český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

AKTUALITY Z REDAKCE

"Napíše ti, že už se s tím nedá nic dělat, že už to šlo do tisku,“ řekli mi doma.

„Ale to by mi Milan (Ivan, Pavel, Karel, vyberte si) neudělal,“ namítl jsem. Znovu jsem si v počítači prohlížel sazbu knihy, kterou jsem ilustroval, a nevěřil svým očím. Obrázky nesmyslně ořezané, detaily necitlivě vytržené z kreseb a použité ve zcela jiném kontextu, zvětšeniny ad absurdum, velké záležitosti zmenšené na obtížně čitelný detail. Amatérská práce šíleného sazeče, hrůza.

Před časem mě požádal jeden známý, abych mu nakreslil obrázky k  jeho knize pro děti. Projekt zajímavý a já na něj rád kývl. Po nějaké době jsem odeslal deset celostránkových ilustrací.

„Milane, až to bude vysázené, tak mi, prosím, sazbu pošli v elektronické podobě, abych se podíval, zda se nevloudila nějaká chybička. Pamatuješ, jak jsme tam minule měli jeden obrázek dvakrát a jeden vůbec? Ještě, že jsem to tenkrát včas zachytil, “ napsal jsem k zásilce. Zde musím poznamenat, že můj známý si knihy vydává sám a  tudíž nezaměstnává žádný redakční tým. Jeden sazeč, někdo na korekturu a šmytec.

„Jaromíre, mohl bys, prosím, připravit do tisku obálku? On toho nějak není schopen,“ přišlo mi po několika dnech. To mě trochu vyděsilo. Žádosti jsem vyhověl. Dávno již pracuji na něčem jiném, když konečně dorazila v elektronické podobě hotová sazba. Vyděsila mě hodně.

„Ahoj, Milane, dodal jsem ti deset celostránkových ilustrací. Nezlob se, ale tomu, co udělal s ilustracemi ten, kdo knihu sázel, se říká zásah do autorského díla,“ napsal jsem v reakci na tu hrůzu.

„…každý, kdo to viděl, byl nadšený, až tu knížku dostaneš do ruky, tak tě to s ní smíří,“ stálo mimo jiné v odpovědi. Zdá se, že už s tím nehodlá nic dělat! Dá se proti tomu nějak bránit?

„Ahoj, Milane, pokud kniha vyjde ve verzi, v jaké jsi mi ji poslal, tak prosím neuvádějte na obálce ani na vnitřním titulu mé jméno.“

„Bohužel, Jaromíre, už s tím nejde nic udělat…“

„Tak to vidíš,“ řekli mi doma.

Čím bíti…?

Jaromír F. Palme, výtvarník a muzikant

Nakoupit si do zásoby není problém. Máme ledničky, mrazničky, spižírny, komory, sklepy, půdy… Když na to přijde, můžeme si udělat zásoby, které nám umožní nevycházet z našich domovů klidně několik týdnů. Přežijeme to.

Je tu ale pár věcí, které prostě nijak nezakonzervujeme, nezamrazíme ani nenakoupíme v instantní podobě na pak. Jednoduše se jimi nedá nijak předzásobit, i když víme, že se bez nich budeme muset nějaký čas obejít.

Do této imaginární přihrádky ve špajzce patří všechna objetí a pohlazení, každá mezigenerační pusa na tvář, všechny ty různě intenzivní poplácání po ramenou a pevná stisknutí ruky. Přitulení, jakými se k sobě tulí jen rodinní příslušnici, když se spolu vítají nebo loučí. Doteky, kterými si říkáme, jak jsme pro sebe vzájemně důležití, aniž by vlastně kdokoli cokoli řekl. V téhle přihrádce jsou všechny ty nepostradatelné maličkosti, které voní člověčinou. A nejen ty.

Patří sem taky vůně – třeba tátova garáž, tetiny perníčky nebo babiččin krém na ruce. A gesta! Jako třeba mrknutí, když se tě s vývrtkou v ruce spiklenecky ptají, kdo dnes řídí. Nebo svraštělé čelo, když přijdeš později, než jsi slíbil. Úsměvy, tak jak jsme zvyklí je rozdávat a s potěšením přijímat. Hlasy – od šeptání až po křičení, podle situace, každopádně autentická řeč, tady a teď, i s člověkem z masa a kostí. Ne lidi z mobilů a počítačů.

Rituály, jako je středeční káva s holkama, pivo po fotbale nebo nedělní oběd u rodičů. To všechno z našich životů na čas zmizelo. Virus, který nás dočasně uvěznil v našich domovech, nám nenápadně připomenul, že zatímco bez věcí se člověk dost dobře obejde, bez lidí to nějak není ono. Jestli je něco ale vážně důležité, je to nerezignovat na úsměv. S rouškou se prostě musíme mnohem víc smát očima. Stačí si představit, že doba, kdy se zase budeme mít dobře, je každým dnem blíž a blíž…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Začalo to nenápadně – v daleké Číně propukla podivná chřipka. Nemocní přibývali a nemocnice nestíhaly. Lidé se ocitli v karanténě doma. Nemoc si vyžádala nejvyšší daň. Podivný vir se rozhodl, že nezůstane pouze v jediné lokalitě a rozprskl se přes Itálii do celého světa. Je všude a každá země s ním bojuje, seč může. Nejohroženější dnes je Evropa. Názory na postup ochrany jsou různé, všude však epidemiologové zdůrazňují hygienu.

Všemi opovrhovaný škůdce většinu z nás usadil doma, zpomalil spěch dopředu a výš. Ukázal, že je potřeba se trošku zastavit, rozhlédnout se a začít zase od začátku – od rodiny. Trochu jsme se rozprchli a zapomněli na sebe. Rodina jako „stavební jednotka“ státu je víceméně opomíjena. nyní je rodina to nejdůležitější. Znovu jsme zase pospolu a učíme se spolu mluvit. V rámci rodiny a za dodržení veškerých pravidel si děti hrají s babičkami a dědečky a jejich rodiče zásobují základní jednotku jídlem a hygienickými prostředky. Pravda, jde to lépe než v dávných dobách, protože máme televizi, tablet, mobil a další moderní vymoženosti.

Děti se učí doma. Musí pochopit, jak pracovat s učebnicí i internetem bez náležitého vedení. Najednou rodiče vidí, kolik toho zvládaly ve škole a současně, kolik oni toho sami zapomněli. Ponořit se do matematiky, českého jazyka a dalších disciplín není od věci. Vždyť člověk by se měl učit po celý život.

Pomalý svět dospěl k velikonočnímu týdnu. Není a nebude o velkých shromážděních a setkáních. Sice pomůže technika, ale hlavní budou oslavy rodinné. I tady však musíme dbát základních hygienických pravidel. Nemůžeme přece jeden druhého ohrozit.

Letošní Velikonoce asi nebudou tolik veselé, jak jsme zvyklí, určitě však budou o větší sounáležitosti a silnější pokoře než kdy jindy. Je čas zastavení se a čas nového zrodu. Letošní jaro nám dalo pár na zadek, že jsme neposlouchali varovné signály, ale taky ukázalo cestu jak dál. Stačí jen zpomalit, neplýtvat a s rozvahou žít klidný vlastní život bez zbytečných kotrmelců.

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Poslední dobou nám řada z vás píše, že náš časopis nacházíte ve schránce někdy až dokonce ve čtvrtek, v pátek, místo obvyklého pondělí, jak tomu bylo dříve. Je to tím, že od nového roku zdražila pošta své služby a museli jsme přistoupit na nový systém dodávky D+2. To znamená, že od dodání by měla být zásilka doručena do dvou pracovních dnů. Naši rodinu dodáváme do expedice v pátek, měla by tedy být doručena nejpozději v úterý následujícího týdne. Zatím nový systém nefunguje. Žádali jsme proto Poštovní novinovou službu o nápravu doručování. Věříme, že i v tomto nelehkém období bude náš časopis distribuován dle smlouvy.

Jak tedy s reklamacemi? Ideálně se obracejte přímo na expedici prostřednictvím bezplatné linky 800 300 302. Stejné číslo je určeno i pro objednání časopisu, odhlášení předplatného či doposlání některého z dřívějších čísel.

Věříme, že se brzy vše ukotví a Naše rodina k vám bude chodit zase jako hodinky. Děkujeme za pochopení a jsme s vámi i v těchto neutěšených dnech, které na všech nyní leží.

Redakce

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test