český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

V  den , kdy vychází můj úvodník, se před šesti lety rozhodl JUDr. František Talián, že mě přijme pod svá ochranná křídla. Při svém mládí jsem neznala ani jeho, ani časopis, ve  kterém mi bylo nabízeno místo. A už vůbec jsem netušila, jak moc mi změní život.

Rád pozoruji zahrady a zahrádky. Teď v létě, o prázdninách, je na to víc času. Jedu na kole, autem nebo vlakem a kochám se. Pozoruji jednu zahradu za druhou. První, docela malá, je upravená, vzorně posekaná, jeden záhon vedle druhého jako podle pravítka a na něm květiny. Na další, větší, se mezi stromy asi pasou ovce. Ani je nemusím vidět. Pozná se to podle hodně krátkého trávníčku. Pak jedu kolem pozemku, který majitel nechává tak trochu nadivoko. Jiný zase využije každý centimetr na pěstování zeleniny.

Nebo spatřím samé léčivé bylinky. Bíle kvetoucí saturejku, levanduli, modré květy šalvěje, bílé nebo slabounce bleděmodré kvítky rozmarýny. Každá zahrádka je jiná. Šťastný je ten, kterému přes pozemek protéká potůček, jenž může přehradit. Rybníček bývá krásný a je po starosti s vodou na zalévání. Další si vysadil ovocné stromy, jiný naopak lesní. Vím o jedné zahradě, kterou její majitel osázel desítkami borovic. Zkrátka, jak se říká, proti gustu…

Zahrada je místem, kde si mohu dělat, co chci, splnit si svůj sen, vymyslet si a zrealizovat téměř cokoli. Například, a to je myslím důležité, lákat drobné živočichy, kteří z kulturní krajiny rychle mizí. Motýly, brouky, včely a další hmyz nebo žáby a ještěrky. Jsem rád, že se o tom teď hodně mluví.

Jsou tady i jiné zahrady, které, troufám si říct, s přírodou nemají nic společného a žádného drobného tvora na ně nenalákáte. Asi víte, o čem mluvím. Stalo se totiž módou mít na pozemku trávník jen z jednoho druhu trávy. Nic jiného tam nesmí vyrůst. Třeba ani pampeliška. To je plevelná rostlina, která na stanovišti roste proti vůli pěstitele. Takže pampelišky a další květiny musí pryč. Najdeme desítky návodů, jak se jich zbavit. Prostě, ten jednotvárný pažit musí být monotónně zelený. Jenže, vypadá jako umělá hmota. Je to zkrátka smutný trávník.

Já osobně pampelišky, sedmikrásky a další rostliny na své zahradě vítám. A protože tam rostou po mé vůli, nejsou u mě ani plevelné.

Ing. Miroslav Dittrich, místopředseda Rady pro rozhlasové vysílání a její mluvčí

Foto: Pixabay

Když Karolína Masopustová, švadlenka, která založila vlastní značku oblečení RicPic, souhlasila, že ji můžu vyzpovídat a vznikne z toho rozhovor, měla jsem vážně radost. Obdivuju totiž každého, kdo podle střihu umí ušít něco pěkného. Nositelného. Originálního.

Já šít neumím a s největší pravděpodobností nikdy ani nebudu mít podobnou fotku s šicím strojem, jakou má Karolína na obálce čísla 29. Zato mám s šicím strojem jeden nezapomenutelný zážitek.

Chtěli jsme ho dát mé sestře k narozeninám. Jako překvapení. Tajně jsme se na něj skládali, tajně jsme ho vybírali, tajně jsme ho kupovali, tajně jsme ho vezli domů… Bylo kolem toho snad víc tajností než kolem zdravotního stavu Miloše Zemana.

Vždycky když měla přijít na návštěvu, narychlo jsme měnili skrýš, ve které se šicí stroj zrovna nacházel. Jednou byl ukrytý za dveřmi v obýváku, podruhé pod stolem v ložnici, potřetí ve skříni v pracovně… Pokaždé prostě musel být v jiné místnosti než jeho budoucí majitelka. Pro jistotu.

Až do dne narozenin se kupodivu nic neprozradilo.

V den D jsem s velkou pompou a ještě větší krabicí stála v zástupu gratulantů. Nemohla jsem se dočkat, až jí dárek předám. Ukázalo se však, že někdo byl ještě nedočkavější než já. Byla to babička. Zničehonic se objevila před oslavenkyní a se slovy, „tady máš něco pro začátek“, jí vtiskla malý balíček. Po rozbalení z něj vypadlo několik odstřižků z látek.

„Látky?“ řekla překvapeně ségra a babi jí spiklenecky odpověděla: „Na těch se to můžeš učit…“

Ze sestřina výrazu bylo okamžitě jasné, že pokud doteď podle velikosti krabice tipovala, že dostane třeba nové lyžáky, kuchyňského robota nebo papiňák, dál už tipovat nemusí.

I když se to překvapení tak úplně nepovedlo, překvapená od té doby bývám celkem často. Vlastně pokaždé když mi ségra přinese ukázat, co nového ušila…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Tak máme za sebou červen, což vůbec není špatný měsíc. Měl sice jenom třicet dní, ale to nevadilo, klidně jich mohl mít i méně, protože tím dříve by nastal červenec, a přece nastávají prázdniny! Takhle jsem vnímal šestý měsíc v roce jako školák a myslím, že jsem nebyl jediný.

S celkem milým překvapením však pozoruji, že stejně vnímám červen i dnes, kdy už dávno do žádné školy nechodím. Asi tedy v člověku něco z dětství zůstává, což je milé zjištění. Na své dětství by neměl nikdo zapomenout a neměl by se spokojit jen s pouhou vzpomínkou na něj, byť by byla sebehezčí.

A co by tedy měl? Měl by být stále dítětem, samozřejmě v dobrém slova smyslu. A má velkou příležitost právě v tomto ročním období. Třeba si i hrát, číst, vyjít ven na malou procházku či za někým na návštěvu, to přece není nic těžkého a složitého. To dokáže každý, i osmdesátiletý člověk. Pokud by to nedokázal třeba kvůli bolavým nohám, pak si to vynahradí tím, že pozve druhé na návštěvu k němu.

Zkrátka a dobře, prázdniny a léto jsou pro všechny. Nikde není napsáno: Do tohoto času je povolen vstup pouze mladším osmnácti let! Vzpomněl jsem si na jednu starší písničku (ostatní věci zapomínám) o dětství. Jmenovala se „Léta prázdnin“ a zpíval ji Karel Gott. Je sice hezká, ale bylo mi poněkud smutno, když v ní náš známý zpěvák zpíval:

Tak sbohem brácho, musím jít,

vždyť malí můžeme jen chvíli být

a pak už končí léta her,

končí všem a to je fér,

tak to chápej, tak to ber.

Ne, nesouhlasím, já to rozhodně neberu! Léta her nekončí, ba naopak, opětovně nastávají, a to už teď v červnu a pak o prázdninách, a bylo by nefér, kdyby končila.

Pokud by vám někdo tvrdil, že to tak není, řekněte mu: „Člověče, nezlob se, já to vidím jinak,“ a pozvěte ho na výlet nebo si s ním něco zahrajte. Třeba právě „Člověče…“

 

Jiří Barhoň, kněz

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test