český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Roky utíkají každému. Co se dá dělat, povzdechne někdo. Zejména my, chlapi, nad tím často jen mávneme rukou. Ale něco se přece jen dělat dá. Rada zní: Nikdy to nevzdávat, pánové. Stačí se podívat na internet a člověk najde spoustu návodů, jak si udržet mládí. Určitě je důležitý mladistvý vzhled, štíhlá postava, ale také hezká pleť a upravené vlasy.

Naše polovičky o péči vlastního těla vědí své. Ale jak se rozhlížím, začínáme se v tomto směru víc snažit i my, muži, i ti dříve narození. Neplatí to už jen o mladých hipsterech, kteří si pravidelně chodí do holičství nechat zastřihnout svůj vous. A vězte, že je to docela příjemné, když o vás někdo pečuje. Pokud jste něco podobného nezkusili, doporučuji.

Dnes to v pánských kadeřnictvích vypadá úplně jinak než v dobách našeho dětství, kdy nás ostříhali buď „do ztracena“ anebo „na havla“, výsledek byl odstrašující. Vůbec důležitá rada zní: Vyhraďte si nějaký čas pro sebe, pro péči o tělo a duši. Věnujte se koníčkům a zálibám. Není nic smutnějšího než lidé, kteří nemají žádné hobby. Baví je pouze vysedávat u televize.

Abyste se udrželi štíhlí a fit, je důležité se pravidelně hýbat. Báječný je sport. Ve vyšším věku různé aerobní aktivity jako plavání, cyklistika, běh na lyžích nebo třeba tanec. Chodili jsme s manželkou do tanečních pro starší a pokročilé a moc jsme si je užívali. Jak pobyt v příjemné společnosti, tak elegantní pohyb. A navíc, když jsme šli z hodiny, měl jsem pocit, jako bych za sebou měl opravdový sportovní trénink.

Ale ne každému jeho zdravotní stav umožňuje sportovat. Pak jsou prima aspoň procházky. Třeba jen chůze do schodů. Pamatujete, jak jí holdovala báječná paní Ljuba Hermanová? A jak jí to až do vysokého věku slušelo? Víte, co je ještě zajímavé? Dostal jsem od dětí k narozeninám takové ty „fitbin“ hodinky, co počítají kroky a měří tlak a všelicos dalšího. A to byste neřekli, co toho nachodíte po bytě. To je vám zajímavé. I několik kilometrů. I když je pravda, že máme velký vinohradský byt… 

Václav Žmolík, moderátor a publicista

Foto: Pixabay

A máme tady léto. Dlouho očekávané (v srdcích školáků), obávané (v představách zaměstnaných rodičů), většinově však vítané, ale někdy také děsivé (v tělech zarytých odpůrců tepla) či nekonečné (v myslích sezonních pracovníků). Ne každý je v tento čas schopný oslavovat nejteplejší roční období, ale mezi námi je zřejmě daleko více těch, kteří letní čas vítají s otevřenou náručí, ať už má podobu rozžhaveného města, zelené krajiny, zpomaleného času, zavřené školy, bouřkového mraku, prázdninového rozvolnění, štědré přírody, lehkého oblečení, otevřené zahrádky místního pohostinství, nepřeberných možností koupání nebo cest za hranice všedních dnů.

I když se teploměr drží v nižších polohách, v létě nikdy není tak nevlídno, aby bylo zcela nepřijatelně. A tak působí víceméně smířlivě i známý povzdech Antonína Důry: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?“ Poté Antonín Důra, navzdory nepřízni počasí, svlékne svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlí jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, vstoupí do ní. Vladislav Vančura věděl, že může bez obav nechat svoji postavu, aby se smočila a nepřivodila si přinejmenším zápal plic – i když v tom roce bylo léto evidentně rozmarné.

Stejně tak letní přeháňka, která zastihne poutníka uprostřed krajiny, nezanechá za sebou více škody než jen mokré oblečení. Dozrávající ovoce otevírá brány pro následujících dvanáct měsíců. Dny nabízejí čas navíc a noci jsou mírumilovně krátké. Pod hvězdnatou oblohou se tají dech a spánek pod jejím příkrovem nabývá úctyhodných rozměrů zážitku, na který se hned tak nezapomíná. Proto, a z mnoha dalších důvodů je třeba spolu s Valčou Peroutovou, protagonistkou jednoho z dramat Fráni Šrámka, říci: Léto, budiž pozdraveno!

 

Magdalena Wagnerová, spisovatelka

Foto: Pixabay 

Marie, mýdlařka z Jeseníků, se v rozhovoru pro náš časopis zmínila, že doma nemá skoro žádné léky. Veškerá farmaka nahradila přírodními sirupy a tinkturami. K tomuto kroku ji před lety přivedla vážná nemoc. Jak říká, už si ani nedokáže představit, že by si na bolest hlavy vzala prášek. Její přístup k vlastnímu zdraví i přírodě mi připomenul jednu opačnou zkušenost.

Hlavní roli v ní sehrála tuzemská pojišťovna a její snaha poděkovat stávajícím pojištěncům košem plným léků „zdarma“. Stejný koš zároveň sloužil jako udička na nové klienty. Něco jako předvolební koblihy, ale jinak. Bez cukru a marmelády. Dárkový balíček obsahoval prášky na bolení hlavy, zad, krku, na zlepšení střevní mikroflóry a tak dále… Jako poděkování za věrnost prostě dostal každý pojištěnec koš plný chemických sloučenin.

Zatímco manažerům to zřejmě přišlo jako perfektní nápad, mně koš s léky připomínal darovanou kobylu, které je na zuby určitě lepší hledět než nehledět. Vím, že je v zájmu farmaceutických firem, aby lidé každý den až do konce života polykali nějaké pilulky, přesto mě rozhodnutí dát pojištěncům zdarma léky, které nepotřebují, překvapilo. Měla jsem za to, že trend je dnes opačný, a Marie Horáčková ho v rozhovoru, který nám poskytla, velmi trefně pojmenovala: mnohem víc než kdy dříve přemýšlíme, co do sebe a na sebe dáváme. Máte to taky tak?

Tělo máme jen jedno a je potřeba se k němu chovat s úctou. Je to vlastně takový náš jednorázový obal. Nevratný. Nerecyklovatelný. S rodným číslem místo čárového kódu a bez minimálního data trvanlivosti. Člověčí obal je navíc trošku zrádný, nikdo z nás totiž pořádně neví, jestli nám vydrží jen do konce příštího týdne, nebo ještě půl století. I proto s ním musíme zacházet šetrně. Když se totiž tato křehká schránka rozbije, ani to nejlepší pojistné plnění nezahladí napáchané škody. Mysleme na to a chtějme pro sebe jen to nejlepší…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Tak nám to zase začalo! Slimáci ve fóliovníku okusují srdíčka těch největších salátů, na kompostu zlikvidovali cukety a květinový záhon po jediné noci vypadá jako… No, vypadá hrozně. Nezbývá nám nic jiného než vzít kyblíček od kilového jogurtu a večer, těsně před setměním, nebo brzy ráno začít sbírat. Pěkně opékačem na buřty jednoho po druhém.

Naše sousedka jednou přišla s nápadem obsypat záhony rozbitým sklem. To prý těm slizounům zabrání okusovat její zeleninu a kytičky. Nelenila a kladívkem začala rozbíjet jednu zavařovačku za druhou. A ty střepy nasypala na záhony. Pohled to byl šílený. Jí samotné se to také nelíbilo, ale co se dá dělat, likvidace je likvidace a musí se jí něco obětovat. Nedovedete si představit tu spoušť ráno. Naštvaní slimáci toho okousali víc než jindy a o střepy si pořezala tlapku naše kočka. Asi cítila myšku, a tak přelezla plot.

Druhý soused na ně šel jinak. Na trhu nakoupil snad třicet afrikánů. Tahle aromatická kytka jim prý smrdí. Já ho varoval, že zbytečně vyhodí peníze za sazenice a vetřelci – smrad nesmrad – se jako první pustí do nich. No, zase jsem měl pravdu. Listy okousané, skoro na každém zbytku květu seděl (nebo stál) pěkně vypasený netvor a stonky byly celé oslintané.

Zkoušeli jsme toho v ulici už hodně. Na okrajích záhonů jsme měli tymián, pelyněk, levanduli či šalvěj. Říkali jsme tomu aromaterapie. Ale i na to si slimáci troufli a bylo jim jedno, zda je keříček velký nebo malý. Slyšeli jsme, že se má do vydlabané půlky melounu nalít zvětralé pivo, oni že se „namažou“ a utopí. V pasti skončilo pár mravenců a dalšího lezoucího hmyzu, další sazenice skalniček zase v žaludcích našich nepřátel.

Nepomohla ani nehoblovaná prkna, piliny či skořápky z vajíček. Prostě se musíme s nimi naučit žít. Jeden rok jich je víc, příští bude možná lepší. A spoléhat se na sucho, že se jim bude hůř „slinit“, je marná útěcha. Slimáci a plzáci, zvlášť ti hnědí, španělští, přežijí všechno. Tedy jen to napichovátko a kyblík od jogurtu, ne?

PhDr. Alois Žižka, redaktor

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test