český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

AKTUALITY Z REDAKCE

Možná jste si toho všimli, v Praze je to nepřehlédnutelné, ale opět se začíná chodit na procházky. To se, nejlépe v sobotu nebo v neděli odpoledne, celá rodina, taťka, mamka, syn i dcerka, ale třeba i babička, dědeček či jiný blízký člen rodiny, pěkně, i když ne přímo formálně, oblékne, odhodí starosti a všichni vyrazí do ulic. V Praze nejlépe na Staré Město, Josefov, Malou Stranu a Pražský hrad, nebo do Stromovky, Grébovky, zoo, na pražská nábřeží anebo na Vyšehrad. Možností je v každém větším městě řada.

Chodit na „korzo“, termín, který se používal za našich prababiček, bylo normální a patřilo k dobrému tónu. Prospívalo to zdraví, dodávám. Pak se vytratilo. V posledních pár letech se ale zdá, že se zvyk díky dnešním mladým či mladším ročníkům vrací. V Praze, a myslím, že to platí i v jiných velkých městech, potkávám opět rodinky na procházce.

To je moc dobře. Město opět žije, zatímco před pár lety bylo o víkendech a svátečních dnech liduprázdné a v ulicích jste potkali leda tak cizince. Změnil se životní styl. V mnoha firmách se pracuje opravdu usilovně a není možné v pátek v poledne se vším praštit a ujet na chatu či chalupu. A přiznejme si, že tyto cesty byly často útěky ze stísněných bytů v paneláku a z měst, kde bylo stejně všechno zavřené, a chodit pravidelně do restaurací na to člověk neměl.

Dnes láká spousta podniků, kam zajít na kávu, zákusek, oběd s přáteli a rodiči, ale třeba i se psem, kočkou, i s fretkou na vodítku. Rodinky dvacátníků, třicátníků a čtyřicátníků si procházení užívají. Často se přidávají i ti starší.

Navíc se projevila inspirace ze zahraničí. Praha je plná cizinců, kteří tráví čas v ulicích. Též spousta z nás v cizině v minulých letech pracovala, studovala nebo byla na dovolené, a tak ledacos okoukala. Víkendy už nejsou časem útěků na chaty a chalupy. Už víme, že je hezké projít se s nejbližšími, posadit se na kávu s kamarády a ukázat dětem, co všechno stojí za vidění ve městě, ve kterém žijeme. A to je moc dobře.

Václav Žmolík, moderátor a publicista

Foto: Pixabay

V Olomouci se nám stala před časem taková nepříjemnost. Na chodníku v Kateřinské ulici, což je jedna z ulic vedoucích na Dolní náměstí, ležel v osm hodin ráno beran. A protože my, místní, nejsme k situacím, kdy se nám v centru města na chodníku bezdůvodně povalují sudokopytníci, lhostejní, někdo z kolemjdoucích duchapřítomně přivolal policii. Beran byl totiž dřevěný, a přestože nebyl čipovaný, i městským strážníkům bylo hned jasné, kam tento nemluvný, tupě zírající cvalda patří.

„Strážníci dřevěnou ovci v pořádku naložili do auta a vrátili ji následně na své místo do betléma,“ uvedl mluvčí městské policie Petr Čunderle. Přestože by se slušelo doplnit dudlaj-dudlaj-dááá, mluvčí doplnil, že se strážníkům nepodařilo zjistit, kdo vyřezávané zvíře takto přemístil. Já bych ale spíš řekla, že se nikomu nechtělo prohlížet záznamy z městského kamerového systému a zkoumat, kdo si nese pod paží kabelku a kdo kus dřeva.

Obzvlášť tedy ne ve stejný den, kdy do olomouckého Vlastivědného muzea přivezlo ozbrojené komando originál sošky Věstonické venuše. Pokud jste tento napínavý vánoční příběh dočetli až sem, možná vám neunikl jeden zajímavý detail. Prozradím vám ho. Z betléma se nám ztratil beran, ale policie zpět vrátila ovci. Bojím se skoro pomyslet, co by se stalo, kdyby se ztratila třicet tisíc let stará Věstonická venuše. Vrátili by zpět strážníci Mars? Nebo Věstonické Pluto?

Jednoduché to před Vánoci ovšem neměli ani v podhůří Jeseníků. Na náměstí v Bruntálu se objevil tak ošklivě hranatý vánoční stromeček, že kvůli tomu musela zasednout mimořádná městská rada. Vážně! Hranatou jedli nakonec technické služby v koruně trošku prořezali, dole naopak přidrátovali pár větví… prostě šli na to, doslova, od lesa a i Bruntál tak bude mít Vánoce, jak se sluší a patří. A to je dobře.

Jménem celé naší redakce bych vám, milí čtenáři, ráda poděkovala za přízeň, popřála klidné Vánoce bez sebemenších lapálií a co nejlepší vstup do nového roku.

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Nestačím sledovat, kde se mají bourat pomníky toho či onoho, a naopak, kde chtějí postavit nový památník Frantovi či Pepíkovi. Je toho teď tolik, že se nedokážu orientovat a přiznávám, že si připadám jako nevzdělanec a hlupák. Ostatní tomu totiž asi rozumějí, proto je kolem toho tolik diskusí, polemik, odborných stanovisek a politických vyjádření, z čehož jasně vyplývá, že já jsem asi tím nejhloupějším ze všech hloupých, když to nechápu.

Představte si, že i na adventních trzích se lidé hádají kvůli pomníkům. Jeden by je zbořil všechny, druhý tvrdí, že to má zůstat, jak to je, třetí chce obnovit už ty zbořené a čtvrtý je pro postavení nových a hlavně někomu jinému. Popíjejí k tomu svařák, ale na krásnou předvánoční atmosféru mezi nimi to moc nevypadá.

Pomníky se stavěly a bořily – alespoň v české kotlině – vždycky když se měnil režim. Ale proč teď, když není žádná „nová doba“. Už jsem se přiznal, že odborníkem přes pomníky nejsem, ale zdá se mi čím dál víc, že ti stavěcí a bořící specialisté svými odbornými stanovisky a svými „pravdami“ odvrací pozornost lidí od důležitých věcí k blbostem. Jsou rozbité silnice, křivé chodníky, auta popojíždějí v kolonách, nebo spíš stojí, a vlaky mají pořád zpoždění. To se ale neřeší, na to není čas a ani energie. Teď jsou problémem pomníky!

Nechci však být pesimistou. Zrovna teď, v adventu, když voní skořice, svařené víno, všude je nazdobeno a začíná se péct vánoční cukroví. A teď se podržte – i o pomníku může být optimistická zpráva. Před pár dny v Plzni znovu odhalili impozantní památník československým legionářům. Donedávna stál před hlavním vlakovým nádražím, ale kvůli rekonstrukci terminálu musel na čas pryč. Po opravě se řešilo, zda jej vrátit na původní místo, kde je nově parkoviště, nebo hledat jiné, důstojnější. Vyhrála druhá varianta – čestné místo na upraveném prostranství před základní školou na Slovanech ve druhém městském obvodě. Víc se o tom dočtete v čísle 50.

PhDr. Alois Žižka, redaktor

Foto: Pixabay

Už je to zase tady! V ulicích potkáváme dívenky tetelící se v lehounkých střevíčkách a společenských šatech ukrytých pod kabáty, a mládence, kteří se nejistě ošívají v oblecích s kravatou, s jejímž uvázáním ještě pomohl tatínek. Taneční jsou v běhu. Taky startuje plesová sezona. Možná jste letos do tanečních i vy vyslali dceru nebo syna. U dcer to bývá povinnost veselejší, lehčí. Mladí páni moc do tanečních nechtějí. Z toho důvodu pak jsou nešťastné i slečny, protože pro ně je v kurzech méně míst, nebo se nedostává tanečníků. Je to takový začarovaný kruh. I když…

Myslím, že díky televizní soutěži StarDance se to trochu mění. Společenský tanec se opět stává něčím obdivovaným a sledovaným. Vždyť tenhle televizní formát trhá mnohé rekordy ve sledovanosti, a to nejen v České republice. Tanec se určitě stal daleko populárnější mezi dospěláky, mezi těmi dříve narozenými. Mnohé páry se rozhodly docházet do kurzů pro dospělé, tedy, jak já říkám, pro starší a pokročilé.

Ani my s manželkou jsme neodolali vábení tanečního parketu a tančíren. V několika lekcích po sobě jsme zažívali po příchodu do tanečního sálu ono zvláštní šimrání jako před závodem. Jakmile zazněly první takty, vnímali jsme eleganci tance, krásnou hudbu a společnou radost z pohybu, kterou s námi sdílely i další páry. Hlavně jsme obdivovali vybrané způsoby učitelů, kterým jsme říkali Maková panenka a  Motýl Emanuel. Byli opravdu tak hezcí a elegantní. Moc jim to slušelo.

Nám to snad také slušelo, i když tak elegantní jsme zdaleka nebyli. Manželka mě častovala oním: zase mi šlapeš na nohu, a rozčilovala mě svou roztržitostí. Já jsem byl mezi hodinami, stále zavalen prací, neměl vůbec čas pilovat figury. Tak jsme docházení do tanečního kurzu po čase vzdali. Škoda. Ale moc rád na to vzpomínám a vždycky, když zazní taneční hudba, mám chuť jít na parket. Třeba zase znovu začneme. Nezapomeňte na to, co se říká: Tanec nás dělá krásnými…

Václav Žmolík, moderátor a publicista

Foto: Pixabay 

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test