český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Když jsem minulou středu stál na Václavském náměstí v den a hodinu výročí Palachova činu, během připomínky padesáti let, které od té doby uběhly, šly mi hlavou různé věci. Nejsilněji se mi asi na mysl drala otázka, zda v nás opět nenarůstá lhostejnost, která mladého studenta Jana dohnala k tomu, co učinil. Lhostejnost, jež pramení ze zklamání. Letos uplyne třicet let od sametového převratu, od znovunabytí svobody, kterou si určitě mnoho lidí představovalo jinak – možná právem, možná trochu idealisticky. Možná jsme měli pocit – já jsem to tehdy prožíval jako malý chlapec – že všechen marast, faleš, pokrytectví a neupřímnost odtáhnou a ke slovu se dostane to lepší z člověka. To se nestalo. Pokrytectví kvete za každého režimu a  lumpové se také najdou všude. Vždycky mě ale zabolí, když od lidí ve svém okolí slyším, že by se na všechny veřejné věci nejraději vykašlali, že stejně nic nedokáží změnit, že je to marné. Právě tito přátelé a známí – často i chytří a aktivní lidé – mi pomyslně procházeli před očima, když jsem s kytkou v ruce stál u kovového kříže zasazeného v chodníku, na který upadlo před padesáti lety těžce popálené tělo studenta, který se ve svém svědomí nemohl a nechtěl smířit s „normalizací duše“ svého národa. S lhostejností a otupělostí. Jak proti ní bojovat? Snad jedině vírou. Pro nás, věřící, je samozřejmě po ruce víra v Boha, o jejíchž základech si budeme tento rok v katechetickém seriálu s jistou pravidelností povídat. Ještě důležitější je někdy víra v to dobré v člověku. Vždyť naše společnost je taková, jakou ji my vytvoříme, jeden každý z nás. Nenechme se proto strhnout do lhostejnosti a otupělosti, hledejme to dobré v sobě. „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na který právě stačí,“ jsou Janova poslední zaznamenaná slova. Když se jich budeme držet, uctíme jeho památku nejlépe.

ThDr. Petr Jan Vinš, redaktor

Foto: Pixabay

Možná jste si také všimli: V poslední době jako by každý mluvil jen o sobě. Třeba někdo se na besedě k mým knihám, při živém vysílání z terénu anebo na nějaké společenské akci, kterou moderuji, ke mně žene, usmívá se a říká: No, to jsem rád, že vás poznávám. Představí se a pak už mluví jen o sobě. Děje se to čím dál častěji. Nejspíš proto, abych nezpychl a nepřipadal si moc zajímavý.

Rozhovory jsou dnes často jen dva monology, které si dva lidé navzájem přeříkávají. Trochu nešikovné to bývá u zubaře či jiného lékaře, anebo u právníka, od kterých jsme čekali, že nás vyslechnou a pomohou. Tak on to nebyl ten zub, který jsem vám vyvrtal? No, to se stává.

Umění naslouchat se nenosí, nepěstuje a věnuje se mu málokdo. Psychologové říkají, že je to tím, že žijeme v individualistické společnosti zaměřené na úspěch. Něco na tom bude. Já si ale myslím, že v tomto směru také hodně selhává škola. Vlastně i společnost jako celek. Nikde se moc nediskutuje. Svůj velký podíl na tom mají takzvané sociální sítě, díky kterým se každý může stát inscenátorem svého života a šiřitelem informací, na které donedávna měla monopol jen média, tisk, rozhlas, televize. Ta referovala jen o těch slavných, zajímavých, výjimečných.

Dnes je důležitý každý, opravdu se kde kdo může stát na těchto sítích pupkem světa a nechat se o tom ujišťovat takzvanými přáteli. Proč by se pak zajímal o druhé, že? Mám kamaráda Honzu, skutečného přítele, ne z internetu. Kamarádíme se už od studií na vysoké škole. Před lety emigroval do Velké Británie, dnes žije napůl tam a napůl ve staré vlasti. Naše přátelství přečkalo ledacos. I několikaletou emigraci. Honza má dva syny a ty od mala učí zajímavou věc. Říká jim: Ptejte se lidí, how are you? Jak se máš či máte? Až pak vyprávěj o sobě.

Přijde vám to jako maličkost? Mně to přijde hodně důležité. A zrovna teď na začátku nového roku bychom se měli ptát všichni jako první a stále dokola: How are you, přátelé? Co takhle si to dát jako opožděné předsevzetí?

Václav Žmolík, moderátor a publicista

Foto: Pixabay

Každý nový rok s sebou přináší změnu. Nejsem sice velký fanoušek všelijakých novoročních předsevzetí, která málokdy přežijí Tři krále, přesto nemohu popřít, že se s každým novým rokem něco trochu změní. Konec konců usvědčuje mě vlastní ruka, které vždycky nějakou dobu trvá, než se naučí u data psát rok s novou číslovkou na konci.

Čas plyne kupředu i v cyklech. Některé věci se stále opakují – například církevní rok se svojí sestavou svátků, ale třeba i narozeniny, jmeniny a výročí našich blízkých – některé ale jdou jen jedním směrem. Kdo viděl na vlastní oči vyrůstat své děti, moc dobře ví, že to je proces, který se nedá ani zastavit, ani vrátit, jakkoli by třeba člověk někdy chtěl. Stejně to je i s životem každého z nás, s životem, který jako řeka plyne zákonitě jenom jedním směrem.

Na sklonku minulého roku jsme se jako časopis i jako redakce rozloučili s naším vydavatelem a patronem JUDr. Františkem Taliánem – tím se uzavřela jedna kapitola, ale jenom proto, aby se vzápětí otevřela nová. A stejně tak, jako u všech změn, které přináší nový rok nebo jakákoli zlomová situace v životě, je důležité hledět budoucnosti vstříc nikoli s nedůvěrou, ale s nadějeplným optimismem.

Znám mnoho lidí, které v životě potkala zlomová událost, ať už to bylo v osobním životě, v zaměstnání, nebo třeba proto, že se sami rozhodli se svým životem něco zásadního udělat. Vždycky jsem obdivoval, když se k takové změně dokázali postavit pozitivně a vidět v ní v první řadě novou naději a výzvu do dnů budoucích. Možná, že to máte podobné.

Přinese rok 2019 něco nového, něco, z čeho se budeme moci radovat a těšit? Já věřím, že ano, a zároveň věřím, že u toho budeme spolu. Při všech změnách, které v životě nastávají, je totiž důležité, aby zároveň něco zůstalo pevné a stabilní. A pro nás v redakci Naší rodiny jste touto stabilitou, o kterou se opíráme, právě vy. Budiž vám za to díky a za nás všechny vám přejeme srdečné pour féliciter 2019.

ThDr. Petr Jan Vinš, redaktor

Foto: Pixabay

To nám to zase uteklo jako voda. Než se člověk pořádně nadechl, znovu chystá překvapení pro blízké pod stromeček, uklízí, peče a chystá se na Štědrý večer. Snad se letos ubráníme spotřebnímu přístupu a vše bude, jak má být. V pohodě, klidu, rozjímání…

Právě vyšlo poslední dvojčíslo padesátileté Naší rodiny. Chystáme se společně na jednapadesátku. Věřím, že se bude dařit jako v ročnících předchozích. Aby se všechno patřičně povedlo, je čas bilancovat, rozebírat, hodnotit. Kudy vyrazit, kam se posunout, koho nově oslovit.

Proto coby šéfredaktorka beru zase po roce tužku a píšu si na papír do kolonky s plusem nahoře, co se opravdu zdařilo, a do kolonky minusové, kam už raději nelézt. Naštěstí na to nejsem úplně sama. Při ruce mám dopisy čtenářů. Plusových znamének je většina. A těch několik minusů jsme si do jednoho zasloužili. To však neznamená, že bychom v redakci měli usnout na vavřínech a vesele se oddávat lenošení, když se tak dobře vede. Kdepak.

Kudy půjdeme dál? Především zůstaneme pohodovým časopisem. Budeme hledat zajímavé lidi a jejich příběhy, jež se objeví v Rozhovorech. Určitě navštívíme místa od nás kousek dál v rubrice Cestopis, vydáme se po pěšinách i silnicích doma v Tipech na výlet. Svět víry na osvědčených stranách neopomineme, před ním se zaskví zajímavosti z Moravy, Slezska i Čech. Zůstane receptář, Zdraví i Rodina od A do Zet, budeme vařit, číst a luštit.

Hlavně se těšíme na příspěvky čtenářů, které otiskujeme v Kaleidoskopu. Máme radost, že se rubrika osvědčila a někteří dokonce píšou opakovaně. A co vy, ostatní? Nenechávejte si svoje příběhy jen pro sebe. Těšíme se na ně v redakci a určitě udělají radost dalším čtenářům.

Vánoce jsou tady, v redakci už máme rok 2019, protože jsme o kus napřed. Vám přejeme štěstí a zdraví, hodně spokojenosti a hlavně, ať je nám spolu pořád tak dobře, jako je doposud.

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test