouho se věřilo i tomu, že jde o pozůstatek činnosti pravěkých skláren. Podobné hypotézy šlo jen těžko prokazatelně vyvrátit, ačkoliv mineralogové upozorňovali na jedinečnost chemického složení vltavínů i dalších tektitů. Až stanovení věku kamínků dovolilo podívat se na dobu, kdy měly vzniknout.

                       Zbytky po "práci" hledačů vltavínů hyzdí naši krajinu...

Jeden nebo dva meteority?
Už v roce 1928 přišel mineralog J. Hanuš s první „kosmickou“ teorií: vltavíny jsou meteorologické sklo, které odkapalo při průletu a roztavení sklovitého meteoritu o váze asi tisíc tun v zemské atmosféře. Hanuš vypočetl i potřebnou teplotu (1500°C) a určil také směr letu meteoritu z Čech směrem na Moravu. V roce 1942 podpořil tento názor jiný významný mineralog J. Oswald, ale podle jeho mínění letěl onen meteorit právě opačným směrem, tj. z východu na západ.
Došlo tudíž ke sporu obou vážených kapacit a jako východisko z neřešitelné situace byla nabídnuta další hypotéza: nad jihem Čech a Moravy došlo ke srážce dvou meteoritů, z nichž jeden letěl na východ a druhý na západ. Kdo čekal, že tím bude egu obou mužů učiněno zadost, ten se mýlil, navíc se většina tehdejších odborníků postavila k této teorii naprosto odmítavě. Stačilo vzít do úvahy to, co všichni už dávno věděli a v čem je další jedinečnost vltavínů – nelze je totiž přetavit, protože při teplotách nad 1700°C se zničí.
Jak ale potom mohl takový kámen vzniknout?

Jiří Bílek
Foto archiv