český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Když něco píšu, beru si brýle. Je to lepší. I když říct, že používám brýle na psaní, možná není úplně přesné. Většinou to totiž vypadá nějak takto. Otevřu pouzdro, očistím skla, nasadím si brýle a sednu si k monitoru.

Často píšu doma. Moje kancelář má metr a půl čtvereční a dá se v ní pracovat jedině za předpokladu, že v obýváku není nikdo další. Má kancelář je totiž v obývacím pokoji. Stejně jako jádro mého problému.

Stává se mi, že si nasadím brýle a než se pustím do psaní, zjistím, že by to chtělo vysát koberec pod stolem. Deseti minutami, které jsem ochotná rychlému luxování věnovat, to zpravidla nekončí. Jakmile je koberec čistý, pustím se totiž do sedačky a plynule přejdu ke zbytku podlah v bytě.

Brýle mám při tom stále na nose. Jakmile projedu chodbu a přiblížím se k záchodu, kde je další kobereček, dost často si řeknu, že když už vysávám, chtělo by to umýt i vanu, umyvadlo a záchod.

Aniž bych to postřehla, uběhne dalších dvacet minut. Brýle mám stále na nose, jediný prázdný papír, ke kterému jsem se dostala, je ovšem ten toaletní. Nesu na WC tři nové role, abych doplnila zásoby. I při doplňování toaletního papíru mám brýle stále na nose.

Cestou zpět ještě vyleštím zrcadlo, a když už to vypadá, že se konečně dostanu k počítači, rozhodnu se, že začátek psaní odložím až po vaření. S brýlemi na psaní tak začnu loupat brambory, krouhat mrkev, cedit čočku…

Kdybyste se mě tedy zeptali, jestli nosím brýle na dálku, na blízko, na čtení, na řízení auta, k televizi nebo k počítači, nejpravdivěji bych vám odpověděla, když bych řekla, že na vysávání a vaření.

Vy své brýle, prosím, ale dál používejte výhradně ke čtení našeho časopisu. A pokud si, milé čtenářky a čtenáři, všimnete, že v čísle 4 nemám žádný článek, znamená to jediné – hodně jsem uklízela a ještě víc vařila. Nové vydání týdeníku si tentokrát užiju společně s vámi: jako čtenář. Pokud ovšem přijdu na to, kam jsem si naposledy položila brýle…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Je leden. To je měsíc, během kterého přemýšlíme, jaký bude právě začínající rok. Přejeme si samozřejmě jen to dobré, i když nikdo neví, jak všechno bude. Ale přece jenom něco se dá dopředu odhadnout. Třeba to, že bychom se, my Češi, mohli letos pěkně blýsknout. Velká šance k tomu bude na Všeobecné světové výstavě Expo 2020 v Dubaji ve Spojených arabských emirátech.

Ano, poprvé v arabské zemi se bude konat výstava, která se pořádá už od poloviny devatenáctého století. Obvykle trvá celého půl roku. A má takový neoficiální podtitul „výstava průmyslu a kultury“. Jistě si v té souvislosti vzpomeneme na slavnou výstavu Expo 1958 v Bruselu. Tam jsme udivili svět v obou uvedených oblastech. Představili jsme tehdy své první tranzistorové rádio Tesla T58, kterému se přezdívalo „kabelka“. A současně jsme udivili projektem Laterny magiky. Navíc celý československý pavilon získal cenu Zlatá hvězda.

Letošní Všeobecná světová výstava Expo začne přesně za osm měsíců, dvacátého října. A potrvá do dubna 2021. Česká republika tam bude vystavovat jedinečný vynález, který ocení zejména státy, které se potýkají s nedostatkem vody. O co vlastně jde?

Vědci z Českého vysokého učení technického přišli s nápadem získávat vodu ze vzduchu. A přístroj zvaný anglicky S.A.W.E.R. to opravdu dokázal. Nejprve v laboratorních podmínkách, a potom i v praxi. Češi předvedli přístroj přímo v poušti právě ve Spojených arabských emirátech. Denně dokáže získat ze vzduchu sto litrů vody! A přitom energii mu dává Slunce, pomocí solárních panelů. Ti, kteří u toho byli, to popisují skoro jako zázrak. Vidět vytékat vodu z kontejneru, který není napojen na žádný vodovod, studnu či vrt.

A ještě něčím se chtějí naši zástupci na Expu předvést. Systémem kultivace pouště. Jak příslovečné právě ve Spojených arabských emirátech. Autory projektu jsou vědci z Botanického ústavu Akademie věd České republiky. Pomocí mikrořas umí pokrýt písečné duny zelení a udržet ji tam. To je další zázrak. Musím říct, že pro mě je vždycky příjemné číst o věcech, na které můžeme být hrdí.   

Miroslav Dittrich, místopředseda rady Českého rozhlasu 

Foto: Pixabay

Ve čtvrtek 2. ledna klučina v papírové čepici, co dětem přeje dobrý večer a dobrou noc, završil pětapadesát let. Za tu dobu ho viděla pěkná řádka kluků a holek, těšila se na pohádku před spaním a nenechala si ujít krásnou znělku. Kolikrát batole se stoličkou pospíchalo před obrazovku, zaujatě zhlédlo, jak se z hvězdy na obloze stal skřítek, jenž se pohoupal na koníkovi, projel vozem, zarejdil na jednokolce a přitom rozhazoval papíry s  pohádkou. Ostatně, mrňata takhle pospíchají ke svému pořadu stále.

Překvapivá zpráva, že i pořady stárnou, vyvolala moje vzpomínky na řadu pohádek, které jsem viděla jako malá, na něž jsem se dívala se sestrou, pak se svým synem, a dokonce se občas kouknu i teď ve věku babičkovském. Krásná, jedinečná znělka, která se vysílá tak dlouho, nemá v Evropě obdoby. Přes několik generací ji přijaly děti a pořád ji přijímají.

Stojí za tím výborný nápad, v němž všichni chtěli pokračovat, nezkazit jej. A  tak se za prvními scenáristy a autory seriálů pro nejmenší seřadili další a přicházejí noví. Tady se nešetří na lidech, tady se dělá vše, jak má. U dětských příběhů se vždy brzy zjistí, když je něco ošizeno. Děti jsou přísnými kritiky – jak se jim něco nelíbí, víckrát věc nechtějí vidět a jejich slova bývají až nevybíravá.

Večerníček slaví pětapadesátiny, což je úctyhodné. Před patnácti lety o jeho velkém příběhu napsala knížku Marie Kšajtová, která byla „u  toho“ jako dramaturgyně a autorka. Velmi dobře ví, jak je těžké vybrat správný příběh – aby diváky nezačal nudit. Bývá podepsána pod nejedním večerníčkovým titulem. Nejradši z nich asi mám Kubulu a Kubu Kubikulu a Káťu se Škubánkem.

Paní Marie pro Českou televizi stále vyhledává příběhy, které by mohl večerníček zpracovat do seriálu. Sama píše knížky, jak se můžeme přesvědčit v rubrice Čtení v čísle 3. Tak až si přečtete povídání o Roztokách, můžete si třeba pustit večerníček. Přeju pěkné čtení a možná i koukání!

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Na kulturním a informačním portále Chrudimka.cz proběhla na přelomu prosince a ledna soutěž o dvě půlroční předplatné týdeníku Naše rodina, které se zúčastnilo celkem 843 soutěžících. Výherkyněmi předplatného se staly Radka Hauková z Českých Budějovic a Marie Štecherová z Opařan – gratulujeme! 

Naše rodina je tradiční český časopis, který vychází už od roku 1968. Původně byl založený na protest proti sovětské okupaci naší vlasti. Je určený všem čtenářům, kterým nejsou lhostejné hodnoty, jako je víra, morálka a poctivost. Časopis milovaly už naše maminky a babičky a populární je dodnes, stejně jako jeho internetová verze, kterou právě čtete.

Pokud byste i vy chtěli dostávat 32 stran zajímavého čtení týdně a ke každému číslu navíc TV pohoda zdarma, máte právě teď ideální příležitost, předplatné si totiž můžete objednat kdykoliv během roku. Jak? Telefonicky na čísle 224 932 034 (v pracovní dny od 8 do 10 hodin); písemně na adrese redakce: Naše rodina, Ostrovní 30, Praha 1, 110 00; nebo e-mailem na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Strana 1 z 26

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test