český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Esemesky s informací, kdy vám bude doručena zásilka, nejsou ničím výjimečným, já jsem však jednu výjimečnou před časem dostala. Stálo v ní: „Dnes 13:48–15:48 vám doručíme balík. Pro změnu volejte 7*4*31005, kurýr Mrtvý.“ Rozesmála jsem se. Moje cyničtější já by dokonce řeklo, že jsem byla mrtvá smíchy. Mohla za to dětinská představa, jak mi balík doručuje mrtvola. Normální kostlivec z kabinetu přírodovědy.

Bylo to totiž kromě halloweenu poprvé, kdy jsem se setkala s živým Mrtvým. Byl to vlastně první takto Mrtvý člověk, který mi zkřížil cestu. Podle celorepublikové statistiky má přitom stejné příjmení 99 lidí, což není úplně málo. Jejich věkový průměr je 44 let. Většina tuzemských Mrtvých je tedy podle ontogeneze člověka stále ještě v období zralosti, nebo chcete-li, jednou nohou ve středním věku. Zajímavé.

Žít s příjmením, díky němuž dennodenně balancujete na prahu života a smrti, musí být setsakramentsky těžké. I naprosto běžné rozhovory se totiž mohou lehce zvrtnout v tragikomedii. Třeba v pojišťovně: „Pane Mrtvý, mohl bych vám nabídnout životní pojistku?“ Nebo v hotelu: „Pane Mrtvý, budete chtít pokoj s přistýlkou?“ Či v kostele: „Berete si zde přítomného pana Mrtvého?“ Na dentální hygieně: „Pane Mrtvý, budete chtít odstranit zubní kámen?“ Nebo na ulici: „Tak se mějte hezky a pozdravujte paní Mrtvou!!!“ A krušné chvilky lze zcela jistě zažít i po telefonu: „Dobrý den, tady Mrtvý, mohl bych si, prosím, objednat pizzu quattro formaggi?“

Otázky. Samé otázky. Je to, co žije všech 99 zmíněných spoluobčanů ještě normální život, nebo už je to život posmrtný? Troufl si někdo z nich někdy koupit zájezd k Mrtvému moři? A tak zatímco někdo se ptá, co se stane po smrti s naším tělem a duší, někoho dalšího zase zajímá, co se stane se zásilkou, když se na nás pan Mrtvý nedozvoní. Nikdo totiž přirozeně nechce jít smrti naproti…

Naše mateřština je každopádně úžasná v tom, že nám tyto otázky dovolí položit.

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Léto skončilo a z dovolených se vrací i poslední vytrvalci, kteří si mohou dopřát zářijový přesah. Ať už přicestovali z přímořských destinací, světových metropolí nebo českých luhů a hájů, na všechny čeká nějaké překvapení. Klíčová příjezdová cesta je neprůjezdná, neboť prasklo vodovodní potrubí a pilní pracovníci stačili vozovku zcela rozkopat. Stoletý strom před domem nepřežil poslední bouřku, blesk ho rozťal vedví a padající větev rozbila okna. Soused se odhodlal k opravě fasády, obehnal dům lešením a tím prakticky znemožnil přístup do vedlejších domů. Bezpečně zaparkovaný automobil zmizel a čeká na odtahovém parkovišti, kde ho však lze získat až po zaplacení nemalé částky. Kdosi utrhnul schránku. Kdosi posprejoval omítku. Kdosi zničil plot, schody, vrata, záhony, skleník, altán, garáž nebo alespoň ukradl popelnici.

Tatam je letní pohoda, zmizí obvykle jako mávnutím kouzelného proutku, stačí se jenom vrátit domů. Při pohledu zpět si nelze nevšimnout, že rozdíl mezi klidovým stavem na dovolené a rozjitřeným stavem po návratu je čím dál patrnější. Pokud před deseti lety lidé potřebovali týden až čtrnáct dní, aby zapomněli na nekonečné písečné pláže, romantické procházky podél Seiny, klenoty světových galerií, hluboké šumavské lesy, průzračná ledovcová jezera či krkolomné vysokohorské stezky, dnes stačí nanejvýš čtyřiadvacet hodin.

Návraty k všednímu, běžnému a tedy tzv. normálnímu životu se patrně nemohou už dnes obejít bez notné dávky adrenalinu, který bezpečně vytěsní všechno pozitivní uplynulých týdnů. Je třeba urychleně koupit novou schránku, nechat zasklít rozbitá okna, najít zmizelý automobil, spravit plot a přesvědčit souseda s lešením, že nemá právo znemožnit ostatním přístup do jejich vlastního domu. I zaměstnavatelé rádi přicházejí s nešťastnými nápady zkraje podzimu.

Jak prozíraví byli ti, kdo během léta co nejvíce odpočívali! Jako by věděli, že podzim nás spolehlivě o veškeré silové zásoby připraví.

Magdalena Wagnerová, spisovatelka

Foto: Pixabay

Dívám se ráno z okna, a jestli se mi něco nechce, tak vyrazit do sychravého počasí, deště a teprve pomalu odplývající temnoty. Léto je definitivně pryč a přichází ta část roku, která nepatří k nejoblíbenějším. Pravda, když se zrovna vyčasí a postupně se začnou objevovat pastelové barvy podzimu, má to také něco do sebe, ale pro všechny, kteří ještě nedávno jeli na prázdninové vlně, je zkracující se den a nástup chladu, mokra a chřipky poněkud náročný. Nakonec přece jenom seberu kabelu a vyrazím.

My, Češi, nejsme zdaleka jediní, kdo mívá v létě okurkovou sezónu. Tohle období, kdy se děje minimum mediálně významných událostí, dobře znají i v jiných koutech Evropy, potažmo světa. Poláci mají „sezon ogórkowy“, Britové „silly season“ neboli hloupé období, Němce trápí takzvaně „Sommerloch“ aneb letní díra, během níž se v médiích místo seriózních zpráv pravidelně objevují různé senzace. Jak napovídají následující novinové titulky, ani letos tomu nebylo jinak.

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test